středa 13. prosince 2017

Vánoční soutěž o audioknihy s Books in Ashes

Protože se kvapem blíží vánoce (což mě osobně trochu děsí), chtěla bych Vám udělat radost. A tu radost bych Vám nedělala sama, ale ve spolupráci s OneHotBook a Audiotékou. Čtení je super, ale myslím, že občas stojí za to, zavřít oči a poslouchat. Tak si pojďme zasoutěžit. Soutěžit budeme o tři knížky, tak doufám, že se Vám výběr bude líbit a že se zapojíte. Průběh bude velice jednoduchý, tedy nechci, abyste mě museli sledovat na sociálních, nebo jste museli něco "lajkovat" pro výhru. Proto bych byla ráda, kdyby jste mi jen ve zkratce něco málo napsali o svých plánech a snech. Já jsem vždycky chtěla cestovat, někam se podívat a nikdy jsem se k tomu nedostala. Chtěla jsem se podívat do Itálie, do Benátek, do Říma,... Do Benátek jsem se podívala v září a příští rok začínám už v lednu a letím na výlet do Říma. Nikdy bych neřekla, že budu chtít cestovat sama, ale je to tak. Takže moje velké malé plány jsou cestování.

Zapojit se tedy můžete na Facebooku nebo na instagramu, kam umístím označený příspěvek (fotku). 

Jaké zásadní či důležité plány máte na rok 2018? Na co se těšíte, nebo co byste chtěli zažít?




A teď o jaké audioknihy můžete soutěžit? Tedy co nám kdo daroval do soutěže.  
Audiotéka věnovala Můru od Katji KettuOneHotBook pak věnovalo Prázdné křeslo od Jefferyho Deavera a Příběh služebnice od Margaret Atwood. Všechny tři jsou naprosto skvělé a určitě potěší srdce a ucho nejednoho náročného čtenáře.

Soutěž bude probíhat od chvíle zveřejnění fotky - příspěvku na instagramu a facebooku, do 24.12.2017 včetně. Takže času bude dost. Náhodně pak vylosuji dva výherce a jednoho vyberu podle sympatií. 

Za poskytnutí cen - audioknih velice děkuji vydavatelství OneHotBook a Audiotéce.

neděle 26. listopadu 2017

Milované dítě

Mateřská láska má mnoho podob a její síla je až neskutečná. Jaká matka by dokázala zakopat tělíčko novorozence v zahradě pod betonový kvádr? Osudy několika žen různého věku se postupně prolínají při snaze jedné z nich vypátrat pravdu. Čí je dítě nalezené po mnoha letech? Na otázku, kdo je a kdo není ono dítě, zná odpověď více lidí, než se na první pohled zdá. 

Kratičké noticky v konkurenčním plátku se Kate Watersová chytá jako tonoucí stébla. Co kdyby z toho něco vykřesala a měla konečně v ruce zajímavý materiál na článek. A třeba, pokud se poštěstí, na titulku. V patách s nováčkem se snaží vypátrat, co se stalo. Když zjistí, že děťátko pod zemí leželo několik desítek let, ze smutného příběhu se najednou stává záhada, které je rozhodnuta přijít na kloub. Kate se nenechá odradit a začíná šťourat v minulosti. Identita dítěte vyplave na povrch nečekaně rychle. Ale je to skutečně tak? 

Fiona Barton velice volně navazuje na svůj předchozí román Vdova. V příběhu se tak mihne i inspektor Bob Sparkes. Zprvu samostatné kapitoly z životů několika žen se postupně propojují. Stará tajemství, křivdy, zrady a bolest vyplouvají postupně na povrch. Přesto jako by nebylo plně jasné, kdo mluví pravdu a kdo žije v přesvědčení, že to jemu někdo ublížil.

Autorka využila jako hlavní téma ztrátu dítěte a mateřskou lásku. Angela před mnoha lety přišla o milovanou novorozenou dceru. Emma se snaží vybudovat znovu vztah se svou matkou Jude, ale bolest z minulosti nemizí. Obě mezi sebe staví nevyřčené, a když dojde ke konfrontaci, je jednodušší znovu zabouchnout dveře. Kate pro změnu zápasí s dospívajícím synem. A všechny mají jedno společné – záhadu nalezeného dítěte v dříve zapadlé části Londýna.

neděle 12. listopadu 2017

Děsivé tajemství starého Hračkáře

„Povím vám příběh o svém dědečkovi.“ Tak Adam Kulakov začíná většinu svých velkých proslovů. Svého dědečka obdivuje a bezmezně miluje, zastává názor, že rodina a rodinná firma na výrobu hraček jsou na prvním místě. Jen tam nezapadají jeho mladičké milenky, které jsou před ostatními důležitě střeženým tajemstvím. Každý v této rodině má tajemství. Velká tajemství.

