Jak jsme křtili YOLI

Občas slýchám, že ten náš blogo-svět není nic reálného. A argumentovat, že to tak není, je těžké. Důkazem opaku jsou však naše různé srazy, střety a v neposlední řadě i křty.  Jeden takový se minulý týden odehrál v kavárně Krásné ztráty. A nebyl to jen tak obyčejný křest. Nejen že se totiž křtila kniha Bez naděje, ale vlastně to bylo takové přivítání nového nakladatelství YOLI. A jak to probíhalo?

Ve středu 19. února jsem se utrhla dřív z práce a zamířila do Krásných ztrát. Po cestě jsem potkala několik svých milých kamarádek a společně jsme vkročily vstříc neznámému. Přeci jen, křtít nakladatelství, to se jen tak nestává. První, čeho jsem si všimla, byla neuvěřitelně příjemná atmosféra. Sice jsme byly jen v dámském kolektivu, ale to vůbec nevadilo. Některá děvčata jsem už znala osobně, některá jsem viděla poprvé, no a poprvé jsem se osobně setkala s Míšou, která tohle všechno „zpunktovala“. Na stole na nás čekalo překvapení v podobě koláčků štěstí s úžasnými citáty a úryvky z knih a od YOLI jsme dostali báječné placky, fleshku, záložky a především křtěnou knihu Bez naděje.

Já jsem měla možnost si knihu přečíst už v předstihu, takže když si na podium sedl Jirka Mádl, který nám měl přečíst úryvek, byla jsem napjatá, co vlastně vybral. Tedy, vybírala Míša. Ještě jsme byly upozorněny, abychom se moc nesmály, že vlastně „za holku“ čte poprvé. A řeknu vám, když začal „Strašně ráda peču.“, šla jsem do kolen. Tedy, kdybych neseděla, kecla bych sebou na zem. Vím, že vám to takhle nic neřekne, proto byste si tuhle knihu taky měli přečíst, ale je to strašně vtipná část a hlavně odhaluje takové drobné indicie k celému příběhu. Jirka dočetl, kdo chtěl, mohl se nechat s tímhle fešákem vyfotit a v následující okamžik nás opustil nejen on, ale i fotograf a „velký šéf“.

Nevím, jestli máte představu, jak to vypadá na takových knižních srazech. Kdo na žádném nebyl, si možná myslí, že je to nudné tlachání o knihách a podobně. A ono to tlachání i je, jen není vůbec nudné. Ani zdaleka ne! Oficiálně Míša řekla něco málo o YOLI a jeho vzniku, pak pověděla něco o knize Jen jeden den, která vyjde v YOLI jako další, Willinda řekla něco o Bez naděje a Kath o další knize (promiň, nevzpomínám si, jak se jmenovala) a následovala volná zábava. Nebo spíš řízeně volná. Hrály jsme „Hádej, kdo jsem“ a byla to fakt sranda. Už jen proto, že já ty postavy fakt neznám. Dneska bych dala dohromady něco málo z Divergence, Drahokamů a pochytila jsem něco o Vampýrské akademii, ale … stejně to byla sranda.

Jak čas běžel, postupně někteří odcházeli, kroužky se spojovaly a mluvilo se víc a víc o tom, co se chystá, co by bylo fajn vydat a tak dál a dál. Někdy kolem čtvrt na šest se Yanny rozhodla, že se prostě vyfotit musíme, což nám trochu trvalo, světlo bylo strašné, ale fotka je. Příště tedy musíme tohle focení udělat hned na začátku. Bohužel jsem se v půl chtě nechtě musela odebrat na tramvaj, metro a následně na autobus. Což mě mrzí, ale o moc jsem zase asi nepřišla. Holky se totiž navečeřely, probraly další důležité knižní i neknižní věci a byl konec.

Moc bych si přála, aby mělo YOLI úspěch u čtenářů všech věkových kategorií. Ano, primárně je určené pro dospívající a dospělé holky, ale každý si v tom něco najde. A podle edičního plánu, to vypadá všechno hodně slibně. Mrzí mě, že jsem neudělala jedinou fotku, ale něco jsem si půjčila z FB YOLI a dalších. Těším se, až se zase v nějakém obdobném, třeba i větším počtu sejdeme na křtu nějaké jiné knihy :-)