Dnes se podíváme na ukázku z knihy Kříže u cesty ze série Kathryn Dance
Pondělí
1
Něco je tu špatně.
Policista z kalifornské dálniční hlídky, mladý muž s ježatými světlými vlasy pod elegantním kloboukem, mhouřil oči skrz čelní sklo služebního Fordu Crown Victoria. Jel právě na jih po montereyské dálnici 1. Napravo měl písečné duny, nalevo skromnou obchodní zónu.
Něco tu je špatně. Ale co?
Když mu v pět hodin odpoledne skončila služba, vyrazil domů a cestou si prohlížel okolí. Na tomto místě nerozdával mnoho pokut – z profesionální zdvořilosti to přenechával okresním policistům –, ale když měl tu a tam náladu, vychutnal si někoho v německém nebo italském autě. Touto trasou se v tuto dobu vracel domů často, takže dálnici dobře znal.
Tamhle…, to je ono. Necelého půl kilometru před ním stálo vedle silnice pod jednou z písečných dun, které omezují výhled na Montereyský záliv, něco barevného.
Co to může být?
Policista podle protokolu rozsvítil panel s majáčky a sjel na pravou krajnici. Zaparkoval tak, aby čelo fordu směřovalo nalevo do cesty, a případný náraz zezadu tak odhodil auto směrem od něj a ne na něj, a vystoupil z vozu. Z písku těsně za krajnicí trčel kříž – silniční pomníček. Byl asi půl metru vysoký a podomácku vyrobený – tvořily ho dvě tmavé ulomené větvičky svázané květinářským drátkem. Pod křížem ležela zablácená kytice tmavě červených růží a v jeho středu visel lepenkový kotouč s datem nehody psaným modrým inkoustem. Vepředu ani vzadu nestálo žádné jméno.
Oficiálně se tyto pomníčky v místech tragických nehod nepodporovaly, protože lidé občas utrpěli zranění nebo i přišli o život, když se snažili vztyčit na místě kříž, položit květiny nebo zanechat plyšáka.
Obvykle byly pomníčky vkusné a střízlivé. Tento naháněl hrůzu.
Zvláštní ovšem bylo, že si policista žádnou nehodu na tomto místě nevybavoval. Zdejší úsek dokonce patřil k nejbezpečnějším úsekům dálnice 1 v Kalifornii. Teprve na jih od Carmelu se vozovka měnila v překážkovou dráhu, jako například v tom místě, kde se před několika týdny stala opravdu smutná nehoda: dvě dívky tam přišly o život, když se vracely z promoční oslavy. Tady se však jezdilo v šesti pruzích a dálnice byla víceméně rovná, jen s příležitostnými línými zatáčkami u bývalého vojenského prostoru a dnešní univerzity Fort Ord nebo u nákupních center.
Policistu napadlo, že kříž odstraní, jenže pozůstalí by se sem mohli vrátit s jiným křížem a znovu ohrozit sami sebe. Nejlepší bude nechat ho tady. Policista si zapsal do paměti, že se má zítra spojit se svým seržantem a ze zvědavosti zjistit, co se tu stalo. Vrátil se k autu, hodil klobouk na sedadlo a prohrábl si rukou ježka. Přemýšlel, co asi manželka vaří k večeři a jestli pak s dětmi půjde na bazén.
A kdy že to má přijet jeho bratr? Podíval se na datum na hodinkách a zamračil se. Je to možné? Letmý pohled na mobilní telefon mu potvrdil, že ano, že je dnes skutečně 25. června.
To bylo zvláštní. Člověk, který vztyčil u cesty ten kříž, si tedy spletl datum. Policista si pamatoval, že na lepenkovém kotouči bylo neumělým písmem napsáno 26. června – což je až zítra, v úterý.
Možná byli chudáci pozůstalí po odjezdu z pohřbu tak rozrušení, že na kříž napsali špatné datum.
Policista přestal na strašidelný kříž myslet, avšak jeho obraz mu z hlavy zcela nevymizel, takže když opět vyrazil po dálnici domů, jel o něco opatrněji.
Slabé světlo – světle zelené světlo ducha – tančilo těsně mimo její dosah.
Kéž by tak na něj dosáhla.
Kdyby se jí ho podařilo chytit, byla by v bezpečí.
