Podzimní napětí s Dominem #27 - Karin Slaughter - Triptych

Tento týden se můžete na Knižním doupěti podívat na ukázky ze série Grand County

První ukázkou ze série Atlanta s Willem Trentem je z knihy Triptych

ČÁST I.

DECATUR CITY OBSERVER
17. června 1985

VRAŽDA MLADISTVÉ V DECATURU

Rodiče patnáctileté Mary Alice Finneyové včera ráno našli svou dceru mrtvou ve svém domě v Adams Street. Policie nezveřejnila žádné podrobnosti, pouze uvedla, že případ se vyšetřuje jako zabití a právě jsou vyslýchány osoby, které byly s Finneyovou naposledy viděny. Dívčin otec, soudní přísedící okresu DeKalb, včera večer ve svém prohlášení uvedl s naprostou jistotou, že policii se podaří dceřina vraha dopadnout. Mary Alice patřila k nejlepším studentům Decaturské střední školy, byla členkou školního oddílu roztleskávaček a nedávno byla zvolena předsedkyní druhého ročníku. Zdroje blízké vyšetřovatelům potvrdily, že dívčino tělo bylo zohaveno.

1
5. února 2006

  Vyšetřovatel Michael Ormewood jel po DeKalb Avenue k sídlišti Grady Homes a přitom poslouchal fotbalový přenos v rádiu. Jak se blížil k místu, narůstalo v něm napětí. Když zahnul doprava a ocitl se v místě, které většina policistů považovala za válečnou zónu, vibrovaly mu všechny svaly v těle. Správa bytového fondu města Atlanty se pozvolna rozkládala a obec přestávala dotovat byty pro sociálně slabé občany. Sídliště Grady Homes mezi ně patřilo. Ceny nemovitostí ve vnitřním městě vyletěly tak vysoko, že Grady Homes se pomalu stávalo výborným prodejním artiklem, v němž pro nuzáky nebylo místo. Jen několik minut jízdy odtud se nacházelo město Decatur plné módních restaurací a nákladných domů. Necelou míli opačným směrem se leskla zlatá kupole parlamentu státu Georgie. Grady Homes představovalo horší variantu městského života a příchozím připomínalo, že obyvatelé rušného velkoměsta se chtějí mít dobře a nestarají se o nemajetné.

  Díky fotbalové události byly ulice téměř vylidněné. Drogoví dealeři a pasáci si vzali volno, aby mohli sledovat zázrak všech zázraků – jak Atlanta Falcons hrají v Superpoháru. Protože byla neděle večer, na ulicích postávaly prostitutky, aby si něco vydělaly a poskytly poctivým věřícím nějaký důvod, proč jít příští neděli ke zpovědi. Některé z dívek Michaelovi zamávaly a on jim to oplatil. Přitom si v duchu říkal, že v těch místech uprostřed noci zastaví bezpočet neoznačených policejních aut, jejichž řidiči nahlásí dispečinku, že si dají desetiminutovou pauzu, a pak mávnou na jednu z holek, aby si k nim přisedla a trochu jim zpříjemnila službu.

  Dům číslo devět stál vzadu za ostatními. Jeho cihlové zdi se rozpadaly a byly celé počmárané taggy členů bandy, která si říkala the Ratz, a nedávno se sem přistěhovala. Před domem stálo pět policejních aut. Majáky na střechách jim blikaly a z jejich útrob vycházely chrčivé zvuky služebních rádií. Na místě vyhrazeném pro rezidenty stálo černé BMW a nablýskaný terénní Lincoln Navigator, jehož zlaté ráfky se blyštily ve světle pouličních lamp. Michael měl sto chutí trhnout volantem do strany a poloterénnímu vozu za sedmdesát tisíc dolarů odřít lak. Příšerně ho žralo, když viděl, v jak drahých autech si ten póvl vozí zadky. Jeho syn minulý měsíc o pěkný kus vyrostl a všechny džíny mu byly malé, ale na nové oblečení měl nárok až po tátově výplatě. Tim vypadal, jako když čeká velkou vodu a Michael mu nemohl koupit nové kalhoty, protože musel ze svých daní financovat nájem těmhle pasákům.

  Michael zůstal sedět v autě a čekal. Přitom si ještě poslechl kousek fotbalového přenosu a užíval si klidu, než vypukne vřava. U policie sloužil skoro patnáct let, od chvíle, kdy odešel z armády.

