Review: Přijdu tě zabít

Přijdu tě zabít - Déjà Dead

Autor – Kathy Reichs

Počet stran - 532

Vydáno – 2011

Nakladatelství – BBart

Anotace

Do Montrealu přichází léto, ulice jsou plné lidí, vůní a barev. Soudní antropoložka Temperance Brennanová má jinou práci než se bavit: musí identifikovat rozřezané tělo bez hlavy, uložené v plastových pytlích. Obětí je mladá žena, kterou vrah zabil obzvlášť krutě. Brzy se najdou další zohavená těla. Budou muset zemřít ještě další dívky a ženy, než Tempe přesvědčí své kolegy od policie, že jde o činy sériového vraha?

Recenze

První příběh s Temperance Brennan začíná během parného letního dne v Québecku. Po pacovní době se dostává na místo nálezu ostatků v pytli, který by mohl obsahovat lidské tělo. Ohledání v laboratoři ukáže, že se jedná o mladou ženu, bělošku. Do případu se zapojuje CUM, především detektiv Luc Claudel, který neochotně přebere hlášení z místa nálezu o pravděpodobné vraždě. Pytel totiž obsahoval pouze trup a bylo potřeba najít zbytek těla.

Poprvé se také setkáváme s detektivem Andy Ryanem a dalšími detektivy z Montrealského oddělení vražd. I když se během několika málo dní najde další oběť se stejně rozřezaným tělem, nikdo nebere Tempe vážně. Nikomu to nepřipadá jako sériový vrah. Především detektiv Claudel je značně skeptický k práci, kterou Temperance dělá. A tak na Ryanovu radu hledá další stopy a znaky, které by případy spojily. Do toho všeho má starost o kamarádku Gabby, kterou někdo sleduje. A aby toho nebylo málo, řeší Tempe i osobní život, který se tak trochu zhroutil po rozchodu s manželem. Přesto jí nadávají spát precizní vraždy mladých žen a je rozhodnuta tomu přijít na kloub.

Tím, že je to úplně první román z prostředí soudní antropologie, je tu mnohem víc vysvětlování, mnohem víc názorných odkazů pro čtenáře, aby si byli schopni všechno řádně představit. I když se to hemží spoustou odborných výrazů, nemáte pocit, že by vás autorka nechala tápat ani že by se vám snažila něco nutně „vecpat“ do hlavy. Je to jako by to někomu vyprávěla tak, aby chápal ale nepřipadl si jako hlupák, že to či ono neví.

Už od začátku je Temperance prezentována jako normální ženská, která má své chyby, své problémy a minulost ve které je i alkohol. Proto jsem si ji tak oblíbila, protože je jako každá druhá. I když, přiznejme si, opravdu hodně inteligentní ženská, která nemá úplně v pořádku pud sebezáchovy. Jinak by se nedostávala do situací, které ji málem stojí život.

V příběhu je skvěle vykresleno, jak to v životě funguje, že narážíte na lidi, kteří s vámi nejednají fér, kterým se prostě nelíbíte a budou vám házet klacky pod nohy, ale i naopak, že je možno na vztazích zapracovat a změnit je k lepšímu. Je to vlastně celé o vztazích, jen je to protkáno několika mrtvými a honem za spravedlností.

Pro ty, kteří četli novější díly bude tahle kniha asi překvapením, je totiž trochu jiná, ale svým způsobem osobitá a hlavně, je tu krásně vidět jak se měnil styl, jakým Kathy Reichs píše. Určitě to stojí za přečtení. Přijdu tě zabít řadím k těm lepším.

Než stihla ocel probodnout plast, moje ruka se zarazila, ovládána zvukem jako neviditelným řetězem. Všichni jsme to uslyšeli zároveň, ale Bertrand naši kolektivní myšlenku vyslovil.

„Co je, kurva?“ pravil.