Review: Deklarace smrti

Originální název - The Declaration (The Declaration #1)

Autor - Gemma Malley

Počet stran - 256

Vydáno - 2013

Nakladatelství - Fragment

Recenze

Žít a nestárnout. Žít a být nesmrtelný. Žít a netrpět nemocemi, zůstat takový, jaký jsem v tento okamžik. Nebát se smrti. Hudba budoucnosti? Pro Přebytečnou Annu je to realita, do které ale ona sama nezapadá. Ona je přebytečná a své žití musí odčinit. A nemá s tím nejmenší problém. Vždyť by mohla být užitečnou osobou a pracovat venku, mimo zdi Grange Hall. Když se objeví Petr, její představa o životě pomalu dostává trhliny. Opravdu by nemusela být Přebytečnou? A chce to?

Anna celý život žije v Grange Hall, dodržuje pravidla, plní příkazy a snaží se být tou nejlepší přebytečnou, která tady kdy byla. Musí, protože její rodiče porušili zákon, Deklaraci, jež zakazuje mít dítě. Kdo by taky potřeboval dítě? V dnešní společnosti už téměř nejsou a proč taky. Život se od základů změnil. Lidé díky zázračnému objevu nestárnou a Země začínala být plná. Deklarace zaručila, že další lidé nebudou přibývat a nebudou vysávat Matku Zemi. Anna věří, tak je to správně. Své rodiče si sice nepamatuje, ale pociťuje k nim jen nenávist a nepochopení. Proč byli tak sobečtí a měli dítě?

Když se do Grange Hall dostane Petr, je už ve věku, kdy se špatně adaptuje, to Anna ví. Pokud Přebytečného najdou jako malého nebo středního, ještě to jde, ale velcí jsou zatvrzelí a mají prazvláštní názory. Anna si pamatuje, jak jedna dívka tvrdila, že ji rodiče milují, že je to omyl, že nepodepsali Deklaraci a že se pro ni vrátí. To se ale nestalo. To ji jen utvrdilo v tom, že má vedoucí paní Margaret Pincentová pravdu a oni jsou jen otravný hmyz. A Petr opravdu dělá problémy. Zasévá v Anně postupně semínko pochybností. Dlouhověkost se najednou jeví jako něco, co by nemuselo být tak dokonalé.

Deklarace smrti je kniha, která v sobě skrývá nečekaně mnoho otázek. Především naráží na nebezpečný výzkum a chamtivost lidstva. Otázka, zda je správné usilovat o dlouhověkost, se střetává s tím, jak by se lidstvo zachovalo, kdyby něčeho takového dosáhlo. V této knize lidstvo podlehlo touze žít nekonečně dlouho. A s sebou to přineslo mnohé. Tak jako dnes a u všeho jsou ale středobodem peníze a moc, tudíž je sérum nabídnuto pouze těm, kteří si ho mohou dovolit. Po letech se však objevují lidé, kteří křičí po čerstvé krvi, po dětech, po nové generaci. Což se samozřejmě nelíbí těm, kteří na současném způsobu života nejvíce vydělávají.

Přestože je středobodem knihy osud Anny a Petra, nemalou roli hraje především Margaret Pincentová. Je to přesně ten typ postavy, kterou budete z celé duše nenávidět. Jak už to tak bývá, stojí za jejím chováním minulost, která se s ní skutečně nemazlila, nicméně to vůbec neomlouvá její chování. I tak je ale Margaret jednou z postav, bez které by knize něco zásadního chybělo. Sice jsem tušila, co se za tím vším skrývá, ale nakonec vyvrcholení bylo velice dobře napsané.

Autorce se povedlo napsat zajímavou knihu, která ale bohužel nijak zvlášť nenadchne. Možná je to záplavou jí podobných knih. Mnohdy se mi zdálo, že Anna moc přemýšlí a sáhodlouze se vyjadřuje. Na můj vkus tomu chyběla pořádná akce, i když v knize probíhají dramatické okamžiky. Jako by jim něco chybělo. Přesto konec, kdy je Anna ochotna vzdát se pro rodinu, stojí za to. 

Někdy pochopitelně došlo k chybě v systému. Například problém s Přebytečnou Sheilou. Vyšlo najevo, že je potomkem dvou Vyloučených. Ti blázni si odjeli na víkend a nechalo ji u prarodičů. Sousedé uslyšeli dětský pláč, usoudili, že jde o Přebytečnou, a zavolali Chytače, aby získali odměnu. Rodiče podali protest, ale paní Pincentová nepovolila.