Life with Blog #3

Už dlouhou dobu si říkám, že by nebylo na škodu zase napsat nějaký ten článek o tom, co se tady za uplynulou dobu dělo. Samozřejmě můžete sledovat, co všechno jsem přečetla díky recenzím, ale i tak bych se chtěla trochu ohlédnout zpátky. A taky se „zamyslet“ nad některými věcmi, které zaměstnávaly můj mozek :o)

Paradoxně od chvíle, co jsem nastoupila do nové práce, mám mnohem víc času na čtení. Je to především tím, že cesta tam a zpátky mi zabere skoro čtyři hodiny, a tak čtu – v metru, v autobuse, v tramvaji -, prostě všude tam, kde bych se ukousala nudou. Jen je to občas nebezpečné, protože si pak nedávám pozor na cestu, ale tohle považuji za „riziko povolání“ :o)  . Mnohdy to co čtu, upoutává značnou pozornost. Taková kniha „Fifty Shades of Grey“ mne dostala do opravdu nepříjemné situace, kdy jakási paní v metru prohlásila, že mám porno číst doma. Umíte si představit, co takové sdělení udělá se spolucestujícími. Mě nezbylo nic jiného, než se usmát a nechat to být. Zaprvé jsem byla dost unavená na jakoukoliv konfrontaci s omezencem, jakým tato paní byla, a pak pro mě to rozhodně nebylo porno. Ale i jiné knihy způsobují pozornost. Ne svým obsahem jako svou velikostí. Určitě jste se setkali s nechápavými pohledy, když čtete knížku, která má přes pět set stránek, nebo má velký formát. Vždycky mě pobaví, jak ti okolo koukají a jak jsou fascinováni rychlostí, s kterou otáčím stránky. Přiznávám, že čtu hodně rychle, což někdy asi působí vtipně a až neuvěřitelně. Ale mám kamarádku, která čte ještě rychleji než já.

Po mnoha úvahách jsem rozšířila rozsah toho, co čtu. Stále zůstávám věrná svým „krvavým“ kamarádům v podobě thrillerů, krimi a detektivních, psychologických příběhů, ale sáhla jsem i po něčem více romantickém. A byla jsem mile překvapena, že i tohle se mi líbilo. Z tohoto žánru se mi hodně líbila kniha „Zítra začnu nový život!“ nebo i dost rozporuplně hodnocená kniha „Rozdělená srdce“. Je to něco jiného, takže mi ještě dělá problém psaní recenzí, protože nechci vyzrazovat děj a jak to všechno dopadne. Ale i tak jsem ráda, že jsem se nechala zlákat. Najednou ten svět kolem mě vypadá veselejší :o) . I když bych si přála, aby některý literární hrdina byl skutečný. Po takovém Christianovi bych skočila a nepustila bych se :o)  :o)

A teď co nás ještě do konce roku čeká. Na první adventní neděli bych chtěla nahodit „vánoční“ vzhled. Sice to není tak dlouho, co jsem dala ten podzimní, ale vánoční nechám opravdu jen přes svátky a pak se zase hezky vrátím k tomu, na co jste vy i já zvyklí. Já totiž nemám ráda extrémní změny. Jsou blogy, kterým to prostě sedí – jsou tím vlastně dost originální -, ale pak jsou takové, u kterých nejsem jistá, jestli jsem tam správně. A hlavně, nechci své čtenáře, tedy vás mást změnou uspořádání. I když není nijak složité tady cokoliv najít. Ale i přesto. Takže teď už mi zbývá jen posbírat několik pěkných tematických obrázků, abych mohla udělat novou lištu. Taky se zapojím do jednoho knižního hopu a to bude všechno, protože v novém roce bude blog slavit své první narozeniny, u jejichž příležitosti bych ráda uspořádala soutěž. Cen bude pravděpodobně více, nejen knižní, ale i drobnosti, které snad potěší.

Koukám, že jsem se dost rozepsala, a tak doufám, že alespoň někdo to dočetl až sem :o)

PS: Kdyby někdo věděl o nějaké vánočně zaměřené knížce sem s ní. Už dlouho se chystám přečíst si něco „zimního“.