Review: Ďáblovy housle

Ďáblovy housle - El Violin Del Diablo

Autor - Joseph Gelinek

Počet stran - 336

Vydáno - 2011

Nakladatelství - Knižní klub

Anotace

Nová „hudební detektivka“ španělského muzikologa a spisovatele začíná koncertem, po němž je slavná houslistka Ane Larrazábalová zavražděna, když dohrála náročnou skladbu Paganiniho – geniálního umělce, jehož virtuozitu i slávu údajně ovlivnilo spojení s ďáblem. Na těle je její vlastní krví napsáno iblís – arabsky ďábel. Zmizely i drahocenné housle. Vyšetřování se ujímá inspektor Perdomo; sleduje teroristickou stopu, poznává svět mistrů houslařů a umělecký svět plný intrik. Brzy se dozvídáme, že zmizelé stradivárky pocházely z pozůstalosti Paganiniho a housle pak všem majitelům přinesly jen neštěstí...

Recenze

Děj knihy Ďáblovy housle je situován do slunného prostředí Španělska, kde je během koncertu v madridském Auditóriu zavražděna slavná houslistka Ane Larrazábalová. Vyšetřování její smrti a zmizení slavných stradivárek se ujímá Raúl Perdomo, který se koncertu účastnil jako divák se svým synem Gregoriem. Případ jako takový ale dostává na starost až ve chvíli, kdy se hlavní vyšetřovatel stane obětí bombového útoku. A tak Perdomovi nezbývá nic jiného, než se vydat po stopách, které za sebou nechal vrah i mrtvý kolega. Přes značnou skepsi se spojí s psycholožkou Milagros, která by podle všeho měla oplývat nadpřirozenými schopnostmi a spolupracovala s policií již několikrát. A díky ní se dostanou na stopu, která je sice značně neortodoxní, ale na druhou stranu jim okruh podezřelých značně zúžila.

Perdomo má podezřelých hned několik – violoncellistu a snoubence Ane v jedné osobě, šéfdirigenta s kterým Ane odmítla hrát, Suntori Gootovou, houslistku a rivalku, která by dala vše za stradivárky. Jediné co nemá je motiv. Pokud totiž někdo toužil po houslích, nebylo přeci nutné Ane zabíjet.

Příběh je protkaný historií slavných Paganiniho houslí, který měl údajně smlouvu se samotným Ďáblem. Jen tak prý mohl hrát tak, jak hrál. Pravda je někde jinde, i když jeho hudba byla v mnoha ohledech ďábelská. Joseph Gelinek zajímavým způsobem propojil napínavý thriller s nádherným světem klasické hudby. I tam jsou totiž záhady, které zůstaly nevyřešeny, a tak se na nich dá vytvořit zajímavý příběh.

Ačkoliv je kniha opravdu dobře napsaná, celkový dojem kazily neustálé odkazy na různé skladatele, dirigenty, houslisty, cellisty a podobně. Je to jedna z mála věcí, které mi při čtení opravdu vadí. Především ve chvíli, kdy odkazy nejsou absolutně nutné k pochopení děje a toho, o čem příběh je. Pro mnohé může být závěr a celkové rozuzlení nečekané a překvapivé, ale já jsem bohužel hned od začátku věděla, kdo za vším stojí a hlavně proč. A stačilo k tomu opravdu málo. Nicméně je to zajímavá kniha a veskrze se dobře četla, za což jí dávám bod navíc.

"Je to i proto, že i já, jak vidíte," řekla a ukázala Agostinimu hlavici houslí, " jsem uzavřela malý pakt á la Paganini." Italovy oči opustily na několik vteřin sólistčin výstřih, na nějž se soustředily až dosud, a pohlédl na výraznou hlavici jejího nástroje.