Světélko se však dál třepetalo ve tmě kufru a dovádivě mihotalo nad jejíma nohama, které byly stejně jako její ruce svázané páskou.
Duch…
Další kus pásky jí zakrýval ústa, takže musela dýchat zatuchlý vzduch nosem – šetřila si ho, jako by ho v kufru její Toyoty Camry nebylo dost.
Vtom přišel bolestivý úder, když auto vjelo do výmolu. Tammy Fosterová krátce a tlumeně vykřikla.
Tu a tam pronikly do kufru další náznaky světla: tlumená červená záře, když řidič sešlápl brzdu, nebo oranžová záře směrovky. Jinak sem zvenčí žádné světlo neprosvítalo: byla téměř jedna hodina ráno.
Pableskující duch se dál mihotal tam a zpátky. Bylo to nouzové otevírání kufru: fluorescenční páčka ozdobená komickým obrázkem panáčka prchajícího z auta.
Tommy Fosterová na ni však stále nemohla nohama dosáhnout.
Již dříve si zakázala plakat. Vzlykání ji přemohlo ihned poté, co se za ní na stinném parkovišti před klubem zničehonic vynořil útočník, připlácl jí na ústa pásku, svázal jí ruce za zády a nacpal ji do kufru. Hned nato jí spoutal i nohy.
Sedmnáctiletá dívka zcepeněla panickou hrůzou, ale vzápětí ji napadlo: on nechce, abych ho viděla. To je dobře. Nechce mě zabít.
Chce mě jen vystrašit.
Policista z kalifornské dálniční hlídky, mladý muž s ježatými světlými vlasy pod elegantním kloboukem, mhouřil oči skrz čelní sklo služebního Fordu Crown Victoria. Jel právě na jih po montereyské dálnici 1. Napravo měl písečné duny, nalevo skromnou obchodní zónu.
Něco tu je špatně. Ale co?
Když mu v pět hodin odpoledne skončila služba, vyrazil domů a cestou si prohlížel okolí. Na tomto místě nerozdával mnoho pokut – z profesionální zdvořilosti to přenechával okresním policistům –, ale když měl tu a tam náladu, vychutnal si někoho v německém nebo italském autě. Touto trasou se v tuto dobu vracel domů často, takže dálnici dobře znal.
Tamhle…, to je ono. Necelého půl kilometru před ním stálo vedle silnice pod jednou z písečných dun, které omezují výhled na Montereyský záliv, něco barevného.
Co to může být?
Policista podle protokolu rozsvítil panel s majáčky a sjel na pravou krajnici. Zaparkoval tak, aby čelo fordu směřovalo nalevo do cesty, a případný náraz zezadu tak odhodil auto směrem od něj a ne na něj, a vystoupil z vozu. Z písku těsně za krajnicí trčel kříž – silniční pomníček. Byl asi půl metru vysoký a podomácku vyrobený – tvořily ho dvě tmavé ulomené větvičky svázané květinářským drátkem. Pod křížem ležela zablácená kytice tmavě červených růží a v jeho středu visel lepenkový kotouč s datem nehody psaným modrým inkoustem. Vepředu ani vzadu nestálo žádné jméno.
Oficiálně se tyto pomníčky v místech tragických nehod nepodporovaly, protože lidé občas utrpěli zranění nebo i přišli o život, když se snažili vztyčit na místě kříž, položit květiny nebo zanechat plyšáka.
Obvykle byly pomníčky vkusné a střízlivé. Tento naháněl hrůzu.
Zvláštní ovšem bylo, že si policista žádnou nehodu na tomto místě nevybavoval. Zdejší úsek dokonce patřil k nejbezpečnějším úsekům dálnice 1 v Kalifornii. Teprve na jih od Carmelu se vozovka měnila v překážkovou dráhu, jako například v tom místě, kde se před několika týdny stala opravdu smutná nehoda: dvě dívky tam přišly o život, když se vracely z promoční oslavy. Tady se však jezdilo v šesti pruzích a dálnice byla víceméně rovná, jen s příležitostnými línými zatáčkami u bývalého vojenského prostoru a dnešní univerzity Fort Ord nebo u nákupních center.
