Předpremiéra If I Stay

Jestli zůstanu, If I Stay nebo taky Zůstaň se mnou. Pod všemi těmito názvy se ukrývá příběh šestnáctileté nadané violoncellistky Mii Hall. Spisovatelka Gayle Forman tuto knihu vydala v roce 2009 a v letošním roce se dočkala filmového zpracování. Nečekaně precizní pojetí i perfektní herecké obsazení vás pravděpodobně dožene k slzám a nádherná hudba, která je součástí celého filmu vám bude znít v uších ještě dlouhou dobu po zhlédnutí filmu.

Na knihu jsem psala recenzi před dvěma lety a dodnes si pamatuji, jaké pocity jsem při čtení měla a jak moc se mi kniha líbila. Není to můj „tradiční“ žánr, ale zpracování a děj byl úžasný, silný a čtenáře kniha dokázala pohltit. Na film jsem se dostala díky Neoluxoru a byla to čirá náhoda. Vlastně jsem ani dlouho nevěděla, že jdu na film podle téhle knihy. Četla jsem ji totiž pod původním názvem „Jestli zůstanu“, takže název „Zůstaň se mnou“ mi byl cizí. Ono je ale jedno, jak se film jmenuje, filmaři se totiž téměř do všech detailů drželi knižní předlohy a tak si můžete vychutnat nezapomenutelný zážitek.

Mia se po tragické nehodě ocitá mimo své tělo. Hrůza, děs a nepředstavitelná ztráta ji nutí sledovat vše zpovzdálí  - v jiné dimenzi, kde je jen ona a její vzpomínky. Nikdo ji nevidí, neslyší a ona se vrací zpět do dětství, do dob, kdy poprvé okusila sílu hudby, lásku k cellu a touhu být součástí něčeho většího. Postupně se dostává do okamžiků, kdy se narodil její malý bráška Teddy, kdy potkala Adama, kdy udělala první krok vstříc neznámému. S příchodem Adama se do jejího života dostává něco nového a krásného. Oba jsou však nuceni čelit rozdílnostem a touze splnit si vlastní sen. Mezi vzpomínkami se děj prolíná se současností, s tragédií, která postihla celou Miinu rodinu a je jen na ní, jak to bude dál. V těch kratičkých okamžicích se na plátně střídají emoce zoufalství, naděje i kapitulace. 

Ač se děj odehrává za příšerných okolností, nechybí humor, smích, láska. Emoce, které diváka donutí smát se nahlas a vzápětí se snaží neplakat. Osobně se mi to nedařilo a slzy jsem stírala celých 106 minut. Vážnost a disciplinovanost Mii je konfrontována s otevřeností a optimismem jejích rodičů a bratra. S Adamem se zase dělí o svět hudby, kdy na první pohled neslučitelné vytváří nádhernou kombinaci hudebních prvků, z kterých je patrná vášeň. 

Herecké obsazení bylo od začátku tím, na co jsem se zaměřila. To, s jakým přesvědčivým výrazem roli Mii zahrála Chloë Grace Moretz bylo až neskutečné. Nejen její herecké schopnosti, ale i interpretace a hra na cello. Celou dobu jí věříte, že hudba, cello, její rodina i Adam jsou středobodem jejího života. Především violoncello. Její rejstřík výrazů se proplétá od čiré nevinnosti po odhodlání jít dál. S každou sekundou se mění jiskra v jejích očích nebo výraz rtů. Po dlouhé době jsem měla pocit, jako by svou roli herečka nehrála, ale žila. To samé se dá říct i o dalších protagonistech - Jamie Blackley, Mireille Enos, Joshua Leonard, Liana Liberato a Jakob Davies. A nejen ti. Každý, kdo se ve filmu mihl hrál tak, že byl celý příběh skutečný.

Nedílnou a v jistém bodě zásadní složkou filmu a příběhu je hudba. Ať už hudba Adamovy kapely, kapely Miina otce, ale hlavně klasická hudba v podání Mii. Její hra na cello a hudba podkreslující všechny situace diváka emočně napíná až k nevydržení. Pro mě osobně je to o to silnější, že jsem roky sama hrála na cello a klasickou hudbu – Beethovena, Mozarta, Vivaldiho a další – miluju. Podle mého je to opravdová nádhera a když Mia začala procítěně a s láskou hrát, bylo to, jako bych se dostávala na další úroveň vnímání.   

Nemusíte být milovníky romantický ani smutných snímků. Zůstaň se mnou je film, který si Vás absolutně získá, ať už dáváte přednost čemukoliv. Filmové pojetí se až na pár drobností od knihy neliší a i díky tomu dávám plných 100% v hodnocení. Myslím, že až budu mít tu správnou náladu, zajdu si na film znovu a rozhodně si ho pořídím do své filmové sbírky. TENHLE FILM TOTIŽ STOJÍ ZA SHLÉDNUTÍ. (Mimo jiné, brečela jsem já i Syki a s námi plné kino.)