Posuď knihu podle obalu #49

Nedělní meme od SYKI @Knižní doupě

Heart Sick - Bez srdce

Autor - Chelsea Cain

Počet stran - 272

Vydáno - 2013

Nakladatelství - Beta - Dobrovský

Anotace

Portlandský detektiv Archie Sheridan pronásleduje několik let krásnou sériovou vražedkyni Gretchen Lowellovou, až se nakonec z lovce promění v kořist. Gretchen ho deset dní krutě mučí, potom ho však nechá odejít a vydá se do rukou spravedlnosti. Detektiv ale ani potom nenachází klid, protože ho hrůzný zážitek fyzicky i psychicky silně poznamenal – stane se závislý na lécích proti bolesti, nedokáže se vrátit k někdejšímu životu a vzpomínky mu nedávají spát. Když v ulicích Portlandu začne řádit únosce mladých dívek, musí se vzchopit, sestavit novou vyšetřovací skupinu a znovu začít pracovat. K tomu, aby vraha zastavil, potřebuje informace od Gretchen, ale dobře ví, že ho další setkání s ní může už navždycky zničit.

Obálky

Po hodně, hodně dlouhé době vám přináším další „Posuď knihu podle obalu“ od Syki. Naposledy jsem tohle meme měla na blogu 30. června, takže jsem si řekla, že se na nějakou tu knížku podívám. Vybrala jsem jednu, co jsem si nedávno pořídila a ještě jsem jí nečetla. Jmenuje se Bez srdce, v originále Heart Sick a napsala ji Chelsea Cain. A teď se podíváme postupně na některé obálky.

Jako první jsem vzala originální americkou obálku. Na první pohled na ní asi nic zajímavého neuvidíte, ani mě osobně nijak zvlášť nezaujala, ale když jsem si jí zvětšila, našla jsem jeden opravdu pěkný detail. Celá obálka je taková poškrábaná, takže mi to uniklo, ale za názvem je ukryté srdce. Jako nápad to hodnotím hodně kladně. Jinak je obálka hodně jednoduchá, což je v tomto případě jedině dobře. Fonty i barevné řešení textu jsou příjemné. Výjimečně musím uznat, že se americká obálka povedla. 

Jako druhou obálku tu máme opět americkou verzi, tentokrát v provedení paperback. Je na první pohled vidět, že je od originálního hardcover odlišná. Nicméně i tak se mi líbí. Svým způsobem je mnohem víc vypovídající o ději. Barevně je zajímavá, nestandartní. Detail srdce z hřebíků a krve je působivý. Jediné, co bych asi vytkla je písmo. Sice se mi líbí styl i barva, ale dala bych do názvu víc patiny, tak jako je u jména autorky. Jako celek působí obálka docela chladně a to se mi líbí.

Ještě zůstaneme u obálky, která vyšla v Americe, potažmo v anglicky mluvících zemích. Opět je to paperback a vydalo ho nakladatelství Minotaur. Tahle obálka se mi ze všech co jsem viděla, i těch co jsem sem nedala, líbí nejvíc. A to nejen barevností, ale hlavně nápadem. Takovou obálku jsem ještě nikdy neviděla, a že mnohdy mám pocit, jako by se obálky opakovaly. Po takové obálce bych bezesporu v knihkupectví sáhla. Osobně bych řekla, že celkový vzhled nenarušuje ani hodnocení Chicago Tribune, ač je téměř uprostřed. 

Další obálkou se přesuneme do Indonésie. Téhle paperbackové obálce nechali originální anglický název, jinak je ale naprosto odlišná od všech ostatních. Rozhodně na první pohled zaujme, to se musí nechat. Má i některé moc hezké detaily. Tak zaprvé se mi líbí styl a barva písma u názvu knihy i jména autorky. Bílý podklad je taky hodně pěkný s kontrastem stonku růže. Tam bych osobně buď přidala stín na pozadí, aby to působilo více plasticky, nebo nějakou krev. Nicméně vrána se mi tady vůbec nelíbí. Připadá mi taková umělá a v celém kontextu obálku narušuje. Připadá mi, že kdyby zvolili jen jednu stěžejní věc, bylo by to hezké. Ať už by to byl stonek nebo vrána.

Vybrala jsem ještě paperback obálku z Turecka. Stejnou, nebo hodně podobnou mají i v Holandsku. V turečtině název „Gönül Yarası“ znamená „Žal“ což sice tak moc neodpovídá originálu, ale obálce ano. Bylo to to první, co mě napadlo, když jsem se na ni podívala. Vyzařuje z ní smutek a bezmoc. K téhle obálce toho ani není moc co říct. Líbí se mi pozadí, které je tak obyčejné, sešlé a zničené, že dotváří atmosféru k dívce, které není vidět do obličeje. Změnila bych ale font u názvu knihy. Buď bych ho doladila k fontu jména autorky, nebo bych to otočila, ale takhle to působí moc rozdílně.

Jako předposlední jsem vybrala obálku ve formátu hardcover z Německa.  Znovu je to hodně odlišná obálka od originálu i ostatních. I když na první pohled mi stylově připomněla české obálky ke knihám Dicka Francise. Ale to je vedlejší. Obálka sama o sobě je hezká, příjemná na pohled, pokud vám nevadí krev a trocha morbidity. Líbí se mi, že ač je srce vyobrazeno jako kamenné, žhne a krvácí. Název „Furie“ ani překládat nemusím. Většinou mám ráda, když jméno autora splývá, ale tady je hezky viditelné a přitom nenarušuje celkový ráz. Oproti jiným německým obálkám, tahle je opravdu povedená.

Poslední obálkou je ta česká. Z obrázku to vidět není, ale v originále, naživo má podobný, ne-li totožný design jako paperback vydaný Minotaurem. Je jen škoda, že je podklad udělaný tak tmavý, že to vidět prakticky není. Vyříznuté srdce působí strašně uměle, přitom je to opravdu hezký nápad a vypadalo by to perfektně, kdyby se okraje alespoň trochu třepily. To se týká i vyřezaného názvu knihy, ale ten vypadá docela dobře i tak. A je velká škoda, že hřebíky vypadají, jako by plavaly v barvě a ne v krvi. Jako celek ale je to pěkné a kdybych hodnotila hvězdičkami, tři by pravděpodobně dostala.

Jaká obálka se líbí vám a která vás naopak vůbec nezaujala?