sobota 28. prosince 2013

Nevyřčené - Slyším ztracené

Slyším tikot a vím, že to nezastavím,
i kdybych chtěla sebe víc.
Měla jsem říct po čem toužím,
teď je pozdě a nemám nic.

Slyším tvůj dech, tvoje slova,
přehrávám si ty chvíle zas a znova.
Cítím tvůj dech, tvoje dlaně,
za vzpomínky platím smutkem daně.

Slyším tikot a vím, nemám na to sílu,
i kdybych chtěla sebe víc.
Měla jsem ti věřit, mít víru,
teď je pozdě a já nemám nic.

Slyším tvoje slova, tvůj dech,
vlastním mlčením překročila jsem břeh.
Cítím tvoje dlaně, tvůj dech,
jsi jen vzpomínkou v mých snech.

Slyším tikot a vím, není cesty zpět,
i kdybych chtěla sebe víc.
Byla jsem zbabělá chtít svůj svět,
teď je pozdě a nemám nic.

Slyším tikot a vím, je pozdě vzít to zpátky,
i kdybych chtěla sebe víc.
Bez pravdy je život lásky krátký,
a teď je pozdě, nemám nic.

5 komentářů:

  1. Ja moc poéziu nemusím, no tvoja báseň je krásna a môžem povedať že aj silná :)

    OdpovědětVymazat
  2. To zni jako tezka deprese. Kazdopadne basen je opravdu povedena. Mam z ni depresi :D dekuji pekne :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na druhou stranu, já už se cítím lépe ;) Ale rozhodně jsem neměla v plánu tu depresivní náladu hodit :D

      Vymazat
    2. Ale ne, dělala jsem si legraci :D Je to vážně pěkné :)) Kdyby takovéhle básně byly v kanonu literatury k maturitě, tak jsem v pohodě... :( :D

      Vymazat

Hlavně slušně :)