Originální název - The One That Got Away
Autor - Lucy Dawson
Překlad - Dita Kelbelová
Překlad - Dita Kelbelová
Počet stran - 336
Vydáno - 2015
Nakladatelství - DOMINO
Recenze
„Co dokáže způsobit obyčejné “ahoj” odeslané na Facebooku si Molly nedokáže ani představit. Vždyť je šťastně vdaná, má milujícího manžela, skvělé kamarádky, dobrou práci a minulost nechala minulostí. V jeden okamžik se všechno zdá být skvělé a v další se na ní valí lavina, která ji může zničit. A stačilo k tomu tak málo. Jednoduchá otázka, která nabourá Mollyinu sebejistotu a pevnou půdu pod nohama.
Molly si vždycky představovala jak se vdá, bude mít děti a šťastnou rodinu. S Danem by tohle všechno mohla mít, jenže se zdá, že každý chce něco jiného. Dan by opravdu rád co nejdříve založil rodinu, ale Molly má pořád hromadu argumentů, proč ne zrovna teď, až Dan vyrukuje s otázkou, zda vůbec děti chce. Molly si uvědomuje, že nikdy nepřemýšlela nad tím, že by děti vůbec neměla, ale najednou si není tak úplně jistá, zda vlastně o to stojí. Zda je ochotna vzdát se svobody a volnosti. V okamžiku, kdy si není jista sama sebou se pouští na tenký led sociálních sítí a navazuje kontakt s bývalým přítelem Leem.
Říct někomu ahoj a zeptat se jak se mu po letech vede není nic špatného. A vlastně každý žije někde jinde, každý má svou rodinu, tak co by se mohlo stát. Jenže Leo se zčistajasna objevuje v hotelu, kde je Molly na konferenci a všechno se začíná komplikovat. Ačkoli ví, že by už neměla pít, dá si s ním ještě několik skleniček a ráno se probouzí s pocitem, že se něco stalo. A postupně si vybavuje útržky, které ji dovedou k děsivému zjištění ve kterém ji Leo po telefonu ujistí. Možnost, že by s Leem otěhotněla ji děsí ještě víc, než že byla Danovi nevěrná. A i když na to chce zapomenout, Leo má o jejich budoucnosti zcela jinou, jasnou představu. Rozhodně nenechá Molly jen tak odejít.
Hlavní postavy románu Ten, kdo odešel jsou úplně normální lidé. Molly, Dan, Mollyiny kamarádky Joss a Bec, kolegové, její rodiče a sourozenci, Danova rodina, Leo. S každým z nich jste se v životě nejspíš už potkali. O to víc si při čtení budete uvědomovat reálnost a hrůznost celé situace. Jak snadno se dá manipulovat s druhými, jak je dostat na samé dno a vyvolat v nich pocit paranoie. Zároveň se ukazuje, že komunikace je mnohdy to nejzásadnější, protože i drobné nedorozumění se může stát tím posledním hřebíčkem do rakve.
Spisovatelka Lucy Dawson si vybírá témata, která na první pohled vypadají jako klišé. V jejím podání k tomu mají ale opravdu hodně daleko. V knize Ten, kdo odešel se zaměřila na rozdílné představy o manželství a rodičovství napříč generacemi i v rámci stejné věkové skupiny s rozdílným rodinným zázemím. Ukazuje prstem na problematiku a nebezpečnost sociálních sítí a aplikací, které dokáží váš život změnit v noční můru. A především zacílila na psychický teror, soustavné citové vydírání a vyhrožování. Stačí jeden úplný výpadek paměti a někdo si s vámi může pěkně pohrát.
K autorčinu stylu psaní jsem přičichla už v knize Milenka mého muže, nicméně v románu Ten, kdo odešel předčila všechna má očekávání. Nesnaží se o drastické neuvěřitelné zvraty, přesto dokáže s dějem zamávat tak, že jsem zůstala jen v němém úžasu. Hlavně proto, že to všechno dávalo absolutní smysl. A na úplném konci pochopíte, co všechno se vám odehrávalo přímo před nosem. Pro některé tato kniha může být popostrčením k tomu přestat se bát, útrpně vyčkávat a začít jednat.