Arkadij Kulakov za svůj život prožil mnohé. Nacisti mu překazili studium medicíny na Karlově univerzitě a odvezli ho z Prahy do Osvětimi. Hrůzy, které viděl kolem sebe, ho poznamenaly a rozhodly o jeho životě. Jedinou radost, kterou měl a kterou mohl předat dál, byly maličké panenky, které se mu povedlo vyřezávat. Po desítky let vlastní Arkadij velkou firmu na výrobu hraček, tu teď předal svému vnukovi Adamovi. Tajemství, které do firmy ukryl, však začíná prosakovat, protože i to Adamovo se může dostat na veřejnost. Aniž by to oba tušili, jejich činy je ohrožují vzájemně. A mezi nimi stojí Adamova žena Tess.

Román Hračkář je od prvních stránek strhující. Vzájemně se prolínající části současnosti a minulosti z pohledu rodiny Kulakovových a muže, který byl s Arkadijem v Osvětimi, dohromady vytváří neuvěřitelnou směsici pocitů, které se mění s přibývajícími stránkami. To na první pohled krásné a smutné zároveň ukrývá děsivou pravdu. Za zavřenými dveřmi, hluboko schované v účetních knihách, ve vzpomínkách starého pána. Věta „Buď tím, kým chceš být“ zde dostává úplně jiný rozměr. 

pátek 11. srpna 2017

Má ji rád, nemá ji rád, má ji rád, nemá ...

Spravedlivě odsouzený několikanásobný vrah, nebo chyba justice? Na ničem z toho Maggie Rose nezáleží. Hamish Wolfe je pro ní jen další položka na seznamu. Pokud se má rozhodnout, že ho bude zastupovat při obnovení řízení, musí si být jistá, že případ vyhraje. Případný soud a šťourání v uzavřeném případu se ale nelíbí místní policii a především muži, který dostal vraha za mříže.

Skutečnost, že by za vraždy mladých žen seděl nevinný člověk, si Pete Weston nepřipouští. Všechny důkazy jasně ukazovaly na pohledného, ženami obdivovaného a milovaného, lékaře Hamishe Wolfa.  A snaha fanclubu vedeného Wolfeho matkou přilákat Maggie Rose k jeho příběhu a především k jeho obhajobě se mu nezamlouvá. Ví, čeho všeho jsou schopni a o kontroverzní právničku a spisovatelku má strach. Dokáže se držet od případu dál? A pokud se do případu pustí, obstojí stávající důkazy proti její argumentaci? Přes kontroverzní situaci, díky níž se s Pete s Maggie seznámí, se mezi nimi začíná vytvářet vztah. Všichni zúčastnění však před ostatními ukrývají tajemství.

S. J. Bolton je skutečně výbornou autorkou, která dokáže brilantně gradovat děj a napětí. V čtenáři probouzí fantazii a touhu, vyřešit případ společně s Maggie a Petem. Na čí stranu se postavit a kdo má pravdu. Autorka vykreslila všechny postavy velice plasticky a jen nepatrně odhaluje jejich skrytá tajemství a úmysly. Ač nechcete, postupně začnete propadat kouzlu Hamishe Wolfa i zarputilosti Peta. Čímž vzrůstá počet otázek a otazníků. Kdo skutečně vraždil nevinné dívky a jaký byl ten opravdový motiv. Ač jsem se dostala tématu trochu hlouběji pod kůži, zvrat, který autorka přichystala, jsem absolutně vůbec nečekala.

