Review: Final Cut - Vrah z internetu

Originální název - Final Cut 

Autor - Veit Etzold
Překlad - Vítězslav Čížek

Počet stran - 424
Vydáno - 2014

Nakladatelství - Knižní klub

Recenze

Nedodržený slib a roky viny ze smrti, které mohla zabránit. Jako každý rok Clara Vidalisová učiní v kostele zpověď, ale její duši se neulehčí. Před dvaceti lety zvrácený pachatel unesl její sestru, znásilnil ji, zabil a od té doby ho Clara hledá. Jako členku policejního týmu pro sériové a masové vrahy to není nic nemožného a s každý dalším dopadeným a zabitým vrahem v ní roste odhodlání dopadnout toho, který jí změnil život. V tichu, které předchází každou velkou bouři se přímo na ni obrátí Bezejmenný a má pro ni vzkaz, který rozpoutá vichřici. Při pátrání po něm si Clara uvědomuje, jak mocný je virtuální svět a jak málo si dáváme pozor na vlastní soukromí.

Když máte před sebou oběť mnohem snazší je najít vraha, než když na videu vidíte vraždu, ale nemáte tušení kdo to může být a kde ji hledat. Clara s týmem specialistů pátrá po maličkostech, které by je mohly dovést k dívce, která je zřejmě mrtvá. Co ji ale trápí ještě víc je věta, kterou pronesl jejich psycholog Martin Friedrich přezdívaný MacDeath: „To CD poslal Vám.“ Co má Clara společného s pachatelem a proč vybral pro komunikaci právě ji? I když se jim podaří objevit mrvou dívku, to, co najdou nikdo nečeká. Při hlubším pátrání zjišťují, že pachatel je organizovaný, ví co dělá a sleduje nějaký cíl. 

S každým dnem je vrah otrlejší, využívá všech moderních technologií a vymožeností a Claře posílá další a další vzkazy. Přestože se jim daří jeho oběti vypátrat, jeho preciznost a rafinovanost v nich vzbuzuje ostražitost. MacDeath tuší, že se schyluje k velkému finále a jak sám vrah naznačil, Clara u něho musí být. Znamená to, že jeho poslední obětí bude ona nebo mu má dát rozhřešení? V okamžiku, kdy jí sebere poslední naději na dávnou pomstu je Clara odhodlaná udělat vše proto, aby mu úmrtí všech jeho obětí neprošla. Teď už ví, proč si ji vybral, jen stále nechápe, proč to všechno dělá.

Román Final Cut – Vrah z internetu je něco, co dává nahlédnout za běžný život na sociálních sítích. Ukazuje, jak moc prahneme po pozornosti, jak se vytratila běžná komunikace a jak je snadné předstírat, že jste někdo jiný. Nebo že někdo jiný jste vy. Kolik toho na sebe prozradíme na Facebooku, Twitteru, a dalších serverech? Hlavní myšlenka knihy by se dala shrnout do myšlenky, kterou Clara pronese: Ve světě, v němž čím dál větší převahy nabývá digitální komunikace, je živý ten, kdo je živý digitálně. I když je ve skutečnosti mrtvý. A svým způsobem i opak – ten kdo je digitálně mrtvý, může být až nebezpečně živý ve skutečnosti.

Pachatel v této knize je svým způsobem obětí, která se rozhodla postavit svému trýzniteli, zároveň se točí v začarovaném kruhu. Je to klasický případ týraného, ze kterého se stává tyran. Dětskou zraněnou duši nikdo nevyslyšel, a tak se z něho stalo monstrum, které se nechce nechat zastavit, snad jen hledá pochopení u někoho, kdo s ním má něco společného. Clara, i když stojí na straně práva, si své právo na odlatu uzurpuje tak, že je ochotna udělat cokoliv, jen aby ten, který ublížil celé její rodině za to všechno zaplatil. Aby byla tím posledním, koho před smrtí uvidí. Stále je však schopna zachovat si jistou racionalitu a schopnost běžného sociálního fungování.

Děj knihy je zasazen do Berlína a ukazuje omezené možnosti policie. Žádné přehnané technologie, zázračně rychlé laboratorní testy, ale klasická policejní práce. Autor Veit Etzold napsal knihu, která je až děsivě skutečná. Při čtení budete sami uvažovat nad tím, jestli jste neřekli o sobě moc, jestli vám těch třicet „lajků“ stojí za to, že vás může vidět někdo, kdo bude chtít víc, než jen obyčejnou hezkou fotku. Přestože je vrah psychicky labilní a jeho jednání postrádá logický základ, je v něm něco, co se dá objevit v každém. Kniha je skvěle napsaná, jen škoda, že se v českém vydání objevuje tolik chyb, které měla vychytat korektura. I tak ale doporučuju si ji přečíst, možná si uvědomíte, že soukromí se stalo jen bezvýznamným prázdným pojmem ve světě, v němž žijeme.

„Náš vrah,“ Friedrich se pohodlně opřel, „dělá dvě věci najednou. Skládá účty o všem, co provedl. Je tak trochu jako kočka, která své paničce neustále nosí mrtvé myši na terasu, ať už ta chce nebo ne.“

„Neustále?“ zeptala se Clara. „Bude jich ještě víc?“

„Určitě,“ odpověděl MacDeath, „jakkoli to zní smutně. Pořád další mrtvé myši. Jako kdyby za to chtěl sklidit chválu.“