Originální název - Haven of Obedience
Autor - Marina Anderson
Překlad - Zina Procházková
Překlad - Zina Procházková
Počet stran - 208
Vydáno - 2014
Nakladatelství - Domino
Recenze
Proč jsou profesně úspěšné ženy nešťastné ve vztazích? Natalie přesně na takové ženy zaměřila svůj časopis. Jenže řešení neustálých útěků milenců to nepřináší. Sama neví, co dělá špatně, i když se vzorec opakuje pořád dokola. A pak se její kamarádka Jan vrátí z víkendu na venkově a je úplně jiná. Pomohl by i Natalii záhadný Ostrov?
V šestadvaceti už Natalie dosáhla toho, po čem toužila. Založila úspěšný magazín pro ženy jako je ona – pracující, nezávislé, schopné, mladé, které ale stále nemohou najít toho pravého muže. Nedává jim rady jak ho najít, jen ukazuje život, jaký je a jak si ho i bez muže mohou užívat. Sama ale tuší, že takhle to nepůjde donekonečna. Alespoň že má Jan, která je na tom podobně jako ona. Když se ale Jan vrátí ze záhadného víkendu kdesi na venkově, je úplně jiná. Na Natalii nemá čas a jako by to ani nebyla ona. Na Natalino naléhání jí řekne o Ostrovu, o tom, co tam může získat a Natalie je odhodlána to zkusit. Prvotní nervozita ji však nedokáže připravit na to, co ji tam opravdu čeká.
Ostrov je něco jako tajné společenství. Nic, co se dozví a stane, nesmí opustit jeho zdi. Všichni jsou zde dobrovolně a více či méně jsou odhodláni změnit to, co jim brání navázat trvalé vztahy. Zásadou je poslušnost, dokázat předat otěže někomu jinému a neodmlouvat. Pro lidi jako Natalie je to téměř nadlidský úkol. Pod vedením vlastního učitele se tomu všemu mají naučit. Když se před ní Simon postaví, nemá sebemenší chuť mu vyhovět. Jenže pak si vzpomene na Jan – ona to dokázala. Přestože nakonec požadavek splní, cítí se hrozně. Studenou sprchou je pro ni i Simonův mrazivý tón a slova, že ona na to nemá.
Kniha Ostrov poslušnosti daleko přesahuje hranice představivosti. Po rychlém nástupu variací na Fifty Shades se tahle kniha vymyká zaběhnutému standardu s uťápnutou hlavní hrdinkou, zbohatlickými fešáky a děsivou minulostí. Tady je všechno opravdové, bez přikrášlování penězi. V hlavní roli je moc, touha ovládat a chuť něco změnit. Hlavní hrdinka je sebevědomá žena, která ví, co od života chce a je pro ni těžké se podvolit, na druhou stranu tuší, že nemůže ovládat všechny aspekty svého života. Pokud chce něco změnit, musí začít u sebe.
Pro mnoho čtenářek tahle kniha bude asi velké sousto. Praktiky a způsoby sexu, které se zde provozují, nejsou pro každého. Na druhou stranu autorka nechává čtenáři prostor pro vlastní fantazii. I když nezačíná zlehka, její způsob vyprávění a popisů je velice příjemný a motivující. Opravdu jsem asi nečetla knihu, která by měla tak erotický náboj bez zbytečných nechutně podrobných popisů. Svým způsobem je i vtipná. Dá se tu najít opravdu hodně – erotika, humor, jiskření. Prostě to, co byste od knihy chtěli.
Marina Anderson mne dokázala opravdu překvapit. V prvé řadě jsem čekala, že to bude opravdu další napodobenina Fifty Shades nebo Crossfire. Taky jsem dost pochybovala o tom, že bych se u knihy mohla červenat. No, já se opravdu červenala a nemohlo za to víno, které jsem si ke čtení otevřela. Zároveň jsem se ale neskutečně bavila. Tahle kniha je o skutečném problému těch, kteří šéfují v práci, doma a pak to tak nějak nedokáží vypnout v posteli a komandují i tam. Jestli se hlavní hrdinka na Ostrově poslušnosti poučí, to musíte zjistit sami. Jedno tam ale určitě objevíte – že touha je někdy silnější než my a že objevit sebe sama někdy trvá dlouho, ale to hledání za to stojí.
Vřele tuhle knihu doporučuji všem, kteří se nebojí třeba zjistit i něco málo o sobě. Ostrov poslušnosti totiž odkrývá nebezpečné tajné touhy, které můžete najít i v sobě. Pokud ne, alespoň si skvěle u četní odpočinete, protože tohle je taková jednohubka na klidný večer. Původně jsem chtěla napsat, jak přesně na mě kniha a určité pasáže zapůsobily, ale ... když jsem si to po sobě přečetla, vypadalo to spíš jako osobní zpověď a to se opravdu nehodí :-)
„Myslím, že nesnášíte vůbec žádné rozkazy – od nikoho,“ odsekl.
„Co je vám do toho?“ vybuchla zaskočeně.
Uvědomil si, že se zachoval neprofesionálně, a rychle se pokusil chybu napravit. „Nic. Jen drobná poznámka z učitelského pohledu.“
Natalie mu nevěřila. Připadalo jí, že v jeho hlase zaslechla osobnější tón, ale dokázat to nemohla. Simon ji ostatně zajímal stejně jako ona jeho. Vypadal lhostejně a nebezpečně, ale přesto by se vsadila, že kdyby se mu chtělo, byl by úžasný milenec.
