Uteklo to ...

Opravdu to uteklo. Už je to téměř rok, co jsem začala psát tenhle blog. Předcházelo tomu znuděné brouzdání po netu, hledání recenzí na nějaké zajímavé knížky a narazila jsem na jeden blog. Tenkrát to byla Kath, která mě inspirovala a přes kterou jsem se dostala dál a dál, až jsem se rozhodla si jeden takový knižní blog založit. Do té doby jsem neměla tušení, že nějaká taková komunita existuje.A že jsme se za ten poslední rok rozrostli :)

Jak se blíží kalendářní rok ke konci, začínám sumarizovat všechno co se mi za tu dobu stalo, co všechno se událo. Nedávno jsem dostala otázku: "Kdybys mohla změnit jednu věc ve svém životě, co by to bylo?" Hledala jsem na to dlouho odpověď a ta se netýká knižního světa, ale toho osobního. I když zasáhl i do blogování. Najednou jsem totiž měla hromadu času na čtení. Zapláclo to místo po ošklivém rozchodu, a musím říct, že jsem se ještě víc ponořila do všelijakých vražedných příběhů. :) A že to za to stálo. Přečetla jsem pořádnou hromadu knih, ke spoustě z nich bych se jinak nedostala. Takové Hunger Games by mne minulo opravdu velikým obloukem, a byla by to škoda. Ač tyhle dystopické a YA příběhy nemám zrovna v lásce, ti co mě "znají" to vědí, tak tohle si získalo mou pozornost.

Už proto, že zaměření blogu je trochu jiné než u většiny, jsem moc ráda, že jsem si našla pravidelné čtenáře. Nebo spíše čtenářky :) I když nějaký ten chlap se tu taky objevil. Jsem strašně potěšená tím, že se najdou lidi, kteří čtou to samé, kteří mají třeba na docela kontroverzní knihy podobný názor. Že jsem našla kamarády, s kterými si můžu popovídat o knížkách a nevypadat jako blb. To, jak všichni závisláci vědí, je opravdu důležité. Co bychom bez takových stejně postižených jedinců dělali? 

Za dva dny je ale štědrý den, a pokud jste na tom stejně jako já, že prostě nemůžete spát, nemáte chuť cokoliv dělat, tak si vezměte knížku a čtěte si. Nevím co dávají v televizi, ale kromě pohádky na "jedničce" se na nic jiného nehodlám koukat. Jen se těším, až si rozdáme dárky a po neuvěřitelně dlouhé době budeme celá rodina. I to mamčino "týrání" v podobě povinně snědeného jablka, se dá přežít. Už několik dní chodím a přemýšlím, jakou knížku/knížky dostanu. Napsala jsem si seznam, ale i tak. Ne že bych zrovna neměla co číst. :) Opět jsem byla v knihkupectví a kochala se. Nahoře na obrázku uvidíte, co bych chtěla domů. :) Takhle nějak si já užívám dovolenou, než zase budu muset 27. do práce. 

Všem Vám přeji krásné vánoce, pohodu, hromadu přečtených knížek, ať vás to čtení stále baví a naplňuje a především zdraví, štěstí a lásku. 

To jsou věci, co občas schází nám všem.