Samostatný román Má ji rád, nemá ji rád od samého začátku čtenáře vtáhne. Především proto, že autorka nechává některé otázky nezodpovězeny. A tyto mezery se člověk snaží vyplnit něčím, co by dávalo smysl. Něčím, co by zapadlo jako dílek skládačky. I přes jemné náznaky není možné si udělat celkový obrázek o hlavních postavách. Především Maggie Rose je někým, kdo s sebou nosí svá tajemství a odmítá se odhalit okolí. Je to silná žena, která si stojí za svým a nenechá se vodit za nos. Pokud chce Hamish Wolfe aby byla jeho obhájkyní, musí k ní být zcela upřímný. To samé ale očekává on od ní. A přestože jsou každý na jedné straně barikády, jejich cíl je stejný.

úterý 6. června 2017

Koncová hra pro Reillyho

Sean Reilly už měl za sebou spoustu akcí. Těch méně náročných, jako byla současná sledovačka s dlouholetým parťákem, ale i těch, které byly na hranici života a smrti. Teď jde ale o něco víc. Ze záhadného vzkazu se stává soukromá válka, která nemusí skončit dobře. A to, že z ní Reilly vyvázne živý, nemusí znamenat vítězství. Na konci bude nejen Reilly stát před rozhodnutím, které ovlivní zbytek jejich životů. 

Osobní život Seana Reillyho se od posledního velkého případu ubírá zdánlivě klidným směrem, který narušuje jen plánovaná honosná recepce u hlavy státu v Bílém domě. A pak dostane záhadný vzkaz, který všechno změní. Přesto, že se onen muž, který mu chtěl předat důležitou zprávu, na setkání nedostaví, rozjíždí se nezadržitelný kolotoč událostí, na jejichž konci nezůstane kámen na kameni. I z toho mála se mu podaří zjistit, že i za tímto stojí muž, který vztáhl ruku na jeho malého syna. Muž, jehož kontakty sahají hluboko do CIA a o něm vládní agentury tvrdí, že neexistuje.

Raymond Khoury tentokrát nesahá tak hluboko do minulosti, jako obvykle. I přesto je děj Koncové hry částečně vyprávěn retrospektivně a vrací se jak do období z předešlých knih, tak hluboko do Reillyho zasuté paměti. Ani on sám si neuvědomuje, že nějaké důležité vzpomínky má. Část příběhu je vyprávěna z pohledu samotného Reillyho, část z pohledu záhadného agenta CIA Corrigana. I díky tomu čtenář nahlédne do pozadí všeho, co se děje.

Koncová hra mne překvapila nejen tím, jak je čtivá, ale i tím, že se autor nebál sáhnout na život hned několika postavám, a to i těm stěžejním, čímž ve mně udržoval neustálé napětí. Vlastně až do samého závěru jsem si nebyla jistá, zda tohle bude nebo nebude konec i samotného Seana Reillyho. Drama, smrt a nečekané zvraty, to všechno dokázal spisovatel Raymond Khoury vyvážit silnou osobní linkou, která dává nahlédnout do nitra hlavních postav.

pátek 2. června 2017

Tichá vdova

Celý život je tou, která poslouchá. Tou, která nic nenamítá a tiše mlčí, pokud si myslí něco jiného. Polovinu svého života byla manželkou. A najednou … už jí není a pro celý svět se stává vdovou po muži, který má na svědomí malé děvčátko. Jak to ale skutečně bylo? Co je pravda a co si vymyslel bulvár? V mnoha otázkách tápe i samotná vdova Jean Taylorová. Dokáže na ně po smrti manžela najít odpověď?

Jean a Glen měli krásný život, i když jim osud nedovolil mít vlastní dítě. Alespoň tak si to myslela Jean. Ale jen do okamžiku, kdy se ztratí dvouleté děvčátko a průběh vyšetřování zavede policisty přímo k nim domů. Tohle všechno musí být nějaký omyl. Jean ani na okamžik nevěří tomu, že by do toho byl Glen nějak namočený. Nebo ano? Jean si s hrůzou uvědomuje, že o svém muži toho neví spoustu. Přehlédla i tohle?

Psychologický thriller je vyprávěn převážně retrospektivně z pohledu Jean, reportérky Kate, policejního vyšetřovatele a matky zmizelé dívenky. Postupně jsou odhalovány střípky toho, co všechno se odehrálo v den únosu, po něm, ale i před ním. Bez příkras jsou odhalovány zrůdnosti lidských jedinců i beznaděj těch, kteří se tomu všemu snaží zabránit. Mezi minulost prosakuje současnost, kdy už Jean není manželkou, ale vdovou. 