  Za tu dobu stačil zjistit, že kromě sestřihu vlasů mezi vojskem a policií není příliš velký rozdíl. Věděl, že jakmile vystoupí z auta, všechno se zase začne odehrávat podle starého známého scénáře. Bezesné noci, nekonečné stopy, které nevedou nikam, a neustálé dorážení nadřízených, jak daleko pokročil. Nejspíš se na něho také pověsí novináři. Budou na něho na každém kroku číhat s fotoaparáty a vyptávat se, proč případ ještě nevyřešil. Jeho syn všechno uvidí v televizi a bude se zajímat, proč se lidé na tatínka tolik zlobí.

  Na sklo mu zaklepal mladý pochůzkář Collier, který měl tak vypracované bicepsy, že nemohl pořádně připažit. Jediným pohybem Michaelovi naznačil, aby stáhl okénko auta. Collier zakroužil mohutnou rukou, jako by držel kličku, ale Michael by se vsadil, že mladík v autě bez automatického stahování oken v životě neseděl. 

  Michael stiskl tlačítko elektrického ovládání, a když se sklo posunulo dolů, zeptal se: „Co je?“

„  Kdo vyhrává?“

  „Atlanta ne,“ odpověděl Michael a Collier přikývl, jako by to čekal. Atlanta v Superpoháru hrála naposledy před několika lety, a tehdy dostala od Denveru pořádně na frak.

  Mladý strážník dodal: „Jak je Kenovi?“

  „Jako Kenovi,“ odtušil Michael. Nehodlal do detailů rozebírat zdravotní stav svého kolegy.

  „Hodil by se nám tady,“ řekl pochůzkář a pohodil hlavou směrem k domu. „Je to pěkně nechutný,“ zhodnotil situaci.

  Michael jeho slova nekomentoval. Mladíkovi bylo něco málo přes dvacet, teklo mu mléko po bradě a myslel si, že je chlap, protože si každý den k pasu připíná služební zbraň. Podobné typy viděl v irácké poušti, když se Bush starší rozhodl válčit. Byla to nedočkavá štěňata, jimž člověk vyčetl z očí, že nenarukovala jenom kvůli frčkám a bezplatnému vzdělání. Tihle kluci byli posedlí povinností k vlasti, ctí a ostatními hovadinami, které buď viděli v televizi, nebo jim je naočkovali náboráři lovící na středních školách nové duše. Naslibovali jim odborný výcvik, službu na domácích základnách a všechno možné, jen aby se jim upsali. Většinu z nich pak čekalo první letadlo, které vyráželo do pouště. Tam pak dostali kulku do hlavy ještě dřív, než si stačili nasadit helmy. 

  Z domu vyšel Ted Greer. Přitom si povoloval kravatu, jako by se potřeboval nadýchat čerstvého vzduchu. Na černocha měl komisař Greer poněkud světlou pleť. Většinu času totiž trávil u psacího stolu zalitého světlem zářivek a v klidu vyčkával, až půjde do penze.

  Když zjistil, že Michael ještě nevystoupil z auta, zavrčel: „Tak děláš dneska, nebo sis jen vyrazil na projížďku?“

  Michael si schválně dával na čas. Právě když pomaloučku vytahoval klíč ze zapalování, v rádiu začínal komentář prvního poločasu. Na únor bylo velmi teplo. Nájemníci ze sídliště si zapnuli klimatizaci nainstalovanou v oknech, a kolem to bzučelo jako ve včelím úlu.

  Greer vyštěkl na Colliera: „Ty nemáš nic na práci?“

  Collier měl dost rozumu, aby odkráčel. Sklopil hlavu a bradu zatlačil k hrudi, jako by ho někdo cvrnknul do nosu.

  „Příšernej bordel,“ řekl Greer Michaelovi. Vytáhl kapesník a otřel si jím zpocené čelo. „Zřídil ji nějakej nechutnej úchyl.“

  Tohle už Michael slyšel, když mu zavolali domů a přinutili ho vstát z pohovky. „Kde je?“

  „V šestým patře,“ odpověděl Greer. Složil kapesník do úhledného čtverečku a zastrčil si ho zpátky do kapsy. „Zjistili jsme, že to tísňový volání šlo z támhletoho telefonu,“ dodal a ukázal přes ulici.

