Review: Lež

Originální název - The Lie

Autor - C. L. Taylor
Překlad - Zuzana Pernicová

Počet stran - 392

Vydáno - 2016

Nakladatelství - Domino

Recenze

Čtyři kamarádky, dobrodružný výlet do Nepálu, relaxace v komunitním centru vysoko v horách.  Měla to být cesta za osvobozením, dovolená, na kterou budou vzpomínat dlouho poté. Jedno se splnilo, Emma na pět let starý zážitek zapomenout nemůže. Přes veškerou snahu vytěsnit minulost se jí teď někdo snaží všechno připomenout. A vzkazem „Znám tvé pravé jméno.“ všechno jen začíná. 

Příběh Emmy, která se po hrůzném zážitku opustila svůj starý život a jako Jane pracuje v útulku jako ošetřovatelka. Pomalu si buduje vztah s místním učitelem, užívá si péči o odložená zvířata a až na matku a Al nikdo netuší, kdo doopravdy je. Minulost se po pěti letech nečekaně vynořila, a Jane je nucena odkrýt, co se doopravdy stalo v Nepálu, čím si musela projít. To ale nevysvětluje, proč by jí někdo chtěl vyhrožovat nebo ublížit. A u planého vyhrožování nezůstane.


Psychothriller Lež je střídavě vyprávěn v současnosti z pohledu Jane a z minulosti z pohledu Emmy. Jako by to byly dvě různé osoby. Což koneckonců jsou, protože tím, čím si Emma prošla se z ní stal někdo úplně jiný. Je zajímavé sledovat vývoj na první pohled pokojné dovolené party dívek, které se rozhodly užít si trochu dobrodružství a uniknout všedním problémům.


Celé to vypadá jako obyčejný příběh o tom, jak se dovolená vymkla kontrole, ale to, co se vymklo kontrole je především chování lidí. Jakou roli hrajete vy v partě kamarádů? Jaká břemena a strachy si nesete z minulosti? Sdílíte svá „tajemství“ s někým dalším? Přesně o to v knize jde, o sílu přátelství, o to, jak moc jsme závislí na druhých a jak snadné je najít slabinu a využít ji proti jednotlivci i skupině. V průběhu čtení se možná dostanete do fáze, kdy si nebudete jisti, co je pravda a co lež. Jestli to, co si Jane pamatuje, proběhlo tak, jak říká a začnete uvažovat nad tím, zda to třeba celé nebylo úplně jinak.


V knize Lež nenajdete brutálně zavražděné, ani potoky krve (i když smrti se nevyhnete), protože tohle není o prvoplánovém řešení něčí smrti, ale o důrazu na psychiku a podvědomí. Stejně tak, jak si s děvčaty v knize pohrává Isaac, tak si se čtenářem pohrává autorka. Jako by ho chtěla dostat přesně tam, kam chce, aniž by ze začátku bylo jasné, co tím vším sleduje. Během čtení jsem se neubránila pocitu, že mi někde něco na pozadí uniká, něco podstatného, něco, co by vysvětlilo ten zvláštní pocit.

Byla jsem překvapená, jak skvěle se kniha četla, přestože se neustále střídala minulost se současností. Autorka C. L. Taylor má čtivý styl vyprávění, dokáže vytvořit napětí, díky kterému nutí čtenáře číst dál a dál. Skvěle vykreslila prostředí uzavřené komunity i dynamiku vůdce a jeho následovníků. Ukázala sílu psychicky pokroucených představ o tom, co je správné a co všechno jsme ochotni pro to „správné“ udělat.