Něco ze života

Letošní rok není vůbec takový, jaký jsem si představovala. Jak už (bohužel) v profesní rovině, tak v té čtenářské. Tu profesní jsem snad dotáhla do (doufejme) zdárného konce. Ještě mi chybí dodělat pár věcí a uzavřít celou tuhle nepovedenou kapitolu mého života. Nicméně jsem za takovou zkušenost ráda, protože co víc vám pomůže pochopit, co v životě chcete, než dělat něco, co dělat skutečně nechcete. Ale díky práci v nejmenované firmě jsem našla několik opravdových přátel, lidí, se kterými se budu ráda stýkat mimo kancelář, mimo stresové prostředí. V osobním životě mi tahle práce hodně vzala. Vzala mi čas na přátele, na rodinu a hlavně i na sebe sama. To se doufám změní. Sice jsem nezměnila obor, ale i změna prostředí může znamenat úplný obrat.

Co se týče toho čtenářského a blogerského života, je to jedna velká katastrofa. Vůbec ale vůbec nestíhám. Plány, kolik toho do léta přečtu, kolik toho stihnu přečíst do konce roku. Plány, jaké projekty připravím, jaké rozhovory udělám, nebo se alespoň o ně pokusím. Nic z toho nevyšlo, tak jak jsem si představovala. Plně to souvisí s prací, ale i tak jsem na sebe byla dost často naštvaná, že jsem neudělala to či ono. Spoustu věcí jsem odevzdala pozdě, nebo ne úplně dotažené, což mě hodně mrzí. Pevně věřím, že se to teď změní.

Proč ale píšu tenhle článek. V pondělí, tedy zítra nastupuji do nemocnice a budu upřímná, začínám mít strach. V prvé řadě se mi pořádně nepovedlo zjistit, jak celá tahle obří akce bude probíhat a v druhé, jak to bude probíhat potom. Jediné co vím, že budu (asi) týden v nemocnici, pak do konce července doma. Říkám si, že by to mohlo jít jako po másle a mohla bych stihnout přečíst všechno, co se mi tady nahromadilo. Ale kdo ví. Takže, až tady bude delší dobu ticho, nejsem jen schopná číst ani psát.

Kdyby se Vám zastesklo po nějaké té recenzi, koukněte na stránky Neoluxoru. Měly by se tam objevit recenze na knihy Nenechte svůj mozek zahálet, Říjnový seznam, nebo Dobrý v posteli. Taky tam je recenze na Hřebce.