Hlavní postava Jean se mi zdála na první pohled plochá, taková nijaká. Jak ale příběh pokračuje, mění se s ním i ona. Získává plastičnost a veškeré odstíny, které jako lidská bytost může mít. Dokázala jsem si k ní najít cestu a pochopit, proč je jaká je. Ač jsem se snažila, cestu jsem si nenašla jejímu muži. A možná je to dobře. To, čím si procházel, bylo bezpochyby těžké a jedná se vlastně o nemoc, ale bylo těžké k němu pocítit jakékoliv sympatie. 

Složitý příběh manželství Jean a Glena doplňuje pohled na vyšetřování hlavního detektiva a reportérky. Každý se na zmizení dívenky dívá jinak, přesto se vzájemně doplňují a jejich vzájemný vztah je dynamický, přátelský zároveň profesionální.

sobota 14. ledna 2017

Víc než jen Nehoda

Suzy a James tenkrát, Sue a Brian teď. O dvacet let později nad nemocniční postelí jediné dcery ... do tichého pípání přístrojů si Sue uvědomuje, že minulosti neuteče. Ale proč? A kdo? Jak má zjistit, proč její patnáctiletá dcera vstoupila do silnice před projíždějící autobus, když jí nikdo nevěří? A občas ani ona sama sobě. Ve skrytu duše ví, že Charlottino kóma není jen výsledek nehody. 

Sue by nejraději vrátila všechno na začátek, více by si všímala toho, co se s Charlottou děje. Teď by totiž nemusela přemýšlet nad tím, co měl znamenat zápis v jejím deníku, že jí to tajemství zabije. Jaké tajemství? Kvůli čemu by byla ochotna tak děsivě ukončit svůj život? Sue se pomalu propracovává životem své dcery a zjišťuje, že o něm prakticky nic nevěděla. Žila v naivní představě, že je vše v naprostém pořádku. Nic ale není tak, jak na první pohled vypadá. A Sue začíná přemýšlet nad svou minulostí. Mužem, před kterým utekla. 

Cally Taylor ve svém dalším psychologickém thrilleru vypraví příběh, který se odehrává jak v současnosti, tak se vrací do minulosti. Vykresluje hlavní postavu Sue, jako by to byly dvě odlišné ženy a svým způsobem je to i pravda. Jednotlivé úseky do sebe zapadají a vytvářejí celistvý obraz, čímž dělají Sue mnohem plastičtější a uvěřitelnější. Je perfektně vidět, jak minulost dokáže utvářet lidskou osobnost.

sobota 7. ledna 2017

V lese visí anděl

Mia Krügerová a Holger Munch bývali tým. Teď se Mia schovává na opuštěném ostrově a touží po jediném, být pryč. Úplně pryč. A pak se objeví Holger se žádostí o pomoc. Děsivě vyhlížející vraždy si žádají její pohled. Ten, který odhalí to skryté. Co mají společné současné vraždy malých holčiček a zmizení novorozeněte před šesti lety?

Nedaleko od Osla je prvně objeveno jedno visící tělíčko šestiletého děvčátka a záhy druhé. V šatičkách, s aktovkou na zádech a cedulkou na krku, která hlásá „Cestuji sama“. Holger Munch si stojí za svým. Pokud má případ vyřešit, potřebuje k tomu Miu a šéf musí zařídit obnovení zvláštní jednotky. On se pokusí Miu přesvědčit, aby se vrátila a Mikkelson zatahá za nitky ve vedení policie. Mia nepotřebuje slova, stačí se podívat na fotky děvčátek. Vždycky viděla víc než ostatní. Jakoby dokázala nahlédnout někam, kam je to ostatním zakázáno. Přesto, že byla rozhodnuta se z Hitry do Osla, potažmo k policii nevracet, teď musí. Bude jich víc, to je to, co viděla a vraha musí zastavit.

V norské detektivce V lese visí anděl se odehrává několik dějových linek, které se vzájemně prolínají. Pak jsou tam takové, které vypadají jako bezpředmětné, jako něco, co do knihy nepatří, ale nakonec jsou pro celý příběh velice důležité. Autor tak představuje osoby, které dokáží vývoj úplně otočit a přitom nenásilně odbíhá od hlavní linky, tedy řešení únosu a vražd děvčátek.