Posuď knihu podle obalu #28

Nedělní meme od SYKI @Knižní doupě

Pohrobci zla – Les Orphelins du Mal

Autor – Nicolas d' Estienne d' Orves

Počet stran - 568

Vydáno – 2009

Nakladatelství – Knižní klub

Anotace

V týž květnový den roku 1995 jsou na různých místech v Německu objeveni čtyři mrtví muži, nazí, s rozdrcenou ampulkou kyanidu v ústech a s chybějící pravou rukou. Spojuje je jediná věc: narodili se v Lebensbornu, nejutajovanější organizaci nacistů, lidské chovné stanici, kde měli přicházet na svět noví lidé, výhradně árijci, určení k naplnění snu o čisté, dokonalé rase. Německé úřady však nález ututlají. O deset let později v Paříži osloví mladou novinářku Anais podivný člověk, bohatý norský sběratel Vidkun Venner. Ten obdržel zásilku od neznámého odesilatele, která obsahuje čtyři mumifikované pravačky. Chce, aby mu novinářka pomohla zjistit, kdo mu je poslal a co za tím vším vězí. Jak postupuje pátrání, přibývá mrtvol, výhrůžek, znepokojujících signálů, ukradených spisů a policejních případů zametených pod koberec. A Anais začne pochybovat - opravdu to všechno přestalo s koncem války? Šokující námětem, poutavý příběhem a působivý jeho zpracováním - takový je román mladého francouzského prozaika, kniha, jíž se po zásluze dostalo zájmu široké čtenářské obce po celé Evropě.

Obálka

Je tu neděle a s ní i „Posuď knihu podle obalu“ od Syki. Ač jsem se snažila, obálek k téhle knize jsem moc nenašla. Je to škoda, protože je to opravdu hodně zajímavá kniha a byla jsem nesmírně zvědavá, jaké obálky k ní vytvořili třeba v Americe. No, bohužel, žádnou takovou jsem nenašla, nicméně nějaké přeci jen, takže se na ně teď můžete podívat.

Jako první bych začala českou obálkou. Přiřadila bych ji k nejlépe udělaným, jaké jsem kdy viděla. Je neuvěřitelně poutavá, čtenáře k sobě zajisté přitáhne a nepustí. Obálka působí celistvým dojmem, přestože je na ní mnoho malých detailů. Ty ale naopak dodávají knize ten správný nádech něčeho zlého, zakázaného. Líbí se mi barevné zpracování a kompozice písma. Především lehké ošoupání, které vypadá jako by se jednalo o staré, dávno zapomenuté spisy. A ono tomu tak vlastně i je. Zpracování nemám co vytknout.  Snad bych si jen přála, aby tuhle knihu objevilo více lidí.

Další obálka pochází z Holandska. U téhle obálky jsem jen se zatajeným dech říkala: "Och můj Bože!". Ano, až tak mne dostala. Především svou syrovostí. Tím, jak nic nepřikrášluje a je to jen dětské tělo a nic víc. Hodně tento dojem podtrhuje černobílé zpracování. Vyzdvihla bych jednoduché písmo, které nijak nenarušuje hrůzu, která na mne z obálky sálá. I text pod názvem knihy je tak jemný, že si to bez něho ani nedovedu představit. Nejvíce se mi ale líbí jak hákovým křížem "označkovali" chlapce. Neuvěřitelně to sedí k celému ději knihy a přitom to nepůsobí vulgárně.

Třetí obálka je španělského původu. A opět mi při pohledu na ni běhal mráz po zádech. Hned na začátku bych vyzdvihla barevné pojetí, které je jednoduché a přitom tak působivé. Nevím jak na vás, ale na mne pohled i jednoho oka působí mrazivě. V tom pohledu se mísí hrůza, odhodlání, fanatičnost i nevinnost zároveň. Je to tak děsivé. Nadchlo mě lehké propsání pozadí, které obálku skvěle doplňuje, ale zároveň nezastiňuje zbytek. Velikost názvu bych já zvolila menší, ale i tak je to pěkné.

Jako poslední je na řadě originální obálka. Jako jediná se mi moc nelíbí. Je to především kombinací hned několika velice silných prvků. Myslím, že nechat jeden nebo druhý by obálce pomohlo. Samo o sobě ta část obličeje je velice, ani nevím jak to nazvat, děsivá? Ten pohled v očích je spalující a mrazivý zároveň. Naopak dětský kočárek s nacistickou vlajkou má v sobě jakousi nevinnost, která je zřetelně utlačena fanatismem Hitlera. Třetí prvek, který mi obzvlášť nesedí je barva. Na můj vkus až moc výrazná. A kombinace barev písma a pozadí je až moc kontrastní.

Jaká obálka se líbí Vám a jaká Vám naopak připadá úplně mimo?