  Michael se zadíval na telefonní budku, z níž se stala pouhá upomínka na minulost. V současnosti všichni přece měli mobily, a dealeři s pasáky obzvlášť.

  „Volala nějaká ženská,“ informoval ho Greer. „Nahrávku budeme mít k dispozici někdy během zítřka.“

   „Jak dlouho trvalo, než sem někdo přijel?“

  „Dvaatřicet minut,“ odvětil Greer. Michaela překvapilo, že to nebylo déle. Podle průzkumu místních novinářů trvalo průměrně tři čtvrti hodiny, než po tísňovém volání z Grady Homes na místo dorazila policie. Sanitce to trvalo ještě déle.

  Greer se otočil k domu, jako by mu mohl podat nějaké vysvětlení. „Na tohle si budeme muset přivolat posily,“ poznamenal.

  Michael se při jeho slovech naježil. Podle statistik Atlanta patřila k městům s největším počtem násilných činů v Americe. S mrtvou prostitutkou nikdo cavyky dělat nebude, obzvlášť když se přihlédne k místu, na kterém ji našli.

  Greerovi odsekl: „To určitě. Zrovna potřebuju, aby se mi tu motali další pitomci a radili mi, co mám dělat.“

  „Tak tenhle pitomec si zrovna myslí, že přesně to potřebuješ,“ opáčil jeho nadřízený. Michael pochopil, že nemá smysl odporovat.

  Za prvé věděl, že Greer nepřipouští neposlušnost. Za druhé mu bylo jasné, že i když Greer bude s jeho námitkami souhlasit, udělá to jen proto, aby mu zacpal ústa, a všechno si pak stejně zařídí po svém. Greer ještě dodal: „Tohle vypadá špatně.“

  „Tak to vypadá vždycky,“ připomněl mu Michael. Otevřel zadní dveře svého auta a vytáhl odtud sako.

  „Ta holka neměla šanci,“ pokračoval Greer. „Ten hajzl ji zmlátil, pořezal a k tomu asi stokrát ojel. Máme co dělat s pěkným prevítem.“

  Michael si oblékl sako a pomyslel si, že Greer mluví, jako by byl na konkurzu do kabelové televize. „Kena pustili ze špitálu.

  Povídal, že se za ním máš zastavit,“ řekl nahlas.

  Greer zahučel něco o tom, že má poslední dobou moc práce a rozběhl se ke svému autu. Přitom se ohlížel, jako by se bál, že Michael vyrazí za ním. Michael počkal, až šéf odjede, a pak se vydal k domu.

  Ve vchodu stál Collier s rukou na své zbrani. Nejspíš se domníval, že je potřeba dům hlídat, ale Michael věděl, že tenhle pachatel se na místo činu nevrátí. S ženskou si to vyřídil a nic víc neměl v úmyslu.

  Collier poznamenal: „Šéf odjel dost rychle.“

  „Díky za upozornění.“

Anotace

Nikdo nechápal, podle jakých kritérií vrah své oběti vybíral. Jisté bylo jen jedno: že všechny mladé ženy se udusily vlastní krví, protože je vrah připravil o jazyk. Má to snad být pachatelův zrůdný podpis? Chce tím policii něco vzkázat, nebo je tak šílený, že si prostě nemůže pomoct?

Sérii brutálních vražd vyšetřuje policejní veterán Michael Ormewood, který neproslul ani tak svými detektivními schopnostmi, jako spíše arogancí a záchvaty vzteku. Své by o tom mohla vyprávět jeho zdeptaná manželka, každý policajt z města a teď také mladý agent Will Trent, který byl k případu nasazen.

Ormewood možná nezkušeným kolegou pohrdá, ale spolupracovat s ním musí. Vrah totiž udeřil znovu. A když se na scéně objeví John Shelly, který byl před lety neprávem odsouzen za vraždu a nyní je odhodlán najít na vlastní pěst skutečného viníka, začne se rozvíjet drama, které drsně zasáhne do života všech zúčastněných.(www.dominoknihy.cz) 

Série

~  Triptych ~ Nic nebude jako dřív ~ Genesis ~ Hřbitov nadějí ~ Podlost ~ Kriminálník ~ Démoni ~
Recenze
~ Kriminálník ~