Podzimní napětí s Dominem #24 - Steve Berry - Královský klam

Dnes se podíváme na čerstvou novinku s Cottonem Malonem Královský klam

Syki se můžete mrknout na rozhovor s Danielem Silvou

Rozhovor se Stevem Berrym si dáme hezky večer

NOVINKA: KRÁLOVSKÝ KLAM

Anotace

Opravdu jste si mysleli, že už byla všechna tudorovská tajemství odhalena?

Bývalý agent Cotton Malone se na vlastní kůži přesvědčil, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Původně jen chtěl vzít syna na prázdniny do Dánska, ale nedokázal odmítnout přátelskou službu své bývalé nadřízené: slíbil ji, že s sebou vezme také patnáctiletého kapsáře Iana a na londýnském letišti ho předá policii.

Po přistání se  z údajných policistů stanou únosci a oba chlapci zmizí. Zoufalý Malone pochopí, že se znovu nedobrovolně zapletl do vysoké zpravodajské hry - tentokrát ovšem nejde jen o geopolitickou moc, ale také o šokující tajemství z tudorovských dob, které by mohlo otřást současnou podobou Británie. Co když skutečně existuje dokument, který by Angličany přinutil opustit Severní Irsko? Co když skutečně lze napadnout legitimitu poslední tudorovské královny Alžběty I.?

Odpovědi na tyto otázky zajímají především CIA, která jich hodlá zneužít k vydírání britské vlády. Do čela tajné operace Královský klam je jmenován Blake Antrim, který ovšem při plnění úkolu sleduje i své osobní, ryze sobecké cíle... Zoufalý Malone se tak ve snaze o záchranu života unesených chlapců sám ocitá ve smrtící smyčce, z níž vede jen jediná cesta: zmocnit se klíče k pravdě a zabránit děsivým důsledkům, které by dávné tajemství mělo na současný svět.

Podzimní napětí s Dominem #23 - Steve Berry - Benátská zrada

Na Knižním doupěti se podívejte na ukázku z knihy Zpovědník

A dnes se podíváme na ukázku z knihy Benátská zrada

Dřina a nebezpečí, to je cena, kterou se platí za velikost;

je ovšem nádherné prožít odvážný život

a umírat pokryt nehynoucí slávou.

ALEXANDR VELIKÝ

Je božským právem šílenců nevidět zlo, které mají přímo před očima.

Neznámý dánský dramatik

PROLOG

Babylón

Květen, 323 př.n.l.

Alexandr Makedonský předchozího dne dospěl k rozhodnutí, že toho muže zabije vlastnoručně. Obvykle takovými úkoly pověřoval jiné, ale tentokrát ne. Od otce se naučil spoustu užitečných věcí a především na jedno ponaučení nikdy nezapomínal.

Popravuje se kvůli živým.

Kolem se shromáždilo šest stovek jeho nejlepších vojáků. Nebojácní muži, kteří se v jedné bitvě za druhou srdnatě vrhali do nepřátelských řad anebo mu poslušně kryli záda. To díky nim neporazitelné makedonské vojsko dobylo Asii. Ale dnes se válčit nebude. Nikdo z těch mužů na sobě neměl zbroj ani netřímal zbraň. Všichni se tu sešli v lehkém oblečení s čepicemi na hlavách, ve tvářích navzdory únavě soustředěný výraz.

I Alexandr se kolem sebe rozhlížel unavenýma očima.

Byl vládcem Makedonie a Řecka, pánem Asie a Persie. Někteří lidé ho nazývali králem světa. Jiní bohem. Jeden generál o něm utrousil, že je prvním filozofem ve zbroji, který kdy chodil po

světě.

Jenže krom toho byl taky člověk.

A jeho milovaný Héfaistión byl po smrti.

Ten muž mu byl vším – důvěrníkem, velitelem osobní stráže, vojevůdcem, milencem. Od Aristotela v dětství slýchal, že přítel je pro člověka druhým já, a přesně tak tomu bylo s Héfaistiónem. S pobavením si vzpomněl, jak si s ním Héfaistióna jednou spletli. Všichni z toho tehdy byli v hrozných rozpacích, ale Alexandr se jen usmál a poznamenal, že se nic neděje, protože on je taky Alexandr.

Seskočil z koně. Byl jasný, teplý den. Jarní déšť, který včera skrápěl zem, už ustal. Má si to vykládat jako znamení? Snad.

Dvanáct let podnikal výboje na východ, dobyl Malou Asii, Persii, Egypt a část Indie. Teď chtěl postoupit na jih a ovládnout Arábii, pak zamířit na západ do severní Afriky, na Sicílii a do Iberie. Už shromažďoval loďstvo a vojsko. Brzy započne tažení, ale nejdřív je potřeba urovnat záležitosti ohledně Héfaistiónovy předčasné smrti.

