Milované dítě

Mateřská láska má mnoho podob a její síla je až neskutečná. Jaká matka by dokázala zakopat tělíčko novorozence v zahradě pod betonový kvádr? Osudy několika žen různého věku se postupně prolínají při snaze jedné z nich vypátrat pravdu. Čí je dítě nalezené po mnoha letech? Na otázku, kdo je a kdo není ono dítě, zná odpověď více lidí, než se na první pohled zdá. 

Kratičké noticky v konkurenčním plátku se Kate Watersová chytá jako tonoucí stébla. Co kdyby z toho něco vykřesala a měla konečně v ruce zajímavý materiál na článek. A třeba, pokud se poštěstí, na titulku. V patách s nováčkem se snaží vypátrat, co se stalo. Když zjistí, že děťátko pod zemí leželo několik desítek let, ze smutného příběhu se najednou stává záhada, které je rozhodnuta přijít na kloub. Kate se nenechá odradit a začíná šťourat v minulosti. Identita dítěte vyplave na povrch nečekaně rychle. Ale je to skutečně tak? 

Fiona Barton velice volně navazuje na svůj předchozí román Vdova. V příběhu se tak mihne i inspektor Bob Sparkes. Zprvu samostatné kapitoly z životů několika žen se postupně propojují. Stará tajemství, křivdy, zrady a bolest vyplouvají postupně na povrch. Přesto jako by nebylo plně jasné, kdo mluví pravdu a kdo žije v přesvědčení, že to jemu někdo ublížil.

Autorka využila jako hlavní téma ztrátu dítěte a mateřskou lásku. Angela před mnoha lety přišla o milovanou novorozenou dceru. Emma se snaží vybudovat znovu vztah se svou matkou Jude, ale bolest z minulosti nemizí. Obě mezi sebe staví nevyřčené, a když dojde ke konfrontaci, je jednodušší znovu zabouchnout dveře. Kate pro změnu zápasí s dospívajícím synem. A všechny mají jedno společné – záhadu nalezeného dítěte v dříve zapadlé části Londýna.

Hlavní postavy se neustále vracejí do minulosti, ať už aby zjistily, co se skutečně stalo, nebo aby dokázaly jít v životě dál. Prolínání mezi jednotlivými úseky vytváří jednotný obraz, který získává na děsivosti svou syrovostí. Pravda, kterou autorka nechává pomalu vyplouvat na povrch je víc než děsivá, až moc skutečná. S využitím čtyř stěžejních postav vykresluje charaktery žen, na první pohled velice rozdílných, na ten druhý v mnoha ohledech podobných. Sympatie a pochopení s přibývajícími stránkami se převažuje jako na vahách. Až téměř do poslední stránky není jisté, kdo z nich říká pravdu. Komu patří slova: „Je to moje dítě. Má dcera.“

Psychologický thriller od Fiony Barton Dítě rozhodně předčil strhující Vdovu, ze které jsem byla nadšená. Autorka si umí výtečně pohrát se stupňováním napětí a dávkuje informace s rozvahou. A přesto mají její knihy spád a rychlost, díky níž se od řádků nemůžete odtrhnout. Její postavy jsou propracované, jedinečné a přitom jako byste je znaly. Mohla by to být vaše sousedka, žena, kterou pravidelně vídáte cestou do práce. Protože tajemství z minulosti není vidět.

Originální název - The Child

Autor - Fiona Barton

Překlad - Michael Havlen

Počet stran - 416

Vydáno - 2017

Nakladatelství - Domino 

Za recenzní výtisk děkuji Nakladatelství Domino