RC Review: Ódinovo dítě

Originální název - Odinsbarn (Ravnerinsgene #1)

Autor - Siri Pettersen
Překlad - Jitka Jindřišková

Počet stran - 568

Vydáno - 2016

Nakladatelství - HOST

Recenze

Mýty a povídačky, kterými rodiče straší své děti, nemusí být nutně jen povídačkami. Hirka byla odjakživa jiná, nebála se a jen tak se nezalekla něčeho, co nebylo vidět. Nevnímala rozdíly mezi sebou a jinými, až do okamžiku, kdy zjistila pravdu. Pravdu o sobě samé. Svět, ve kterém žije, najednou vypadá jinak a nebezpečí číhá tam, kde by ho čekala nejméně. Slova, že sem nepatří, začíná slýchat častěji a rozhodnutí je na ní.

Hirka si připadala obyčejná, sice trochu jiná, ale vlastně pořád stejná jako ostatní. Lišila se jen tím, že oproti ostatním neměla ocas, o který jako malé mimino přišla. To jiné v ní ale dřímalo už dávno před tím, než se začala vrhat bezhlavě do propastí, šplhat po skalách a snažit se trumfnout Rimeho. Kluka, který patří do vyšší vrstvy, do skupiny vyvolených. Mezi nimi to byla však jen dětská soutěživost, ani jeden z nich nekoukal na to, že každý patří někam jinam. Najednou už ani jeden z nich není dítě a Hirka zjišťuje, že jako jediného ho může požádat o pomoc. Bez něho se nemůže postavit před radu a ostatní, protože to, co všichni považují za přirozené, ona neumí. Bez Rimeho to nezvládne.


Přestože měli téměř dokonalý plán, nic nevyjde podle jejich představ a Hirka se stává vyhnancem. Je skutečně Ódinovým dítětem, tou, která vpustila smrt kamennými kruhy do jejich světa? Dokáže jediným polibkem zabít? Na cestě za záchranou zjišťuje Hirka a Rime skutečnou pravdu o světě, ve kterém žijí. Otázkou je, zda se s tím dokáží vyrovnat a zda se s pravdou vyrovná svět okolo nic.

Ódinovo dítě je příběh vystavěný na historii, severských mýtech a pověstech, přichází však s osobitým příběhem, který má spád, rychlé a nečekané zvraty a jistou dávku humoru. Nevtíravou formou předkládá víru, jako stěžejní prvek celého vyprávění. Ať už je to víra ve vyšší moc, v boha, v sebe sama, v druhé.

Velice se mi líbil styl, jakým je příběh vyprávěn. Ač je zde hodně historických, mytologických prvků, čtenář se s nimi seznamuje velice pomalu a plynule aniž by se ztrácel v ději. Aniž by mu vše bylo přehnaně vnucováno. Hlavní postavy nejsou jen černobílé, nikdo není úplně kladný nebo záporný. Najdou se zde ti, kteří vám nebudou sympatičtí od začátku, ale za každým rozhodnutím se skrývá něco dalšího, co jednotlivé postavy formuje a díky čemuž se vyvíjejí. Jako hlavní poselství jsem si z celé knihy odnesla to, že věřit, neznamená mít fyzickou kontrolu nad tím, co se kolem děje.

Siri Pettersen napsala knihu, která si mne od prvních stránek získala. Sama od sebe bych se do tohoto žánru nejspíš nepustila, ale jsem moc ráda, že jsem to udělala. Příběh výborně graduje, napětí je propojeno s příjemnou romantickou linkou a zároveň nechává otevřené otázky, které v čtenáři budou i po dočtení bloumat a hledat odpověď. Kterou snad dostane v dalším díle.

Za recenzní výtisk velice děkuji nakladatelství HOST.