Sobotní meme od Judit z blogu MyAlternative World of Books
- Postnout 1 vtipný výrok z knihy
- Postnout 1 romantickou scénu z knihy
- Postnout 1 výrok, který vás donutil zamyslet se, nad kterým jste se pozastavili, který pro vás něco symbolizoval...
Vtipný výrok
Čas je zvláštní věc. Jednou jsem
se setkal s pilotem RAF, který mi vyprávěl, jak se museli s
navigátorem katapultovat z hrozně drahého Tornada GR1 devadesát
metrů nad údolím, protože to do nich prý "napálil ňákej
pták" (což zní podle mého názoru poněkud jednostranně -
jako by to byla vina toho ptáka. Jako kdyby se ten malý opeřený
chlapík z čiré poťouchlosti vrhnul po hlavě proti
dvacetitunovému železnému kolosu, který letí proti němu skoro
rychlostí zvuku). Pointa je v tom, že když bylo po všem a měli
vyprávět vyšetřovatelům co se stalo, trvalo to hodinu a čtvrt.
No a pak našli černou skříňku. Od nárazu po katapult uběhly 4
vteřiny. To je Bum, jedna, dva, tři, čtyři a ven.
Přesně v takovém duchu je celá
kniha Obchodník se smrtí. Přes značnou kritiku různě po
blozích, webech a fórech jsem se zařadila mezi tu menšinu, která
byla okouzlena. Britský humor nemusím, ale Laurie předvedl něco,
co jsem zatím nikde neviděla. Dokázal si utahovat z toho jací
Britové jsou, jací naopak nejsou, jak absurdní byla Česká
republika po pádu komunismu a tak podobně.
Romantická scéna
Konečně se objevuje Hurikán. Sice
mezi námi není žádný romantický vztah, ale když rozevírá
náruč, neváhám a objímám ho. Jeho tělo je mi dobře známé –
to, jak se pohybuje, vůně kouře z páleného dřeva, dokonce i
zvuk tlukotu jeho srdce, který znám z tichých okamžiků na lovu
-, tohle je ale poprvé, co to vše cítím na vlastní kůži, která
se dotýká jeho štíhlého, svalnatého těla.
Hledala jsem romantickou scénu v
knize, kterou aktuálně čtu – HUNGER GAMES Aréna smrti, ale
jelikož jsem někde za první třetinou nemohla jsem si moc vybírat.
Přesto mi tenhle okamžik připadá romantický, i když v něm není
ta „pravá“ láska. Je to láska přátelství, nevyslovená, ale
opětovaná.
Silný moment
Teprve na Městském okruhu si
uvědomuji, že Peetovi zcela určitě odumírá ruka, jak mu ji
celou dobu pevně svírám. Dívám se na naše propletené prsty a
uvolňuji sevření, ale on ho opět obnovuje.
„Ne, nepouštěj mě,“ žádá mě.
Od modrých očí se mu odráží odlesk plamenů.
„Prosím. Jinak spadnu.“
„Dobře,“ říkám. Držím ho i
nadále, ale nemohu si pomoct: připadá mi zvláštní, jak nás
Cinna spojil dohromady. Nezdá se mi správné, představovat nás
jako tým a pak nás zavřít do arény, kde se budeme snažit jeden
druhého zabít.
I pro silný moment jsem nešla nijak
daleko. Spíše naopak, zabrousila jsem na začátek knihy, kde jsou
postavy ještě bezbranné, ponechané osudu a svému strachu.
Neumím si představit, že bych měla stát na povoze a být jednou
ze splátců. Určitě se v knize najde spousta silných momentů,
ale tenhle na mne opravdu zapůsobil.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Hlavně slušně :)