Policistu napadlo, že kříž odstraní, jenže pozůstalí by se sem mohli vrátit s jiným křížem a znovu ohrozit sami sebe. Nejlepší bude nechat ho tady. Policista si zapsal do paměti, že se má zítra spojit se svým seržantem a ze zvědavosti zjistit, co se tu stalo. Vrátil se k autu, hodil klobouk na sedadlo a prohrábl si rukou ježka. Přemýšlel, co asi manželka vaří k večeři a jestli pak s dětmi půjde na bazén.
A kdy že to má přijet jeho bratr? Podíval se na datum na hodinkách a zamračil se. Je to možné? Letmý pohled na mobilní telefon mu potvrdil, že ano, že je dnes skutečně 25. června.
To bylo zvláštní. Člověk, který vztyčil u cesty ten kříž, si tedy spletl datum. Policista si pamatoval, že na lepenkovém kotouči bylo neumělým písmem napsáno 26. června – což je až zítra, v úterý.
Možná byli chudáci pozůstalí po odjezdu z pohřbu tak rozrušení, že na kříž napsali špatné datum.
Policista přestal na strašidelný kříž myslet, avšak jeho obraz mu z hlavy zcela nevymizel, takže když opět vyrazil po dálnici domů, jel o něco opatrněji.
Úterý
2
Kéž by tak na něj dosáhla.
Kdyby se jí ho podařilo chytit, byla by v bezpečí.
Světélko se však dál třepetalo ve tmě kufru a dovádivě mihotalo nad jejíma nohama, které byly stejně jako její ruce svázané páskou.
Duch…
Další kus pásky jí zakrýval ústa, takže musela dýchat zatuchlý vzduch nosem – šetřila si ho, jako by ho v kufru její Toyoty Camry nebylo dost.
Vtom přišel bolestivý úder, když auto vjelo do výmolu. Tammy Fosterová krátce a tlumeně vykřikla.
Tu a tam pronikly do kufru další náznaky světla: tlumená červená záře, když řidič sešlápl brzdu, nebo oranžová záře směrovky. Jinak sem zvenčí žádné světlo neprosvítalo: byla téměř jedna hodina ráno.
Pableskující duch se dál mihotal tam a zpátky. Bylo to nouzové otevírání kufru: fluorescenční páčka ozdobená komickým obrázkem panáčka prchajícího z auta.
Tommy Fosterová na ni však stále nemohla nohama dosáhnout.
Již dříve si zakázala plakat. Vzlykání ji přemohlo ihned poté, co se za ní na stinném parkovišti před klubem zničehonic vynořil útočník, připlácl jí na ústa pásku, svázal jí ruce za zády a nacpal ji do kufru. Hned nato jí spoutal i nohy.
Sedmnáctiletá dívka zcepeněla panickou hrůzou, ale vzápětí ji napadlo: on nechce, abych ho viděla. To je dobře. Nechce mě zabít.
Chce mě jen vystrašit.
Anotace
Montereyský poloostrov zaplavil strach. U silnic se začaly objevovat kříže – nikoli ovšem jako pomníčky obětí nehod, ale jako zlověstné znamení z rukou vraha. Co kříž, to jeden člověk, který zemře velmi krutým způsobem jen proto, že vrahovi poskytl přístup k údajům o svém soukromí na internetovém blogu nebo na sociální webové síti.Složitý případ skončí na stole Kathryn Danceové, agentky z Kalifornského úřadu vyšetřování a odbornice na kinezickou analýzu. Spolu s kolegy sleduje stopy k problémovému teenagerovi Travisi Brighamovi, který při autonehodě zabil dvě středoškolačky a vysloužil si za to ostrou kritiku na populárním blogu. Vše nasvědčuje tomu, že Travis připravuje krutou odplatu pro ty, kteří ho na internetu zostudili – a podle jeho názoru mu tím zničili život.
Kathryn Danceová a její tým čelí nejen Travisovi, který bravurně uniká díky počítačovým znalostem nabytým při hraní síťových online her, ale klacky pod nohy jim hází i místní politici, paranoidní rodiče a v neposlední míře i samotný blogger, který v závěru ohrozí nejen vyšetřování, ale i samotnou Danceovou... (www.dominoknihy.cz)
Série
Žádné komentáře:
Okomentovat
Hlavně slušně :)