Nakladatelství - Domino
Recenze
Proč jsou profesně úspěšné ženy nešťastné ve vztazích? Natalie přesně na takové ženy zaměřila svůj časopis. Jenže řešení neustálých útěků milenců to nepřináší. Sama neví, co dělá špatně, i když se vzorec opakuje pořád dokola. A pak se její kamarádka Jan vrátí z víkendu na venkově a je úplně jiná. Pomohl by i Natalii záhadný Ostrov?V šestadvaceti už Natalie dosáhla toho, po čem toužila. Založila úspěšný magazín pro ženy jako je ona – pracující, nezávislé, schopné, mladé, které ale stále nemohou najít toho pravého muže. Nedává jim rady jak ho najít, jen ukazuje život, jaký je a jak si ho i bez muže mohou užívat. Sama ale tuší, že takhle to nepůjde donekonečna. Alespoň že má Jan, která je na tom podobně jako ona. Když se ale Jan vrátí ze záhadného víkendu kdesi na venkově, je úplně jiná. Na Natalii nemá čas a jako by to ani nebyla ona. Na Natalino naléhání jí řekne o Ostrovu, o tom, co tam může získat a Natalie je odhodlána to zkusit. Prvotní nervozita ji však nedokáže připravit na to, co ji tam opravdu čeká.
Ostrov je něco jako tajné společenství. Nic, co se dozví a stane, nesmí opustit jeho zdi. Všichni jsou zde dobrovolně a více či méně jsou odhodláni změnit to, co jim brání navázat trvalé vztahy. Zásadou je poslušnost, dokázat předat otěže někomu jinému a neodmlouvat. Pro lidi jako Natalie je to téměř nadlidský úkol. Pod vedením vlastního učitele se tomu všemu mají naučit. Když se před ní Simon postaví, nemá sebemenší chuť mu vyhovět. Jenže pak si vzpomene na Jan – ona to dokázala. Přestože nakonec požadavek splní, cítí se hrozně. Studenou sprchou je pro ni i Simonův mrazivý tón a slova, že ona na to nemá.Kniha Ostrov poslušnosti daleko přesahuje hranice představivosti. Po rychlém nástupu variací na Fifty Shades se tahle kniha vymyká zaběhnutému standardu s uťápnutou hlavní hrdinkou, zbohatlickými fešáky a děsivou minulostí. Tady je všechno opravdové, bez přikrášlování penězi. V hlavní roli je moc, touha ovládat a chuť něco změnit. Hlavní hrdinka je sebevědomá žena, která ví, co od života chce a je pro ni těžké se podvolit, na druhou stranu tuší, že nemůže ovládat všechny aspekty svého života. Pokud chce něco změnit, musí začít u sebe.
Pro mnoho čtenářek tahle kniha bude asi velké sousto. Praktiky a způsoby sexu, které se zde provozují, nejsou pro každého. Na druhou stranu autorka nechává čtenáři prostor pro vlastní fantazii. I když nezačíná zlehka, její způsob vyprávění a popisů je velice příjemný a motivující. Opravdu jsem asi nečetla knihu, která by měla tak erotický náboj bez zbytečných nechutně podrobných popisů. Svým způsobem je i vtipná. Dá se tu najít opravdu hodně – erotika, humor, jiskření. Prostě to, co byste od knihy chtěli.Marina Anderson mne dokázala opravdu překvapit. V prvé řadě jsem čekala, že to bude opravdu další napodobenina Fifty Shades nebo Crossfire. Taky jsem dost pochybovala o tom, že bych se u knihy mohla červenat. No, já se opravdu červenala a nemohlo za to víno, které jsem si ke čtení otevřela. Zároveň jsem se ale neskutečně bavila. Tahle kniha je o skutečném problému těch, kteří šéfují v práci, doma a pak to tak nějak nedokáží vypnout v posteli a komandují i tam. Jestli se hlavní hrdinka na Ostrově poslušnosti poučí, to musíte zjistit sami. Jedno tam ale určitě objevíte – že touha je někdy silnější než my a že objevit sebe sama někdy trvá dlouho, ale to hledání za to stojí.
Vřele tuhle knihu doporučuji všem, kteří se nebojí třeba zjistit i něco málo o sobě. Ostrov poslušnosti totiž odkrývá nebezpečné tajné touhy, které můžete najít i v sobě. Pokud ne, alespoň si skvěle u četní odpočinete, protože tohle je taková jednohubka na klidný večer. Původně jsem chtěla napsat, jak přesně na mě kniha a určité pasáže zapůsobily, ale ... když jsem si to po sobě přečetla, vypadalo to spíš jako osobní zpověď a to se opravdu nehodí :-)
„Myslím, že nesnášíte vůbec žádné rozkazy – od nikoho,“ odsekl.
„Co je vám do toho?“ vybuchla zaskočeně.
Uvědomil si, že se zachoval neprofesionálně, a rychle se pokusil chybu napravit. „Nic. Jen drobná poznámka z učitelského pohledu.“
Natalie mu nevěřila. Připadalo jí, že v jeho hlase zaslechla osobnější tón, ale dokázat to nemohla. Simon ji ostatně zajímal stejně jako ona jeho. Vypadal lhostejně a nebezpečně, ale přesto by se vsadila, že kdyby se mu chtělo, byl by úžasný milenec.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Hlavně slušně :)