Review: Kostičas

Originální název - The Bone Season

Autor - Samantha Shannon
Překlad - Lenka Kapsová

Počet stran - 480

Vydáno - 2014

Nakladatelství - HOST

Recenze

Chtěli jste někdy umět něco víc, něco nadpřirozeného? Paige Mahoney něco takového umí. Má to v sobě a tím se stává pro celý Londýn nepřirozenou. Někým, kdo by měl zmizet ze světa. Z jejich “normálního” světa. Paige je ale vyjímečná. Tak, že když ji zavřou do Prvního Šeolu, stojí o ní Nashira Sargasová, panovnice čisté krve, vládkyně rasy Refájců. Píše se rok 2059 a vše v Paigině životě je o přežití.

Paige s dalšími nepřirozenými je unesena z Londýna do Prvního Šeolu během takzvaného Kostičasu. A tenhle je vyjímečný hned několika věcmi – Paige si pod svou vládu vybral snoubenec panovnice čisté krve, je to dvacátý Kostičas, kterým chtějí Refájci otevřít další etapu existence na Zemi. Během přijímacího ceremoniálu si Refájci rozeberou přeživší, kteří zvládli převoz do Prvního Šeolu a zotavili se z zásahu Fluxionu 14. Jediná Paige není ve skupině, ale odchází se Strážcem. Už není Paige, už je z ní jen číslo, tak jako z ostatních. Paige Mahoney XX-59-40. Nebyla by to ale ona, aby se nesmířila se situací. Nic však nemusí být tak, jak na první pohled vypadá.


Kostičas je příběh zasazený do budoucnosti, ale vystavěný na změněné minulosti, což je velice sympatické. Tím se z knihy stává něco, co se nebije se současností. Je to taková alternativní realita, ve které je celý svět úplně jiný. Autorka vymyslela kompletně všechno. Ať už jde o názvy ras, nadpřirozených, nebo uzavřeného podsvětí Londýna. Naráz vás do toho všeho hodí a vám nezbývá nic jiného, než se naučit plavat. Pro ty jako já, kteří nekoukají na poslední stránky, aby se nepřipravili o napětí, je to opravdu těžké srovnat se s tím, kdo je kdo a co umí. Takže u Kostičasu se podívejte, na konci je totiž výkladový slovníček. S ním to bude o mnoho jednodušší.

Hlavní postavou je sice Paige, ale já jsem si oblíbila Strážce a na mnoho situací jsem se dívala spíše jeho očima. Jeho záhadná postava mi byla velice sympatická. Možná i proto, že v některých momentech mi připadala Paige moc naivní. Nicméně je na ní vidět vývoj, jak fyzický, tak emocionální. V Kostičasu je přiměřené množství postav a s některými se naštěstí setkáme i ve druhém dílu. Jiné Samantha Shannon nechala zemřít.

Kniha jako celek se mi ve výsledku líbila, nicméně nějaké mouchy to mělo. Nebudu vytýkat svět a názvy bez vysvětlení, k tomu je výkladový slovníček, který tohle všechno dostatečně osvětlí. Ale hodně mě zarazilo plynutí času. V průběhu děje jsem měla pocit, že se všechno odehrává během pár týdnů a ono to nakonec bylo několik měsíců. Několik prvních kapitol mi připadalo až moc zdlouhavých a další jakoby o ničem, nebo se v nich odehrálo strašně málo. I když chápu, že Kostičas je první díl a je jakou si půdou pro další pokračování. Negativa však vyvažuje konec, který je plný zvratů a akce a zůstává otevřený. Proto se těším na druhý díl – Vidořád.

„Zachránils mi život.“
Přelétl mi pohledem přes tvář. „Ano.“
„Jestli jsi ale tomu orákulu jen zkřivil vlas...“
„Nic jsem mu neudělal. Nechal jsem ho běžet.“
„Proč?“

Knihu jsem četla v rámci společného (re)readingu Kostičasu a času máte ještě dost se zapojit :) koukněte na stránky FB nebo nakladatelství HOST.