Review: Tak trochu šílení

Originální název - Trouble in Mind

Autor - Jeffery Deaver

Počet stran - 636

Vydáno - 2014

Nakladatelství - Domino

Recenze

Kdo je šílenější víc? Žena, která se rozhodne zmizet z povrchu zemského nebo muž, který vzal do ruky osud a systematicky odstraňoval hrozbu? V jeden okamžik vás možná napadne, že osud si vybírá tak trochu šílené cesty, jak nám ukázat, kdo vlastně jsme. Co všechno šíleného jste ochotni udělat, abyste se odrazili ode dna nebo aby se vám podařilo chytit pokřiveného policajta? 

Tak trochu šílení, povídková kniha, která ukazuje nejrozličnější tváře šílenství. Takového, které je neškodné, které nás ponouká ponořit se do věcí hlouběji, ale i takového, u kterého tuhne krev v žilách. Třináct povídek z různých koutů, s jinými lidmi, s jiným tématem, jiným rozuzlením, ale společným jmenovatelem, kterým je šílenství. Šílet můžeme po mnohých věcech, šílíme z maličkostí a drobnost z nás může udělat snadno šílence v očích jiných. Jeffery Deaver ukazuje, že pod jedno slovo lze ukrýt nepřeberné množství příběhů a tváří.

Tentokrát do sbírky povídek vpravil autor i některé své známé postavy – Kathryn Dance, Lincolna Rhyma, Lona Sellitta nebo Johna Pellama. Pro někoho to bude první setkání, pro jiné je to další střípek k pochopení jejich charakteru. Přestože jde o postavy známé, příběhy jsou nové a originální. Kathryn Dance musí upustit od svých metod a spolehnout se na šílený nápad, který by jí mohl pomoci zachránit stovky lidí. Obstojí ale její plán proti šílenci, u kterého jeho „základní čtení“ nevykazuje morální zábrany, strach ani výčitky? Otázkou zůstává, kdo z nich dvou je šílenější. Lincoln Rhyme výjimečně nechytá zloducha pomocí stopových důkazů, i když to vlastně není tak úplně pravda. Připravil totiž společně s týmem opravdu grandiózní plán. Kdo by čekal, že ho něco tak šíleného napadne?

Každá povídka má něco do sebe. Nestalo se mi, že by se mi některá nelíbila. Všechny byly neuvěřitelně propracované, chytlavé a plné zajímavých momentů. Sama za sebe musím říci, že se mi nejvíce asi líbila povídky Hra a Usmíření. U Hry jsem sice věděla, o co jde, ale to na kráse příběhu neubralo. Jeffery Deaver do povídky vložil jeho typické dvojsmyslné narážky, kdy si myslíte, že to musí být přesně takhle, když se zmiňoval o detailech, které k takovému závěru vedou. Jenže ono je všechno nakonec jinak. Přiznávám, téma není nové, ale zpracování bylo super. U Usmíření jsem stále čekala, o co půjde a završení mě skutečně překvapilo. Nejen vlastní koncem, ale tím skrytým šílenstvím, které se v celé povídce objevuje.

Pokud si myslíte, že si jen tak v klidu přečtete jednu povídku a půjdete spát, asi vás zklamu. Tohle asi jen tak nepůjde. Jeffery Deaver totiž v knize Tak trochu šílení ukazuje, že je mistr i na krátké příběhy a donutí vás pokračovat stále dál a dál. V žádném případě se neopakuje, neustále přichází s něčím novým, naprosto překvapujícím příběhem, zápletkou. Šílenství nedávkuje postupně, ale jednoduše to na vás hodí a musíte se s tím poprat. A až s knihou Tak trochu šílení skončíte, nejspíš si jako já budete přát, aby těch povídek nebylo třináct ale třeba třicet. 

Recenze je součástí projektu Tak trochu šílený týden s Deaverem.