Ukázka z románu Ptáčník ze série Jack Caffery:
„Moc ráda bych vám nabídla něco hezčího. Není to příjemný pohled. Vůbec to není příjemný pohled. Má rozseknutou lebku – pravděpodobně nějakým těžkým stavebním strojem. Leží takhle na zádech.“ Quinnová se zaklonila, rozpřáhla ruce a otevřela ústa, aby předvedla polohu mrtvoly. Caffery v jejích ústech zahlédl odlesk amalgámových plomb. „Od pasu dolů je pohřbená pod nějakým prefabrikovaným betonem, snad obrubníkem nebo něčím podobným.“
„Leží tam už dlouho?“
„Ne, ne. Podle hrubého odhadu…,“ Quinnová si opět nasadila rukavici a podala Maddoxovi bavlněnou roušku, „…je tam necelý týden – což je ale zase příliš dlouho na to, abychom kvůli ní volali speciálku. Myslím, že byste měli počkat do rána a netahat patologa zbytečně z postele. Řekla bych, že toho zjistí více, až si ji odveze k sobě a zhodnotí aktivitu hmyzu. Ta žena je napůl pohřbená a napůl napěchovaná do pytle na odpadky, takže bude snadno vidět rozdíl.“
„Patolog,“ poznamenal Caffery. „Víte určitě, že potřebujeme patologa? Podle kriminální vyšetřovačky už na ní někdo pitvu dělal.“
„To je fakt.“
„A přesto trváte na tom, abychom se na ni podívali?“
„Ano.“ Quinnová nehnula ani brvou. „Ano, stále si myslím, že byste ji měli vidět. Nejednalo se totiž o profesionální pitvu.“
Maddox s Cafferym si vyměnili pohledy. Po chvíli ticha Jack přikývl.
„No dobrá. Tak jo.“ Odkašlal si, sebral rukavice a roušku, které mu Quinnová podala, a rychle si zastrčil kravatu do košile.
„Tak pojďme. Mrknem se na ni.“
Přestože měl Caffery ochranné rukavice, ze starého zvyku kráčel s rukama v kapsách. Čas od času se mu chabé světlo z baterky detektivky Quinnové ztratilo v dálce a on pak zažíval okamžik neklidu – světla z okraje staveniště sem nedoléhala a tým kameramanů již dokončil natáčení a momentálně seděl v bílé dodávce a kopíroval originální nahrávku. Jediným zdrojem světla tak nyní zůstala matná chemická záře fluorescenční pásky, pomocí níž koordinátorka zvýrazňovala objekty po obou stranách stezky až do příjezdu důstojníka OHVT zodpovědného za sběr důkazních materiálů, který je měl označit a uložit do důkazních sáčků. Jednotlivé předměty se tak nyní vznášely v mlze jako slídiví duchové: chabě zelené obrysy lahví, zmačkané plechovky či cosi beztvarého, co vypadalo jako tričko nebo ručník. Všude kolem se tyčily pětadvacet metrů vysoké pásové dopravníky a mostové jeřáby, šedé a mlčenlivé jako tobogany mimo sezonu.
Quinnová zvedla ruku a zastavila oba detektivy.
„Támhle,“ řekla Cafferymu. „Vidíte ji? Leží tam na zádech.“
„Kde?“
„Vidíte ten barel?“ Přelétla baterkou přes olejový buben.
„Ano.“
„A ty dvě výztuže napravo od něj?“
„Ano.“
„Tak sjeďte pohledem dolů.“
Kristepane.
„Vidíte to?“
„Ano.“ Caffery se zapřel. „Jasně. Vidím to.“
Tohle? Tohle je tělo? Caffery měl dojem, že vidí hromadu těsnicí pěny, která se prodává jako aerosol – přesně tak nafouklý, žlutý a lesklý byl objekt před ním. Pak ovšem zahlédl vlasy a zuby a rozpoznal lidskou paži. Sklonil hlavu na stranu a konečně pochopil, nač se vlastně dívá.
