pátek 27. června 2014

Review: Příliš krásná dívka

Originální název - Ein allzu schönes Mädchen (Hauptkommissar Robert Marthaler #1)
Autor -  Jan Seghers
Překlad - Iva Kratochvílová
Počet stran - 384
Vydáno - 2013
Nakladatelství - Host

Recenze

Krása je dar. Krása je prokletí. A krása může zabíjet. Ve frankfurtském lese je nalezeno tělo brutálně zavražděného muže. Bez dokladů, bez identity a dlouhou dobu i bez motivu hledá jeho vraha kriminalista Robert Marthaler. Společně s ostatními členy týmu se snaží přijít na to, co se v lese vlastně stalo. Případ se už od začátku nevyvíjí tak, jak by si představovali. Otázek je mnohem více než odpovědí.

Robert si chtěl konečně odpočinout. Vypnout a dát se do pořádku. Nejen on, ale i jeho okolí pociťuje, že je vyčerpaný a prázdný. Při pohledu do zrcadla je mu jasné, že to takhle dál nepůjde. Jenže jeho dovolenou překazí brutální vražda a on se musí vrátit na stanici. Na nátlak šéfa se ujímá případu a přibírá do týmu mladého policistu, který se k němu nachomýtl sice čirou náhodou, ale Marthaler cítí, že by mohl být užitečný. Postupně nabírá další, kteří se mají pokusit zjistit, proč k vraždě došlo a kdo je jejich mrtvý muž v márnici. Jakmile ale zjistí totožnost muže, otázek jen přibývá a další mrtvola na sebe nenechá dlouho čekat. Jediným vodítkem je neznámá kráska, která seděla s oběťmi v autě. Kdo to je a co má se vším společné zůstává dlouho zastřeno mlhou. Je ona dívka vrahem nebo pouhým svědkem?

Nejen ona neznámá dívka zasáhla do života Roberta Marthalera. Nad ní sice přemýšlí, ale její obraz je dosti nejasný. Osudovou ženou jeho života byla Katharina. Dívka, do které se zamiloval, kterou si vzal a se kterou chtěl strávit zbytek života. Neštěstí se ovšem nevyhýbá nikomu a tak Katharina náhle zemře. Od té doby je Robert sám a s takovým stavem je smířený. Kdo by mohl překonat jeho vysněnou a dokonalou Katharinu? Náhodou však potkává dívku, která je něčím zvláštní a kterou nemůže pustit z hlavy. Česká studentka Tereza ho zaujala nejen svým vzhledem, ale je na ní něco, co nedokáže sám vysvětlit. Ze svého samotářského života najednou uniká právě k ní, aniž by v tom bylo něco víc.

Hlavní postava kriminalisty Roberta Marthalera mi byla od začátku velice sympatická. Unavený, vyždímaný čtyřicátník, který si uvědomuje své chyby a nedostatky, ale tak nějak nemá chuť ani sílu s tím něco dělat. Miluje vážnou hudbu a koncerty klasiky, s chutí a rád vaří, ale poslední dobou se odbývá polévkami z pytlíku. Hudbu si pouští jen doma a stejně u ní okamžitě usíná. Dalo by se říct, že po boku Terezy rozkvétá a nachází znovu chuť do života.

O dívce, která je prakticky středobodem knihy se toho moc říct nedá. Pokud bych se jí snažila popsat, prozradila bych opravdu moc. Jedno je ale jasné. V jejím případě je krása opravdovým prokletím a přináší jí neštěstí všude, kam vkročí. Je nezapomenutelná pro okolí nejen tím, jak vypadá, ale především tím, že svou krásu vůbec nevnímá. Jako by sama sebe neviděla tak, jak ji vidí ostatní.

Kniha Příliš krásná dívka je napsána zajímavým stylem, kdy jsou jakoby bez většího smyslu do hlavního děje vkládány kapitoly, ve kterých se objevují bezvýznamní lidé. Jejich význam a důležitost se ukazuje až v průběhu děje, do kterého velice významně zasahují. Samotný příběh je rozdělen do tří částí, kdy první ukazuje právě onu příliš krásnou dívku, v druhé je předestřeno samotné vyšetřování a v závěrečné se uzavírá to, co se událo. Konec je řekla bych docela překvapující, nicméně svým způsobem pochopitelný. 

Autor Jan Seghers z nikoho nedělá bezchybné a dokonalé postavy a i díky tomu s nimi dokáže čtenář držet krok a chápat je. I když se jedná v prvé řadě o detektivní román, je v něm spousta humorných a úsměvných okamžiků, při kterých se s chutí čtenář zasměje. Velice mile je popsán vztah Roberta se soudním patologem Sabatem, který je značně neortodoxní. Tohohle chlapíka jsem si oblíbila snad nejvíc.

Autorův styl psaní mi opravdu sedl a určitě tohle nebyla poslední kniha, kterou jsem si od něho přečetla a vřele všem doporučuji.

Někdo mu ho ukradl. Za bílého dne ukradli hlavnímu komisaři z oddělení vražd nové kolo ze dvora policejního prezidia, kde se to neustále hemží uniformovanými policisty. Marthaler ztratil řeč. Byl tak ohromený, že se ani nerozčílil. Nemohl si vzpomenout, kdy se mu přihodilo něco tak nestydatého. Pomyslel si, že jestli to tak půjde dál, za chvíli se začne na chodbách prezidia obchodovat s narkotiky.

2 komentáře:

  1. Kniha vypadá skvěle. Líbí se mi anotace, název a ta obálka taky ujde. Moc pěkná recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kniha je to skvělá a další dva díly už vyšly, čtvrtý se chystá. :) Myslím, že je to kvalitně napsané a hlavně čtivé.

      Vymazat

Hlavně slušně :)