Lednové shrnutí

V naší knižní blogosféře je spousta a spousta meme a různých shrnutí. Nevím, jestli se tohle někde vyskytuje, ale rozhodla jsem se udělat měsíční shrnutí toho, co jsem přečetla. Nebudu ukazovat, co jsem si koupila, dostala jako dárek nebo k recenzi.  Jednoduše shrnu to, co jsem stihla přečíst.

Lednové shrnutí bude asi největší ze všech, protože jsem byla téměř tři týdny doma a dva z nich jsem proležela v knížkách. Absolutně nejvíc jsem si užila kompletní sérii Atlanta s Willem Trentem. Chtěla jsem se na ní vrhnout dřív, ale vždycky jsem nakonec vzala do ruky něco jiného. Tentokrát jsem začala už v prosinci a zbytek jsem dojela během jednoho týdne.

Jako první jsem se pustila do lehce romantické knihy od Catherine McKenzie. Manžel na objednávku na první pohled vypadá sladce, ale nenechte se mýlit. Romantikou sice oplývá, ale není to nic přehnaného. proč jsem vlastně tuhle knihu četla? Líbí se mi styl, jakým autorka píše a hlavně, chtěla jsem začít rok něčím lehkým. Něčím pozitivním s nábojem a nadějí.

Stihla jsem Genesis od Karin Slaughter. Hodnocení? Byla jsem naprosto ohromená, uchvácená a nemohla jsem jí odložit, dokud jsem ji nedočetla. Sice jsem si rozhodila biorytmus, ale stálo to za to. Absolutně jsem si tuhle knihu zamilovala.

Pak už následoval Hřbitov nadějí a Podlost. Hřbitov nadějí byl o něco slabší, ale i tak to bylo super. Ono se není čemu divit. S Genesis nasadila autorka vysokou laťku. Dorovnat se jí to povedlo v Podlosti. Tohle bylo tedy opravdu něco. Četla jsem rychle a hltala každé slovo. U tohohle jednoduše potřebujete vědět, jak to dopadne.

Znáte Michaelu Losekoot? Určitě ano. Někteří třeba i sledují její blog Růžová panda. A právě tam si můžete pořídit nekonvenční a zajímavou knihu - Setkávání. Je to takový zvláštní projekt, kde se mísí skutečnost s fikcí a je to naprosto dokonalé. Je to jednohubka, ale řeknu vám, že o tohle nechcete přijít.

Znovu jsem se vrátila ke Karin Slaughter. Vlastně kvůli téhle knize jsem se pustila do celého maratonu :-) K vánocům jsem dostala Démony, a tak mi nezbývalo, než přečíst všechny předchozí. Zamilovala jsem si ji. Tedy, hlavně jsem se zamilovala do Willa. Je to vlastně po hodně dlouhé době poprvé, kdy mne dostala postava z knihy tak, že jsem jí nemohla dostat z hlavy.

Také jsem splnila své předsevzetí a pustila se i do jiného žánru a to (co to vlastně bylo?) YA sci-fi. Na Reset od Amy Tintera jsem narazila už před delší dobou, ale nějak jsem neměla odvahu si jí koupit. Říkala jsem si, co když se mi to nebude líbit? Pak jsem ji znovu objevila jako ebook a odhodlala se. A upřímně jsem byla překvapená, že to bylo super. Teď jen budu doufat, že co nejdříve vyjde druhý díl.

K vánocům jsem taky dostala tuhle knihu - Život té druhé od Adele Parks. Přemýšlela jsem, jaké to bude, jestli námět nebude moc předvídatelný, ale opak byl pravdou. Je to přesně taková kniha, jakou si chcete přečíst, protože je realistická. Především postavy jsou skutečné. Žádné dokonalé ženské, ale obyčejné, tak trochu (hodně) zoufalé a hledající štěstí a lásku. Budete je milovat i nesnášet, budete jim nadávat a smát se nimi. Protože jsou jako my.

K recenzi jsem dostala knihu z žánru, který je pro mne jakousi novinkou. New Adult. Pro většinu z vás to nic nového nebude, ale já se v těchto zkratkách a názvech ztrácím. Kupodivu jsem si ale Bez naděje  od Colleen Hoover zamilovala. Tedy, to je možná silné slovo, ale líbilo se mi to. Nemám to s čím srovnat kromě dívčích románů, které jsem kdysi četla, ale tohle mi přišlo docela dozrálé a přitom v tom byla trocha dívčí naivity. I když samo o sobě zvolené téma bylo dost drsné.

Další knihou (v tomto případě polovinou knihy) bylo Vánoce ve Friday Harbor, které je v češtině vydáno dohromady s druhým dílem jako Duhová ulice. Je to výborně odpočinkové příjemné milé, snad se dá říci i úžasné čtení. Prostě takové, které vás pohladí na duši. Druhou částí je román se stejným názvem jako má kniha, Duhová ulice. Tohle bylo trochu jiné. Musím říci, že mě autorka opravdu překvapila. Člověk čeká příjemnou romantiku. Tady byla taky, ale nějak se Lise Kleypas podařilo propašovat do děje i kouzla.

Díky tomu, že už mám čtečku, jsem si mohla přečíst i další krátkou povídku od Jefferyho Deavera Učebnicový případ. Je to takové vyplnění mezi Pokojem smrti a další připravovanou knihou a musím říct, že to bylo nebývale vtipné. Ano, vtipné. A taky to popíralo jakkoliv zaběhnuté postupy. Stejně to byl ale typický Deaver.

A jako poslední jsem se pustila do románu Na čem záleží od Emily Giffin. Tahle knížka vyjde příští týden a musím říct, že mě chytila hned od začátku. Původně jsem si myslela, že ji stihnu přečíst, ale nějak jsem ve čtvrtek večer odpadla a v pátek jsem toho moc nestihla, takže bude patřit do "Únorového shrnutí" společně ještě s Už mě vidíš?, které mám rozečtené.