„Á, ježíšikriste,“ ulevil si Maddox vyčerpaně. „Pojďte sem. Přehoďte přes ni někdo plachtu.“
„Leží tam už dlouho?“
„Ne, ne. Podle hrubého odhadu…,“ Quinnová si opět nasadila rukavici a podala Maddoxovi bavlněnou roušku, „…je tam necelý týden – což je ale zase příliš dlouho na to, abychom kvůli ní volali speciálku. Myslím, že byste měli počkat do rána a netahat patologa zbytečně z postele. Řekla bych, že toho zjistí více, až si ji odveze k sobě a zhodnotí aktivitu hmyzu. Ta žena je napůl pohřbená a napůl napěchovaná do pytle na odpadky, takže bude snadno vidět rozdíl.“
„Patolog,“ poznamenal Caffery. „Víte určitě, že potřebujeme patologa? Podle kriminální vyšetřovačky už na ní někdo pitvu dělal.“
„To je fakt.“
„A přesto trváte na tom, abychom se na ni podívali?“
„Ano.“ Quinnová nehnula ani brvou. „Ano, stále si myslím, že byste ji měli vidět. Nejednalo se totiž o profesionální pitvu.“
Maddox s Cafferym si vyměnili pohledy. Po chvíli ticha Jack přikývl.
„No dobrá. Tak jo.“ Odkašlal si, sebral rukavice a roušku, které mu Quinnová podala, a rychle si zastrčil kravatu do košile.
„Tak pojďme. Mrknem se na ni.“
Přestože měl Caffery ochranné rukavice, ze starého zvyku kráčel s rukama v kapsách. Čas od času se mu chabé světlo z baterky detektivky Quinnové ztratilo v dálce a on pak zažíval okamžik neklidu – světla z okraje staveniště sem nedoléhala a tým kameramanů již dokončil natáčení a momentálně seděl v bílé dodávce a kopíroval originální nahrávku. Jediným zdrojem světla tak nyní zůstala matná chemická záře fluorescenční pásky, pomocí níž koordinátorka zvýrazňovala objekty po obou stranách stezky až do příjezdu důstojníka OHVT zodpovědného za sběr důkazních materiálů, který je měl označit a uložit do důkazních sáčků. Jednotlivé předměty se tak nyní vznášely v mlze jako slídiví duchové: chabě zelené obrysy lahví, zmačkané plechovky či cosi beztvarého, co vypadalo jako tričko nebo ručník. Všude kolem se tyčily pětadvacet metrů vysoké pásové dopravníky a mostové jeřáby, šedé a mlčenlivé jako tobogany mimo sezonu.
Quinnová zvedla ruku a zastavila oba detektivy.
„Támhle,“ řekla Cafferymu. „Vidíte ji? Leží tam na zádech.“
„Kde?“
„Vidíte ten barel?“ Přelétla baterkou přes olejový buben.
„Ano.“
„A ty dvě výztuže napravo od něj?“
„Ano.“
„Tak sjeďte pohledem dolů.“
Kristepane.
„Vidíte to?“
„Ano.“ Caffery se zapřel. „Jasně. Vidím to.“
Tohle? Tohle je tělo? Caffery měl dojem, že vidí hromadu těsnicí pěny, která se prodává jako aerosol – přesně tak nafouklý, žlutý a lesklý byl objekt před ním. Pak ovšem zahlédl vlasy a zuby a rozpoznal lidskou paži. Sklonil hlavu na stranu a konečně pochopil, nač se vlastně dívá.
„Á, ježíšikriste,“ ulevil si Maddox vyčerpaně. „Pojďte sem. Přehoďte přes ni někdo plachtu.“
Anotace
Detektiv Jack Caffery umí nahnat hrůzu i nejprotřelejším kriminálníkům, ale tentokrát už od začátku tuší, že ho čeká procházka peklem. Když je na opuštěném předměstí Londýna nalezeno pět mrtvol bestiálně znetvořených a sexuálně zneužitých žen, zavládne mezi přivolanými policisty zděšení. A to ještě nevědí, že vrah zanechal v tělech svých obětí malý suvenýr – a že vše provedl se zručností zdatného operatéra, byť poněkud zvrhlého...Oficiální vyšetřování se drží několika různých verzí, ale Caffery ví, že pravda je někde jinde. Ačkoli je si vědom, jak zrůdně geniální je jeho protivník, nepolevuje ve svém úsilí zjistit motiv vražd a odhalit jejich pachatele. Když se mu konečně podaří zahnat vraha do kouta, může celé město konečně vydechnout, že noční můra skončila. Nebo snad ne? (www.dominoknihy.cz)
Série
Recenze
Žádné komentáře:
Okomentovat
Hlavně slušně :)