Jarní dumání #3

Hlásím se s předposledním příspěvkem do "Jarního dumání". Tématem tohoto týdne je - "Délka četba". Bylo by jednoduché říct "čtu rychle" nebo "čtu pomalu", ale podle mě to není jen o tom jak "rychle" přečteme knihu, ale spíš o tom, jak dobře se nám kniha čte. 

Čtu rychle, čtu hodně a čtu pořád. To je jedna z mých charakteristik. Je to hlavně tím, že čtením si krátím chvíli. Cesta do školy mi zabere přibližně čtyři hodiny s mnohými přestupy, a tak si prostě čtu. I přes dnešní zdigitalizovanou dobu nemám televizi, takže je knížka to pravé jak si odpočinout. Mnohdy mi trvá přečíst jednu knížku jen jeden den, jindy se s ní "trápím" i měsíc. Záleží nejen na obsahu, ale taky na náladě s jakou ke knížce usedám. Je to jako se vším v životě. Něco jde samo, něco nejde a něco trvá dlouho.

Jako velkou výhodu považuji fakt, že i když čtu poměrně rychle, stíhám vnímat a pamatuji si co se v knížce děje. Z toho důvodu čtu vždy jen jednu, maximálně dvě knížky ( a to jen výjimečně). Výjimku tvoří knížky s povídkami. Ty mám momentálně rozečtené dvě, nicméně jsou to jen krátké, několikastránkové povídky, a tak jimi prokládám ostatní romány. Dřív jsem klidně četla dvě tři, ale měla jsem potom problém se orientovat kde se co dělo. A rozhodně mě pak nebavilo vracet se zpět a vlastně číst tu knihu znova.

Poslední dobou se mi stává, že sotva odložím dočtenou knihu, beru do ruky další. Není v tom žádný plán ani úmysl přečíst toho co nejvíc, ale spíš je to tím, že se kolem mě vynořila hromada nových zajímavých knih. Občas slyším od svého okolí tytéž věty "Děláš i něco jiného?" "Jak to stíháš?" "Není možné abys vnímala co čteš při takové rychlosti." Odpověď je jednoduchá. Mám i jiné zájmy, stíhám to s přehledem a opravdu vnímám co čtu, mnohdy si i přesně pamatuji pasáže a jsem schopna je citovat. A posledně jsem slyšela opravdu trefné konstatování mé závislosti na knihách. "Čtení bude tvoje smrt!" Bude, já to vím, už jsem párkrát nabourala do lampy, zapomněla vystoupit z metra, tramvaje, autobusu, zakopla na schodech, do někoho nabourala - vždy při čtení. Je to jako jakákoliv jiná závislost, dokud jste jí nablízku - podléháte.

SYKI nadhodila zajímavou otázku ohledně čtení knih ze série. Popravdě, první takovou opravdovou sérií pro mě byla až trilogie Hunger Games. Zkusila jsem přečíst první díl a uchvátilo mě to, tak jsem si pořídila druhý a hned třetí díl. Kdybych je měla všechny najednou četla bych je ihned po sobě. Na nic bych nečekala, ničím to neprokládala a pokračovala bych ve čtení. Do další jakési takové série patří knížky od Jefferyho Deavera s Lincolnem Rhymem, Kathryn Dance a Rune. Lincoln se objevuje v devíti románech, dají se číst samostatně, přeskakovat, to se mi na nich líbí. Kromě dvou jsem četla všechny. Kathryn Dance je hrdinkou ve třech románech, respektive ve dvou, třetí se právě chystá na trh. Tyto dva romány jsem četla v opačném pořadí, což ale vůbec nevadilo a ještě s několika ročním odstupem. Rune je ve třech knihách a zatím jsem četla pouze třetí díl. K sériím bych přiřadila i romány s Temperance Brennan - 14 románů s touto absolutně úžasnou antropoložkou. Opět není nutné je číst postupně, což je vzhledem k nedostatku některých dílů výhoda.

Čtu opravdu jen to, co se mi líbí. Co mě láká. Nemusí to mít nezbytně úchvatné recenze, ráda si na knihu udělám vlastní názor. A teď pár fakt - asi nejkratší dobu jsem strávila s Lovkyní snů - je to velice útlá knížečka, větší font, malý formát - všehovšudy jsem ji měla přečtenou za necelé dvě hodiny. Nejdéle jsem četla knížku Vraždy podle Shakespeara - po prvních pár stránkách jsem ji odložila a více jak rok jsem na ni nesáhla, samotné čtení mi potom zabralo jen několik večerů, ale než jsem se k ní dostala trvalo to. Zato nejmenší obsahově i formátově jsem četla Malou ručku a zrovna tuhle bych označila za tu nejhůře čtivou jakou jsem zatím četla. V průměru s kvalitním románem trávím tři dny, resp. večery, protože pokud nečtu na cestách, čtu v posteli před spaním.

Myslím, že jsem úplně normální jen rychle čtu a jak mi mnozí říkají, i rychle mluvím. Mám dost obsáhlou slovní zásobu, jsem schopná používat i přechodníky. :-) To je samo o sobě dost praštěné. Uznávám, že občas to hraničí s posedlostí, ale raději budu knihomol, než literární ignorant. Těch je všude kolem mě spousta. Někde jsem se dočetla, že kniha člověka mění, ovlivňuje. Nevím, do jaké míry s tím souhlasit, přeci jen - sériový vrah ze mě snad nikdy nebude, ale je pravdou, že čím víc čtu, tím snadněji si dělám na věci kolem sebe názor. Možná že jsem ovlivněna.

Čtení zdar!