Review: Mánie

Mánie - Mania

Autor – Craig Larsen

Počet stran - 312

Vydáno – 2012

Nakladatelství – Knižní klub

Anotace

Myslíte si, že znáte své sourozence? A co když se nevinná klukovská výprava na zamrzlé jezero promění v noční můru z minulosti, která vám už napořád bude připomínat, že s vaším bratrem není něco v pořádku? Fotoreprotér Nick Wilder je na stopě vraha, který řádí v Seattlu jako smyslů zbavený. V jediném okamžiku však Nick zjistí, že žije úplně jiný život, než si představoval…

Recenze

Kniha s příznačným názvem Mánie není obyčejným thrillerem, nebo psychologickým románem. Je to příběh o zradě, falešných představách, o pochybách, o vlastní minulosti. Je to kniha, která čtenáře pohltí a hlavně si ho získá svou neotřelou zápletkou i postavami, které jsou v mnoha ohledech lidské, ale zároveň nebezpečné svému okolí, svým přátelům, i sobě samým.

Hned na začátku jsme svědky nelítostné vraždy Sama, bratra hlavní postavy, která provází celou knihou a kolem které se příběh odehrává. Nick, je fotograf a reportér v Seattle Telegraph, tak trochu obyčejný kluk, který se protlouká životem tak, jak je v danou chvíli potřeba. Žije ze dne na den, nic neplánuje, velkou část jeho života tvoří práce a jeho bratr, který se o něho po smrti rodičů postaral. Pomohl mu zvednout se ze dna a postavit se na vlastní nohy. Nick není žádný hodný hoch, ale je to sympatický mladý muž. A pak mu jeho životem otřese vražda bratra, téměř jistá vlastní smrt a slova muže, který na ně zaútočil - "My dva jsme bratři." Kdo jsou "my dva" a co tím vrah myslel? Sam byl Nickův bratr, ale o to očividně vůbec nešlo.

Příběh se odehrává v několika zdánlivě nesouvisejících rovinách, které se vzájemně protnou důležitými křižovatkami, které značně zahýbají celým dějem. Autor opravdu hodně přeskakuje z minulosti do přítomnosti, což značně ztěžuje orientaci, nicméně je to podle všeho důležitý faktor celé knihy. Ale i přes to se mi kniha nečetla nejlépe. I když téma jako takové je velice zajímavé a i způsob, jakým ho sám autor pojal je netradiční, neotřelý a celkem vzato ojedinělý.  

Postava Nicka mi připadala hodně reálná a s přihlédnutím k faktům, která kniha nakonec nabídne to je vlastně i sympaťák. Dokážu si představit, že s někým takovým jezdím ráno do práce metrem. Naopak Sara, dívka která stojí po jeho boku mi byla hned od začátku nesympatická a vlastním osobitým způsobem představovala to, co jsem si o ní myslela. (Nechci spoilerovat, takže se o ní rozepisovat nebudu, protože tvoří hlavní článek celé knihy.)

Bohužel musím říct, že autor mnohé prozradil ihned na konci třetí kapitoly a v několika následujících. Většina čtenářů si toho pravděpodobně nevšimne a opravdu jemné náznaky si nepropojí dohromady, ale mě bylo od začátku jasné o co v celé knize jde a kdo je ten "špatný" a kdo "dobrý". I když několika postavami mi opravdu vyrazil dech, u těch jsem jejich škatulku neodhadla a až když došlo na jejich scénu mi to došlo. To nakonec knize vysloužilo tři hvězdičky, protože si nemyslím, že by to byl špatný román, ale popravdě nic převratného to vlastně není.

"Dostal jsem vás, doktore," chechtal se Warren.

"To by stačilo," zopakoval dozorce. "Rozhovor skončil."

"Sorry, doktore, ale slyšel jste sám. Rozhovor skončil."

"Odvedu Warrena," sdělil dozorce Nickovi. "Za pár minut jsem zpátky."

"A jak je doma v Seattlu, doktore?" zeptal se Warren, zatímco dozorce uvolňoval řetězy, kterými byl na rukou a na nohou připoután k židli. "Už začalo pršet?"