Review: Bílý kůň

Bílý kůň - White Horse

Autor – Alex Adams

Počet stran - 304

Vydáno – 2012

Nakladatelství – DOMINO

Anotace

Třicetiletá Zoe dobrovolně strávila posledních pět let v jakési osobní bublině – po tragické smrti manžela se pohybuje jen mezi svým prázdným bytem a výzkumným ústavem, kde pracuje jako uklízečka. Šeď plynoucích dní ji neubíjí, naopak jí pomáhá nalézt vnitřní klid, aby se mohla rozhodnout, co se svým životem provede dál. A pak se najednou všechno změní. Lidé v jejím okolí začnou umírat na záhadný virus, pojmenovaném Bílý kůň.

Recenze

Bílý kůň, nemoc, která změní život tak jak ho známe. Změní všechno kolem - lidi, přírodu, osudy. Zoe zápasí s každodenní všedností do chvíle, kdy se jí uprostřed bytu objeví záhadná nádoba. Obyčejná nádoba, která ji ale neskutečně děsí. A tak se vydává k psychologovi se kterým probírá svůj sen. Sen o nádobě, která je ale skutečná. Nick Rose není jediný, který o nádobě ví. Zoein kamarád a archeolog se pustí do odhalování původu. Jenže tohle obyčejné pátrání ho stojí život. Jeho, jeho přítele, Zoeina souseda, a najednou umírá stále víc lidí. Obyčejné nachlazení se změní v cosi, co je zabije a změní. Zoe přemýšlí proč a proč ona sama neonemocněla. Proč zrovna u ní se objevila  tahle nevysvětlitelná děsivá věc. Nemění se ale jen lidí. Společnost touží ovládat vše co se jí dosud nepodařilo. Díky chamtivosti dojde ke změně počasí, která nejde zastavit. A lidstvo pomalu vymírá.

Jelikož je kniha plynule protnuta dvěma liniemi příběhu, postupně odhalujete spolu se Zoe pozadí toho, co se událo. Jak a proč se nádoba objevila u ní, proč, i když pomyslnou "Pandořinu skříňku" neotevřela, došlo ke zkáze. Zároveň se Zoe ocitá v "současnosti", v post-apokalyptické budoucnosti, kde jsou ti, co přežili vystaveni hrozbě těch, kteří neměli takové štěstí jako oni a nakazili se. Co virus s lidským DNA dokáže udělat si neuměl představit ani jeho stvořitel. Ano, virus jako zbraň vytvořil člověk - s touhou ovládat, měnit a být "Bohem". 

Základním prvkem jsou úseky členění nejen na TEHDY a TEĎ, ale také část s nádobou, část po vypuknutí epidemie a část cesty, kdy se Zoe vydává najít Nicka. Ač by se na první pohled mohlo zdát, že je toho moc, naopak tohle členění plynule posouvá děj. Nejzajímavější jsou ale právě odstavce TEHDY a TEĎ, které se vzájemně prolínají, ale přitom je jasné kde se zrovna nacházíte. Díky pohledu Zoe je jasně vidět, co s člověkem může zkáza udělat. Přesto všechno si Zoe touží udržet to jediné, co ji odlišuje od "změněných" - svou lidskost. A ještě něco ji drží na živu. Touha donosit a porodit své dítě. Je to pro ní malý zázrak, který si nenechá vzít. 

I když nejsem fanynkou různých sci-fi příběhů, tento post-apokalyptický román mne nadchnul. Především  ojedinělým zpracováním, stylem vyprávění, ale také ukázkou toho, čeho jsme schopni. Nemyslím si totiž, že je tohle téma až takové science fiction, jak se na první pohled může zdát. Ovládáme toho tolik, že bych se nedivila, kdyby někde za dveřmi laboratoře byl někdo, kdo touží změnit a ovládat nás. Udělat za matku přírodu selekci a urychlit evoluci našeho druhu.

Je jasné, že síla příběhu není pro každého. Slabší povahy a romantické duše asi román neocení, ale ti ostatní si s největší pravděpodobností román zamilují a vychutnají. Fantazii se totiž meze nekladou a je to takové malé semínko pochybnosti o lidské rase.

TEHDY

Válka poznamená úplně všechny. Muži jdou na frontu a nikdy se nevrátí. Pozůstalí se tu a tam dozvědí, kde padli. Regály v supermarketech zejí prázdnotou a neobjeví se žádné laciné zboží, které by nahradilo výpadek proudu.

TEĎ

Nezemřu. Alespoň ne hned. Zatím si nejsem jistá, zda mě to mrzí, anebo jsem ráda. Nicméně moje děťátko stále žije a to se počítá. Tančí v mém břiše a oslavuje naše vítězství. Jsme pořád dva.