Kráčel po mokré půdě a čerstvé bláto se mu pokoušelo stáhnout

sandály.

Byl nevysoký, měl ráznou chůzi i projev, světlou pleť a statné tělo poseté nesčetnými ranami, které utržil. Po své albánské matce zdědil rovný nos, nevýraznou bradu a živá ústa, která chtě nechtě dávala pořád najevo emoce. Stejně jako jeho vojáci byl hladce oholen, světlé vlasy měl pocuchané a jeho oči – jedno modrošedé, druhé hnědé – nepolevovaly v ostražitosti. Pyšnil se tím, jak je trpělivý, ale poslední dobou mu dělalo čím dál větší potíže udržet hněv na uzdě. Začalo se mu zamlouvat, že se ho ostatní bojí.

„Doktore,“ oslovil tiše muže před sebou, když k němu došel.

„Říká se, že nejlepší proroci jsou ti, kteří jsou nejprozíravější.“

Podzimní napětí s Dominem #22 - Steve Berry - Alexandrijská knihovna

Na Knižním doupěti se podívejte na ukázku z knihy Anglický zabiják ze série s Gabrielem Allonem

Dnešní ukázka ze série s Cottonem Malonem je z knihy Alexandrijská knihovna

Od prvního Adama, jenž spatřil noc a den a tvar své vlastní ruky, si lidé vymýšlejí příběhy a zaznamenávají do kamene, do kovu či na pergamen cokoli, co patří ke světu nebo co stvořily sny. Zde je ovoce jejich práce – Knihovna. Malověrní říkají, že kdyby shořela, shoří s ní dějiny. Kdepak. To nekonečno knih zrodila neutuchající lidská práce. I kdyby z nich nezůstala ani jediná, člověk by opět zplodil každou stránku a každý řádek.

JORGE LUIS BORGES, o Alexandrijské knihovně

Knihovny jsou pamětí lidstva.

JOHANN WOLFGANG VON GOETHE

PROLOG

PALESTINA

DUBEN 1948

  George Haddád hleděl na muže připoutaného k židli a docházela mu trpělivost. Vězeň se mu trochu podobal; také měl snědou pleť, orlí nos a hluboko posazené oči Syřana či Libanonce. Ale cosi na něm Haddádovi prostě vadilo.
  „Ptám se už naposledy: Kdo jste?“
  Haddádovi vojáci toho neznámého chytili před třemi hodinami, těsně před rozbřeskem. Šel sám, neozbrojen, což bylo čiré šílenství. Jakmile se Britové loni v listopadu rozhodli rozdělit Palestinu do dvou států, arabského a židovského, rozhořela se mezi oběma stranami válka. A přesto ten hlupák vpochodoval rovnou do arabské pevnosti, nijak se nebránil a od chvíle, kdy ho připoutali k židli, neřekl ani slovo.
  „Copak mě neslyšíte? Ptám se vás, kdo jste.“ Haddád mluvil arabsky a ten muž mu očividně rozuměl.
  „Jsem Strážce.“
  Haddádovi taková odpověď nic neříkala. „Co to má znamenat?“
  „Jsme ochránci vědění.“
  Haddád neměl na hádanky náladu. Zrovna včera zaútočilo na nedalekou vesnici židovské podzemní hnutí. Židé nahnali čtyřicet Palestinců, mužů i žen, do lomu a postříleli je. Nebylo to nic neobvyklého. Araby vraždili a vytlačovali systematicky. Půdu, na níž jejich rodiny sídlily šestnáct set let, jim konfiskovali. To, co se dělo, byla nakba, pohroma. Haddád toužil vypadnout ven a bojovat s nepřítelem, a ne tady poslouchat nesmysly.
  „Všichni ochraňujeme nějaké vědění,“ prohlásil. „To moje spočívá v tom, jak zadupat do země každého sionistu, kterého najdu.“
  „Právě proto jsem přišel. Válka není nutná.“
  Ten chlap byl padlý na hlavu. „Copak jste slepý? Židé se sem hrnou a drtí nás. Nic jiného než válka nám nezbývá.“
  „Podceňujete židovské odhodlání. Přežívají po staletí a budou přežívat i dál.“
  „Tahle země je naše. Vyhrajeme.“
  „Existují věci mocnější než kulky a mohou vám přinést vítězství.“

Podzimní napětí s Dominem #21 - Steve Berry - Templářské dědictví

Na Knižním doupěti se podívejte na ukázku z knihy Umění zabíjet ze série s Gabrielem Allonem

První ukázkou ze série s Cottonem malonem je z knihy Templářské dědictví

„Slouží nám dobře, ten mýtus o Kristovi.“

PAPEŽ LEV X.

