A já jsem si tady pro vás připravila překlad krátkého rozhovoru s Jeffery Deaverem z The Washington Post.
Pokoj smrti se zabývá etikou tajných vládou posvěcených vražd amerických občanů. Proč jste si vybral právě tohle téma?
~ Před devíti lety jsem napsal Zahradu bestií, můj jediný historický thriller, ve kterém je nájemný vrah poslán vládou v roce 1936 zavraždit smyšleného Hitlerova poradce. Začal jsem se zajímat o morální prvky vládou schválených vražd a hodně jsem si pohrával s tím, co bylo dřív a potom a že cíl nebyl zrůda: Nenáviděl Hitlera, chtěl navrátit republiku, ale musel hrát jeho hru. Před několika lety došlo k incidentu Anwar al-Aulaqi: dva američtí občané byli zabiti v Jemenu. Myslel jsem, že bych chtěl aktualizovat tento příběh. Chci, aby se moji čtenáři zamysleli „Do jaké míry a kdy může americká vláda rozhodnout o životě, mimo válečné situace?“
Vaše kniha vypadá, že někdy účel světí prostředky.
~ Ano, myslím si, že vláda má oprávnění za určitých okolností vzít život – Přál bych si, aby to bylo více ohraničené, než je tomu dnes. Neexistuje žádný důvod, proč by vláda nemohla využívat skutečně pozoruhodné zpravodajské a forenzní zdroje k zjištění jestli ten špatný člověk opravdu je špatný člověk. Nemám žádný problém s vyjednáváním s padouchy. Chci dělat cokoliv, co by mohlo omezit vedlejší škody.
Tohle není jediné kontroverzní téma v tomto románu – kontrola zbraní je další. Na jakou stranu se stavíte?
~ Vlastním zbraň a střelbu mám jako hobby. Studoval práva a Druhý dodatek lze číst oběma směry, ale také víme, že Ústava má přiměřené a poměrně obsáhlé předpisy na všechno. Musím získat licenci na řízení auta, musím auto zaregistrovat. Nemám žádný problém s tím, že bych měl získat licenci ke koupi zbraně a muset ji zaregistrovat. Byl jsem zděšen nejnovějším selháním zavedení těchto, podle mého velice rozumných pravidel.
Nejstrašidelnější postava z Pokoje smrti je Jacob Swann – gurmán vrah, který své oběti mučí a zabíjí stejným nožem, se kterým vaří. Inspirovalo vás vaše vlastní vaření?
~ I když já sám velice rád vařím, nikdy jsem nenapsal postavu, která by věnovala tolik pozornosti vaření a to především proto, že knihy ubíhají moc rychle. Není moc času na posezení a poklidné jídlo. Ale myšlenka na vytvořit zákeřného kuchaře prostě přišla: Má ostré nože, je to náročná práce, jeho matka mu říkala „ malý řezníku“, protože jí pomáhal porcovat maso. Myslel jsem si, že je to docela strašidelné. A pak mě napadlo, že bych ho mohl nechat proniknout mimo stránky knihy. Takže jsem sestavil asi 14 receptů, většinou těch, které jsem za ty roky připravoval, variace na klasiku jako je coq u vin a budu je publikovat na webu.
Opravdu si myslíte, že budou chtít čtenáři vařit jídla Jacoba Swanna?
~ Recepty jsou docela chutné a já mám velmi loajální základnu fanoušků. Lidé si nechávají tetovat mé knihy. Jeden pár se setkal na mé knižní akci a vzali se (pak se rozvedli). Takže si myslím, že mnoho z nich si uvaří nějak jídlo. Jsou psány s dodatky jako „Pan Swann by byl velice zklamán, pokud použijete obyčejnou stolní sůl místo soli himalájské.“
Žádné komentáře:
Okomentovat
Hlavně slušně :)