Review: Mediátor - Krajina plná stínů

Originální název - Shadowland (Mediator #1)

Autor -  Meg Cabot
Překlad - Jana Jašová

Počet stran - 192

Vydáno - 2004
Nakladatelství - Knižní klub

Recenze

Opustit v šestnácti uprostřed školního roku všechno, co znáte, není jednoduché. Jenže když se vaše máma vdá a její nový manžel žije v Kalifornii a vy New Yorku, nedá se nic dělat. Suze si říká, že by to mohl být konečně ten pravý začátek, jak se vyhnout problémům a třeba zapadnout. To by ale nemohlo to první, co ve svém novém pokoji zahlédne, být duch. A Suze je jasné, že jako mediátor to nebude mít snadné asi nikde. Poprvé na to ale nebude sama.

Susannah  Simonová by moc ráda byla obyčejná šestnáctka, bohužel má tu schopnost, že vidí duchy. A nejen to. Dokáže s nimi komunikovat tak jako s každým jiným a jsou pro ni skuteční. Ne že by to někdo další viděl, ale když jde nějakému duchovi nakopat zadek, fakt to bolí. To, že se setkává s duchy, ji ale nepřipravilo na to, co se bude odehrávat ve škole a potažmo přímo u ní v pokoji. V okně jejího nového domova sedí Jesse, tak dvacetiletý kluk, který je už nějakých stopadesát let mrtvý a ve škole se jako fúrie prohání holka, která se sama zastřelila a teď má spadeno na svého expřítele, Suze, ředitele školy otce Dominika a na všechny, které se budou kolem jejího kluka motat.

Poprvé v životě na duchy Suze není sama. Jak hned první den ve škole zjišťuje, i její nový ředitel má tuhle schopnost. Dar, jak říká on, prokletí, jak o tom všem uvažuje Suze. Každý na to nahlíží jinak, ale oba pociťují, že je to příjemná změna, nemuset všechno řešit sám. Jenže Suze je dost paličatá a nehodlá si nechávat něco diktovat. Takže když se objeví téma „duchové kolem nás“, zůstává Jesse tabu. No jak by taky knězi vysvětlovala, že u ní v pokoji žije kluk. 

Na jedné straně se Suze vyrovnává s tím, že mediátorství neunikla, na straně druhé se musí sžít s novou rodinou, která zahrnuje tři nové bratry, nevlastního otce Andyho a psa. Pro jedináčka typu Suze to rozhodně není jednoduché. Hlavně ve chvíli, kdy její nejmladší bráška začíná tak trochu něco tušit. On na to sice šel vědecky, ale i tak je přesvědčený, že u Suze v pokoji straší. A jako by to nebylo málo, ti zbylí dva jsou dost ujetí. Jeden vypadá, jako by neustále spal a ten druhý namachrovaný macho. Přezdívky Somna a Mimoň na Jakea a Brada sedí. 

Ačkoliv bych řekla, že Krajina plná stínů je určená především mladším čtenářkám, sama jsem si to užila. Je to takové příjemné letní čtení na jeden večer. Opravdu jeden, protože každý z dílů téhle série se pohybuje kolem 200 stránek. Styl, jakým je příběh psaný je velice čtivý a snadno sklouznete k tomu, že budete uvažovat tak jako Suze. Opravdu hodně mi bylo sympatické, že Suze není takovou tou prvoplánovou kráskou, je chytrá, sarkastická a neustále lítá v nějakém maléru. Ať už duchařském nebo co se týče kluků.

Na překladu je znát, že je kniha nějaký deset let stará, takže některé výrazy by dnešní mládež stěží použila, ale jinak je to skvěle napsané a přeložené. Tohle prostě budete číst a najednou bude konec. Naštěstí pro nás, co máme rádi čtení sérií hezky pohromadě, jsou v knihovně k sehnání všechny díly, takže doporučuji půjčit si všechny najednou. Mimochodem, kdyby to chtěli znovu vydat, vůbec bych se nezlobila.

„Susannah,“ opakoval znova, dřív, než jsem mu stačila říct, aby ze mě sundal ty svoje lopaty. „To je v pořádku. Není to tvoje chyba. Tady nic nezmůžeš.“

Nějak jsem zapomněla na to, jak mě rozčilujou jeho ruce na mejch. „Nic nezmůžu? Děláš si srandu? Musím tu holku zahnat zpátky do hrobu!“

„Ne.“ Jesse zavrtěl hlavou. „Zabila by tě!“

„To je kravina! Mohla jsem ji krásně dostat. Kdyby neudělala tu věc s tou bronzovou hlavou –“

„Susannah.“