RC Review: Než odejdu navždy

Než odejdu navždy – Le courage d'une mére

Autor – Marie-Laure Picat

Počet stran - 229

Vydáno – 2011

Nakladatelství – Fragment

Anotace

Příběh ženy, matky 4 dětí, odsouzené neúprosným osudem k neodvratné a blížící se smrti. Pro své děti se snaží najít náhradní rodinu, ve které budou chráněné a v bezpečí. Její osobní statečnost dojala celý svět!

Skutečný dokumentární příběh - svědectví o osobní statečnosti a prosté lidskosti, které po sobě zanechala autorka knihy.

Recenze

Než odejdu navždy není obyčejný příběh o umírající ženě. Marie-Laure popisuje vše od svého dětství, kdy vyrůstala jen s otcem, sestrou a bratrem, jak hledala matku, která je jako děti opustila i jak hledala sama sebe. Vypráví útrapy které jí provázely od mládí, potraty i šťastná narození jejích čtyř dětí, rozchod s manželem i objevení lidského pochopení a sounáležitosti. Není to deník, je to odkaz pro všechny, kteří jsou ochotni bojovat proti nesmyslným zákonům, i proti neporazitelné rakovině.

Marie-Laure zjistí, že onemocní intrahepatálním cholangiokarcinomem, a přes odhodlání a léčbu se nepodaří nádor zmenšit. Naopak metastazuje dál v těle a tak jediné co Marie-Laure zbývá je možná jen několik měsíců. Během té doby se rozhodně najít náhradní rodinu pro své čtyři děti, což je obtížné, protože najít někoho, kdo by si vzal čtyři tak malé děti je téměř nemožné. Přesto se Marie-Laure nevzdává a nachází manželský pár, který je jen pravý.

Bohužel v tu chvíli naráží na nepochopení úřadů. Nikdo totiž nepočítá s tím, že by si umírající našel náhradní rodiče sám. Vždy se o tom rozhoduje až po smrti rodiče. S tím se ale Marie-Laure nehodlá smířit a začíná ten pravý boj a kolotoč. S pomocí médií o sobě a o svém osudu dává vědět celé Francii a ledy se začínají hýbat. Dočká se i se svými dětmi a „náhradní“ maminkou pozvání do Elysejského paláce k prezidentu Sarkozymu, splní dětem přání a vydají se de EuroDisneyParku, se dvěma staršími dětmi se podívá do Paříže a uspořádá jim nezapomenutelné poslední společné vánoce a jako poslední krok si stanoví rozvod. Rozvod s mužem, který byl lhostejný k ní, k dětem a i přesto bude mít po její smrti právo rozhodovat o jejich osudu.

Než odejdu navždy není ufňukaný deníček, ale krásný příběh statečné ženy, která bojovala s osudem a přesto, že jí nebylo přáno vyhrát, zanechala za sebou nesmazatelný odkaz. Je nádherné sledovat, jak moc milovala své děti a pro ně se rozhodla napsat tuto knihu, aby věděli kdo jejich maminka byla, co pro ni znamenali a jak moc chtěla aby vyrůstali u lidí, kteří je budou milovat tak, jako ona. S pomocí svých přátel a rodiny vyhrála alespoň jeden boj – vydobyla si právo na rozhodnutí o osudu svých dětí.

Tahle kniha je opravdu nádherná ukázka toho, co všechno je rodič ochotný pro své děti udělat. Neuvěřitelně silný příběh s černým humorem, který jak jsem pochopila, byl pro Marie-Laure typický. Ona byla schopna si sama vybrat i rakev a nehroutit se u toho. A na konci jejího života našla i lásku muže, i když ti bylo jen na pár měsíců.

„Ale nejpodivnější zážitek byl s jistou pacientkou,bylo jí šedesát šest let. Měla nevyléčitelný nádor plic a styl humoru naprosto ojedinělý. Začaly jsme si vymýšlet, jak to s námi skončí, a daly jsme si záležet na detailech našeho pohřbu. Stará dáma se uvolnila, až začala škytat: „Já chci pohřbít s mým vibrátorem!“

Smály jsme se bláznivě, až nás rozbolelo břicho.

Marie-Laure zemřela 9.8. 2009

Velice děkuji nakladatelství FRAGMENT za poskytnutí recenzního výtisku.