Únorové shrnutí

V naší knižní blogosféře je spousta a spousta meme a různých shrnutí. Nevím, jestli se tohle někde vyskytuje, ale rozhodla jsem se udělat měsíční shrnutí toho, co jsem přečetla. Nebudu ukazovat, co jsem si koupila, dostala jako dárek nebo k recenzi.  Jednoduše shrnu to, co jsem stihla přečíst.

V lednu jsem přečetla dvanáct knih a myslela jsem si, že to bude můj měsíční rekord, ale spletla jsem se. Za únor, ač měl jen málo dní, jsem stihla přečíst knih rovnou 14. Jedním z důvodů je i projekt Re-reading Drahokamů, který na svém blogu rozjela Kath. A teď k tomu, co jsem přečetla. Z thrillerů to byl jen jeden román – Už mě vidíš? Jinak jsem se pustila spíš do knížek z YA nebo dystopií.

Na začátku února jsem dočítala dvě knihy z ledna. První byla Na čem záleží od Emily Giffin a bylo to moc zajímavé čtení. Nejen že to bylo čtivé, ale hlavně je to o skutečném životě. Sice to mohlo místy vyznít naivně, ale celkový dojem byl opravdu silný. Hlavní postavy současně milujete, nesnášíte, dali byste jim pár facek, objali byste je. Prostě jsou opravdové a v určitých okamžicích třeba vidíte sami sebe.

Druhou knihou byla Už mě vidíš? od S.J. Bolton. Ze začátku jsem se nějak nemohla začíst, ale bylo to spíše mým rozpoložením, než že by mě to nebavilo. Ba naopak, byla to perfektní kniha, která skýtala neskutečné množství tajemství a záhad. Je to přesně ta kniha, u které budete sedět a přemítat, co se vlastně děje. A po dočtení na tom budete stále stejně.

Následovaly dvě knihy od Lisy Kleypas. Místo v životě a Místo na slunci jsou opravdu jednoduché a do značné míry předvídatelné, ale na druhou stranu si u nich hezky odpočinete. A myslím, že vám zvednou náladu. Ano, je to zase ze světa boháčů, což člověka nutí se zamyslet, jestli by něco takového bylo čtivé, kdyby se kolem nevyskytovaly peníze, ale jinak je to romanticky laděné a pozitivní.

Měla jsem možnost přečíst si i novou knihu od Kateřiny Petrusové Zakázaná přitažlivost. Vlastně stále nemám slov. Katčin styl miluju, a i když téma není průkopnické, je to úžasná kniha. Hlavní hrdinku jsem si zamilovala a stejně tak Henryho. A čtvrteční křest knihy je třešnička na dortu! Už teď se nemůžu dočkat a myslím, že si Zakázanou přitažlivost přečtu znovu.

Taky jsem se pustila do Divergence od Veroniky Roth. Dost dlouho jsem se zdráhala, ale říkala jsem si proč ne a jelikož mám konečně Kindle, rozhodla jsem se to zkusit. Byla jsem příjemně překvapená a líbilo se mi to. Opravdu hodně, takže jsem si pořídila i druhý díl, který jsem dočetla koncem měsíce.

Jako další jsem se pustila do druhého dílu Gabrielova inferna s názvem Gabrielův očistec od Sylvain Reynarda. A ani druhý díl nezklamal. Doufala jsem, že to nebude jen sladké a šťastné a nebylo. Nechyběl tam sex ani zamilovanost, ale hlavně tam bylo dost nevyřešených drobností, který s tímhle vztahem mezi Julií a Gabrielem pořádně zamávaly.

Opět jsem zabrousila trochu mimo „své vody“ a zkusila jsem něco jiného. BZRK od Michaela Granta bylo opravdu zvláštní. Určitě ne špatné, protože to mělo nápad a celkově to bylo zajímavé, ale na můj vkus tam bylo moc jmen a postav a špatně jsem se orientovala. Jenže je to taky kniha, u které víte, že nutně musíte zjistit, jak to pokračuje, takže si i tak pořídíte druhý díl.

Od Gayle Forman už jsem jednu knihu četla a dohnala mě k slzám. Jen jeden den takový není, ale je to úžasná kniha, plná citu, naděje, porozumění a hledání. Nečekala bych, že mě tak pohltí, ale je to tak. Kniha vyjde u YOLI někdy v polovině dubna, tak si to zapište do diářů.

A teď následuje to, o čem jsem už mluvila. Kath uspořádala Re-reading Drahokamů od Kerstin Gier a já nad tím na začátku měsíce uvažovala. Výsledkem bylo, že jsem si pořídila Rudá jako rubín jako e-book a zkusila to. Okamžitě jsem se do Gideona zamilovala a musela jsem si pořídit obě pokračování a za jeden víkend jsem měla celou trilogii přečtenou. Kdo nečetl, tak to musí napravit. Mě se nejvíc líbil asi ten třetí díl Zelená jako smaragd, i když druhý Modrá jako safír není špatný.

Po tomhle jsem se konečně pustila do Rezistence. Trochu jsem byla zklamaná, ale konec mi to vynahradil. Celkově jsem byla napnutá, co se bude dít a o to víc se teď těším na třetí díl. Už aby vyšel. Mezitím jsem se dívala na filmové trailery a taky to nevypadá zle, i když Čtyřku jsem si představovala krapet jinak.

Jako poslední jsem v únoru četla Koleje osudu od Erica Lomaxe. Tahle životopisná kniha asi nebude pro každého, ale příběh má opravdu silný, a když si člověk uvědomí, že je to skutečné vyprávění toho, co autor zažil, je to neuvěřitelné. 

Momentálně jsem tak nějak na vážkách do čeho se pustit. Začala jsem Deklarací smrti, ale nějak mi to stylově nesedí. Nebo spíš mě hrozně štve hlavní hrdinka Anna. No, uvidíme, jestli to dočtu. Taky jsem si pořídila Apokalypsu II a Temné kouty, ale ani do jednoho jsem nemohla začíst. Zase je to nějakým mým vnitřním rozpoložením, takže chyba v knize není. Možná zkusím Mikro, které jsem pořídila tátovi k vánocům a on z ní byl nadšený. Jasné je jedno, po cestě do práce se to vyřeší samo. Něco číst přeci musím.