Půlroční shrnutí

Na začátku roku jsem začala s měsíčním shrnutím toho, co jsem za daný měsíc přečetla, jenže mi to moc dlouho nevydrželo. Asi nejsem tak úplně stavěná na tyhle pravidelně postované věci, takže jsem se do toho nechtěla nutit. Nicméně půl roku je za námi, tak by stálo za to, se kouknout na události, které proběhly. A nebylo toho málo.

Čtenářsky se mi docela dařilo. První dva tři měsíce byly opravdu vydatné a dá se říct, že jsem přečetla dvě třetiny knih právě za tohle období. Paradoxně v době, kdy se mi chce vždycky strašně spát po ránu v autobuse a večer v něm pro změnu ani nesvítí. Je fakt, že v lednu jsem byla skoro celý měsíc doma nemocná, takže jsem četla jako divá. Zhltla jsem kompletní sérii s Willem Trentem od Karin Slaughter, vrátila jsem se k romantickým sériím od Lisy Kleypas, odhodlala jsem se i k několika českým kouskům a dala jsem šanci i žánrům, které jsem až do teď nečetla a vyhýbala jsem se jim obloukem.

Jsem moc ráda za projekt „Tak trochu šílený týden s Deaverem“, protože měl ohromné ohlasy. Od té doby narážím na další a další čtenáře, kteří právě díky tomuto projektu přišli na chuť Deavrovu stylu psaní. To mě opravdu moc těší, protože je to můj nejmilejší autor a je fajn vidět další zapálené čtenáře. Myslím, že tenhle projekt bavil nejen mě, ale i vás a ostatní blogery, kteří se do něj aktivně zapojili. Do budoucna bych ráda nějaký další takový projekt ve spolupráci s Dominem uspořádala.

Co se týče akcí, které se konaly, nemohla jsem se zúčastnit všech, ale tam, kde jsem byla, jsem si to pořádně užila. Konečně jsem poznala v reálu několik mých oblíbených blogerů, poznala jsem další knihomoly, což vždycky potěší. Měla jsem možnost vidět Divergenci nebo Hvězdy nám nepřály, byla jsem na křtu nové odnože vydavatelství pod značkou Yoli nebo knihy Katky Petrusové. Všechny akce byly jedinečné a kromě zážitku jsem si odnesla spoustu cenných zkušeností. Mám takový dojem, že jsem kromě reportu z Divergence o všem něco málo napsala.  

Kapitolou samo o sobě byl knižní veletrh. Kromě počasí, které absolutně nevyšlo, to bylo super. Sice jsem toho nekoupila tolik, kolik jsem měla v plánu, ale opět jsem se seznámila s dalšími lidmi, kteří mi byli něčím sympatičtí. Mimochodem, mám u sebe stále knihu, kterou si koupila Bastera a kterou jsem jí omylem odvezla k sobě domů ;-). 

Jak už jsem mluvila o žánrech, které normálně nečtu, nebo jsem spíš nečetla, dostala jsem se díky tomu i k rozhovoru se skvělým autorem J. T. Brannanem. Vždycky je strašně fajn, když je autor takový, jakého si ho představujete. A J. T. Brannan předčil mé představy. Další rozhovor, který jsem dělala, byl s autorkou především romancí Jennifer Probst. Opět, autorka byla velice milá, sdílná a troufám si říct, že nadšená z kontaktu s českými a potažmo slovenskými čtenáři. Díky sociálním sítím je člověk autorům tak nějak blíž, takže bylo moc milé, když takový autor, jako je Marc Pastor komentuje vaše statusy na Twitteru a sdílí recenzi.

Nově jsem navázala spolupráci s nakladatelstvím Host, čehož si velice cením. Za všechny spolupráce jsem samozřejmě ráda, ale tahle mě moc potěšila, protože přišla z jejich strany. Hlavně ale nemám tendenci mít co nejvíce recenzních výtisků, to by mě ni nebavilo. Jsem ráda za nakladatelství, se kterými mám úzký kontakt a která mi dávají zpětnou vazbu. Jak jinak se učit psát recenze :-).

Docela jsem koukala, jak se na tom našem „malém rybníčku“ rozmohly různé blogerské tagy. Byla jsem do jednoho nominována, ale bohužel jsem ještě nestihla odpovědět na otázky ani ty svoje vymyslet. Protože odjíždím na 14 dní pryč, budu mít dost času si to promyslet a něco vymyslet. A až se vrátím, něco sepíšu.

Na další půlrok si moc plány nedělám, protože bych je stejně nedodržela, ale přesto. Docela ráda bych konečně zkusila něco přelouskat v angličtině. Chci začít chodit na znakovku, což ze zdravotních důvodů stejně bude nezbytné. Chci se začít učit italštinu. Začít zase běhat. Risknout to a sáhnout po neznámých autorech. Uspořádat alespoň dva koncerty ještě před vánoci. Vymalovat byt a pořídit si bezvadnou knihovnu. Zamilovat se a třeba udělat nějakou bláznivou věc. Nechat si dotetovat celý rukáv. Změnit práci. Je toho strašně moc, co bych chtěla a asi je správné trochu snít a trochu doufat. Myslím, že léto je na to to pravé období.

Jo a kdyby mi chtěl někdo na tábor napsat, tak tady je adresa: DT KAZIMÍRKA, Kristýna Pekárková, Vanůvek 26, 588 56 Vanůvek :-)