Když zprávu roztřesenými prsty mažu a přesvědčuju sama sebe, že před chvílí to prostě bylo nějaké náhodné, neznámé auto, přichází další.
Molly si vždycky představovala jak se vdá, bude mít děti a šťastnou rodinu. S Danem by tohle všechno mohla mít, jenže se zdá, že každý chce něco jiného. Dan by opravdu rád co nejdříve založil rodinu, ale Molly má pořád hromadu argumentů, proč ne zrovna teď, až Dan vyrukuje s otázkou, zda vůbec děti chce. Molly si uvědomuje, že nikdy nepřemýšlela nad tím, že by děti vůbec neměla, ale najednou si není tak úplně jistá, zda vlastně o to stojí. Zda je ochotna vzdát se svobody a volnosti. V okamžiku, kdy si není jista sama sebou se pouští na tenký led sociálních sítí a navazuje kontakt s bývalým přítelem Leem.
Říct někomu ahoj a zeptat se jak se mu po letech vede není nic špatného. A vlastně každý žije někde jinde, každý má svou rodinu, tak co by se mohlo stát. Jenže Leo se zčistajasna objevuje v hotelu, kde je Molly na konferenci a všechno se začíná komplikovat. Ačkoli ví, že by už neměla pít, dá si s ním ještě několik skleniček a ráno se probouzí s pocitem, že se něco stalo. A postupně si vybavuje útržky, které ji dovedou k děsivému zjištění ve kterém ji Leo po telefonu ujistí. Možnost, že by s Leem otěhotněla ji děsí ještě víc, než že byla Danovi nevěrná. A i když na to chce zapomenout, Leo má o jejich budoucnosti zcela jinou, jasnou představu. Rozhodně nenechá Molly jen tak odejít.
Hlavní postavy románu Ten, kdo odešel jsou úplně normální lidé. Molly, Dan, Mollyiny kamarádky Joss a Bec, kolegové, její rodiče a sourozenci, Danova rodina, Leo. S každým z nich jste se v životě nejspíš už potkali. O to víc si při čtení budete uvědomovat reálnost a hrůznost celé situace. Jak snadno se dá manipulovat s druhými, jak je dostat na samé dno a vyvolat v nich pocit paranoie. Zároveň se ukazuje, že komunikace je mnohdy to nejzásadnější, protože i drobné nedorozumění se může stát tím posledním hřebíčkem do rakve.
Spisovatelka Lucy Dawson si vybírá témata, která na první pohled vypadají jako klišé. V jejím podání k tomu mají ale opravdu hodně daleko. V knize Ten, kdo odešel se zaměřila na rozdílné představy o manželství a rodičovství napříč generacemi i v rámci stejné věkové skupiny s rozdílným rodinným zázemím. Ukazuje prstem na problematiku a nebezpečnost sociálních sítí a aplikací, které dokáží váš život změnit v noční můru. A především zacílila na psychický teror, soustavné citové vydírání a vyhrožování. Stačí jeden úplný výpadek paměti a někdo si s vámi může pěkně pohrát.
K autorčinu stylu psaní jsem přičichla už v knize Milenka mého muže, nicméně v románu Ten, kdo odešel předčila všechna má očekávání. Nesnaží se o drastické neuvěřitelné zvraty, přesto dokáže s dějem zamávat tak, že jsem zůstala jen v němém úžasu. Hlavně proto, že to všechno dávalo absolutní smysl. A na úplném konci pochopíte, co všechno se vám odehrávalo přímo před nosem. Pro některé tato kniha může být popostrčením k tomu přestat se bát, útrpně vyčkávat a začít jednat.
Když zprávu roztřesenými prsty mažu a přesvědčuju sama sebe, že před chvílí to prostě bylo nějaké náhodné, neznámé auto, přichází další.
Za recenzní výtisk velice děkuji Nakladatelství DOMINO.
Krásná recenze, ráda bych si tuto knihu přečetla, však prozatím jsem neměla tu příležitost, ale snad brzy ... :) Díky :)
OdpovědětVymazathttp://milujemekihy.blogspot.cz/
Oukej, tuhle knížku si prostě musím přečíst! Díky za poutavou recenzi! :)
OdpovědětVymazat