PROLOG

PAŘÍŽ, FRANCIE

LEDEN 1308

  Jacques de Molay toužil po smrti, ale věděl, že se spásy nikdy nedočká. Byl dvacátým druhým velmistrem Chudých rytířů Kristových a templu Šalomounova, řádu, který existoval pod Boží ochranou dvě stě let. Ale poslední tři měsíce byl velmistr, podobně jako pět tisíc jeho bratrů, vězněm Filipa IV., krále Francie.
  „Vstaň,“ nařídil mu Guillaume Imbert od dveří.
  Molay zůstal ležet na lůžku.
  „Jsi opovážlivý, dokonce i tváří v tvář své vlastní smrti,“ řekl Imbert.
  „Odvaha je asi všechno, co mi zůstalo.“
  Imbert byl zlomyslný muž, jehož koňský obličej se zdál – jak si Molay všiml – stejně necitelný jako tvář sochy. Byl nejvyšším inkvizitorem Francie a osobním zpovědníkem Filipa IV., což znamenalo, že mu král popřával sluchu. Přesto se Molay mnohokrát sám sebe ptal, co kromě pohledu na bolest dokáže duši tohoto dominikána potěšit. Ale věděl, co ho popudí. „Neudělám nic z toho, co chcete.“
  „Už jsi udělal víc, než myslíš.“
  Byla to pravda a velmistr znovu litoval své slabosti. Imbertovo mučení po zatýkání z 13. října bylo brutální a mnoho bratrů se přiznalo k vině. Molay se otřásl při vzpomínce na své vlastní přiznání – že ti, kteří byli přijímáni do řádu, zapřeli Ježíše Krista a plivali na kříž na znamení pohrdání. Molay byl dokonce tak zlomený, že napsal dopis s výzvou bratrům, aby se přiznali jako on – a značný počet jich poslechl.
  Ale právě před několika dny do Paříže konečně dorazili emisaři Jeho Svatosti Klementa V. Papež byl známý jakožto Filipova loutka, a proto dal Molay loňského léta přivézt do Francie zlaté floriny a dvanáct vozů tažených koňmi naložených stříbrem. Kdyby se něco semlelo, chtěl si s těmi penězi vykoupit královu přízeň. Jenže Filipa podcenil. Král netoužil po dílčím zisku. Chtěl všechno, co řád vlastnil. A tak byly smyšleny žaloby z kacířství a během jediného dne byly uvězněny tisíce templářů. Papežovým vyslancům Molay oznámil, že templáři byli mučeni, a veřejně odvolal své přiznání, ačkoliv věděl, že to vyvolá odvetu. Prohodil: „Filip teď nejspíš trne, aby se neukázalo, že papež má charakter.“
  „Není moudré útočit na svého věznitele,“ řekl Imbert.
  „A co by bylo moudré?“

Podzimní napětí s Dominem #20 - Cotton Malone

Včera jste si na blogu Knižní doupě mohli přečíst něco o Danielu Silvovi, dnes se podíváme na jeho sérii s postavou Gabriela Allona.

Série historických thrillerů s postavou Cottona Malona čítá již osm knih, a tak těm, kteří nevědí, o koho jde, je na čase vám ho představit. Cotton Malone je bývalý agent organizace Magellan Billet Ministerstva spravedlnosti Spojených států. Po odchodu z aktivní služby se uchýlí ke koníčku a zálibě, kterou odsouval na druhou kolej a tou jsou knihy. Z Ameriky se přestěhuje do Dánska, kde si otevřel knihkupectví a snaží se držet dál od všeho, co ho provázelo v „minulém životě“. Vypadá to, že se ale nedokáže držet daleko od problémů, a tak cestuje po celém světě, kde se snaží zabránit hrozbám, o kterých by raději nevěděl. Společně s charismatickou, inteligentní a nadmíru schopnou Cassiopeiou Vitt sledují častou pouhé historické zmínky a legendy.

Z Cottona můžete mít trochu pocit, že je to smolař, protože jeho snaha zmizet z hledáčku všemožných organizací vychází vniveč. Nicméně je to velice schopný chlap, zásadový, který je odhodlán pomoci, když je o to požádán. A když mu někdo sáhne na rodinu, je k nezastavení.

V současné době tahle série čítá osm vydaných knih a devátá je připravovaná na příští rok (Templářské dědictví, Alexandrijská knihovna, Benátská zrada, Rukopis Karla Velikého, Pařížská pomsta, Císařova hrobka, Jeffersonova šifra, Královský klam, The Lyncoln Myth). A jak by si sám autor představoval „živého“ Cottona Malona? Jak George Clooney. Myslím, že by stálo za to, zfilmovat alespoň jednu knihu s tímto charismatickým chlapíkem.