Růžový hotel - Pink hotel
Autor - Anna Stothard
Počet stran - 312
Vydáno - 2013
Nakladatelství - Plus
Může smrt člověka, který byl vaší matkou, změnit váš život, přestože si ji nepamatujete a neznali jste ji? Může jeden telefonát obrátit váš život vzhůru nohama? A co vlastně byste chtěli vědět? Pro hlavní hrdinku je smrt její mámy začátek příběhu, který se odehraje za hranicí všednosti jejího dosavadního života.
Osudovým setkáním je pro ni i pro něho setkání s Davidem, fotografem, který znal Lily a který z jejího pokoje sebral fotografii. Z náhodného setkání vzniká propletenec, díky němuž tato bezejmenná dívka zůstává v Los Angeles. Celá její působnost je opředena lží a téměř nikdo netuší, kdo vlastně je. Že je Lilyinou dcerou. A tento malý detail nakonec protrhne hráz emocí všech, kteří s oběma mají něco společného.
Příběh je vyprávěn retrospektivně, čímž autorka ukazuje situaci i pocity jak v minulosti, tak s vysvětlením, co vlastně bylo to, co hrdinka cítila. Ten pocit, který mě naplnil, byl jako hlad nebo zoufalství. S odstupem času už vím, že to byla láska, ale v tu chvíli to byla jen náhlá zdrcující nevolnost. Nemohla jsem se na něj ani podívat. A díky těmto plynulým vsuvkám se děl posouval dál velice přirozeně. Autorka z hrdinky neudělala andílka, ale naopak to byla pořádně drzá holka, která se protloukala životem, jak uměla. A i když jsem s některými jejími názory a reakcemi nesouhlasila, fandila jsem jí. Přes absenci prvoplánovité romantiky je to totiž příběh o lásce.
Autor - Anna Stothard
Počet stran - 312
Vydáno - 2013
Nakladatelství - Plus
Recenze
Může smrt člověka, který byl vaší matkou, změnit váš život, přestože si ji nepamatujete a neznali jste ji? Může jeden telefonát obrátit váš život vzhůru nohama? A co vlastně byste chtěli vědět? Pro hlavní hrdinku je smrt její mámy začátek příběhu, který se odehraje za hranicí všednosti jejího dosavadního života.
Ona sedmnáctiletá dívka se prvním letadlem vydává z Londýna do L. A. na smuteční hostinu do Růžového hotelu, který její máma Lily s manželem vlastnila. Sama neví, co si od toho náhlého výletu slibuje, ale jedno je ji jasné. Pro svůj vlastní klid chce alespoň vědět, kdo byla. Proč odešla, to se asi nikdy nedozví, ale její malá část potřebuje vědět, kým byla její máma v L.A. a kdo je ona sama. Při nostalgickém procházení jejího bytu v návalu jakési paniky nahází některé Lilyino oblečení, boty a šperky do modelínově červeného kufru a prchá z hotelu.
Osudovým setkáním je pro ni i pro něho setkání s Davidem, fotografem, který znal Lily a který z jejího pokoje sebral fotografii. Z náhodného setkání vzniká propletenec, díky němuž tato bezejmenná dívka zůstává v Los Angeles. Celá její působnost je opředena lží a téměř nikdo netuší, kdo vlastně je. Že je Lilyinou dcerou. A tento malý detail nakonec protrhne hráz emocí všech, kteří s oběma mají něco společného.
I když by se mohlo zdát, že se jedná o romantický příběh, s romantikou to nemá téměř nic společného. Hlavní hrdinka, která v knize nemá žádné jméno, bloudí po L.A., utíká před manželem Lily, utíká před svým životem v Londýně a utíká i před sebou. Svou existenci opředla nepravdami, historkami, které s ní nemají nic společného, ale když se dají dohromady, objeví se jediná správná odpověď – jsem její dera. Pro všechny toto zjištění není jednoduché. Někdo o její existenci věděl, někdo tušil a pro někoho to je rána z čistého nebe.
Příběh je vyprávěn retrospektivně, čímž autorka ukazuje situaci i pocity jak v minulosti, tak s vysvětlením, co vlastně bylo to, co hrdinka cítila. Ten pocit, který mě naplnil, byl jako hlad nebo zoufalství. S odstupem času už vím, že to byla láska, ale v tu chvíli to byla jen náhlá zdrcující nevolnost. Nemohla jsem se na něj ani podívat. A díky těmto plynulým vsuvkám se děl posouval dál velice přirozeně. Autorka z hrdinky neudělala andílka, ale naopak to byla pořádně drzá holka, která se protloukala životem, jak uměla. A i když jsem s některými jejími názory a reakcemi nesouhlasila, fandila jsem jí. Přes absenci prvoplánovité romantiky je to totiž příběh o lásce.
Nejvíc jsem Davida milovala v okamžicích, kterých jsem si zdánlivě nevšímala, jako když vysypal cereálie na podlahu nebo když nemohl najít klíčky od auta a musel se vydat na lov včerejších kalhot do koše se špinavým prádlem. Možná je tohle podstata lásky - záblesky všednosti, které jsou nádherné právě díky lásce.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Hlavně slušně :)