Review: Myši

Myši „Každému jednou dojde trpělivost“ - Mice

Autor – Gordon Reece

Počet stran - 264

Vydáno – 2011

Nakladatelství – Jota

Anotace

Šestnáctiletá Shelley a její matka jsou jako šedé myšky – nervózní, plaché a přeochotné. Je snadné je využít a zneužít, což si dobře uvědomoval otec Shelley i její spolužačky ze střední. Právě před nimi uprchnou matka s dcerou do nového domova na venkovské samotě, kde obě nečekaně rozkvetou a svět se zdá konečně snesitelným místem. Nově nabytý klid však záhy naruší lupič, který se jedné noci vloupe do domu. Shelley se probudí, slyší, jak vržou schody, a v následujících mrazivých minutách se její život obrátí vzhůru nohama. Moc dobře totiž ví, že když už se kočka dostane do myší díry, neodejde bez kořisti...

Recenze

Myši nejsou jen thriller pro dospívající, ale pro každého, kdo je připravený čelit vlastním myšlenkám. Protože tenhle román zaseje semínka pochybností o vlastní morálce, o tom, čeho všeho je člověk schopen a co všechno bychom udělali sami kdyby ...

Shelley se spolu s matkou po rozvodu rodičů a po vygradování šikany na škole odstěhuje mimo město do Zimolezového domu, učí se doma, prožívá šťastné chvíle, ale ty končí v jediném okamžiku. Do domu se vloupe zfetovaný mladík, Shelley s matkou sváže v obývacím pokoji a bere vše, co mu přijde pod ruku. Shelley je taková šedá tichá myš. Jen sedí a útrpně přijímá to, co jí život dává. Teď je ale konec. Ne tady a ne teď. Teď, kdy bylo všechno tak perfektní. A na její šestnácté narozeniny kdy od maminky dostala vysněný notebook, o který si ani neřekla. Shelley se podaří rozvázat a v záchvatu zlosti zloděje pronásleduje do zahrady s jeho vlastním nožem v ruce. Bodá ho do zad a pokračuje v honbě za ním zpět do domu. Bodá a bodá a pak, když už to vypadá, že on zvítězí zasáhne matka a jednoduše ho dorazí. Od toho okamžiku se vše mění.

Trochu čekáte, že víte jak to dopadne, jak se to bude vyvíjet a ono ne. Opravdu jsem nečekala jak se děj bude odvíjet a jak hodně emočně bude působit na čtenáře. Je to přesně ten román, u kterého přemýšlíte „Co bych udělala já? Udělala bych to? Byla bych toho schopna?“, ale já sama jsem na odpověď nepřišla.

Samotné vyvrcholení knihy mne ochromilo takovým způsobem, že jsem dlouho přemýšlela jak vůbec recenzi pojmout. Jak co nejlépe vystihnout to, co jsem cítila při samotném čtení i pocity po jejím přečtení. Zajímavé bylo sledovat změny Shelley, nebo spíše jak rychle vyplula napovrch její touha nebýt „myší“. Ale v jeden okamžik mě překvapila tak, že jsem si jen říkala „opravdu?“

Myši bych čekala spíš od autorky – ženy, pravděpodobně hodně mladé, ale opak je pravdou. Gordon Reece je již „zasloužilý“ spisovatel a o to víc kladně hodnotím vykreslení dívčí duše, jakou měla Shelley i stav do jakého se propadala její matka.

Přitiskla jsem tvář těsně k ní, jako že jí oplácím polibek, a bez váhání jsem odpověděla.

„Zabij ho, mami.“