pátek 23. března 2012

Nevyřčené - Střepy

Zbyla mi jen prázdná slova
Chladný dotek, co stírá slzy
Doufala jsem, ale nebyla ta pravá
Bylo pozdě, nebo možná brzy

V lesku zrcadel jsem schovaná
Nikým a všemi poznaná

Sbírám střepy na podlaze
Prý že nosí štěstí
Za pár okamžiků platím draze
Osamělá stojím v dešti

Zůstala jsem v prázdnu
Které tísní víc než dav
Do očí ti řekla "Já to zvládnu"
A opakovala to tisíckrát

Snad časem uvěřím i já
V život, jenž je bez pravidel
Jen osud budoucnost snad zná
I když tváří se jako by nevěděl

V lesku zrcadel jsem schovaná
Nikým a všemi poznaná

2 komentáře:

  1. Krásná... :) A to myslím vážně, nikdy nevím, jak vyjádřit určité dojetí nad básněmi - až na něco přijdeš, dej mi vědět :D A ber to jako poklonu...! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já, no ..., nevím co na to říct :) Jedině snad děkuji :)

      Vymazat

Hlavně slušně :)