Review: Prosím, nerušit

Prosím, nerušit – Do not Disturb

Autor – Tilly Bagshawe

Počet stran - 408

Vydáno - 10/2009

Nakladatelství – BB art

Anotace

Honor pochází ze staré bohaté rodiny, vede rodinný hotel, který postavil její pradědeček. Není to jednoduché, její otec ho nechal zchátrat, rodina ji nepodporuje a když se jí podaří hotel postavit na nohy, společensky ji znemožní aféra se ženatým mužem a hotel lehne popelem. Ona se ale nevzdá a vydupe si ho znovu ze země. Nic nedostala v životě zadarmo, ale nakonec se k ní štěstí obrátí čelem.

Lucas pochází naopak z velmi chudé rolnické rodiny na Ibize, nevlastní otec ho vyžene z domova a on se díky vlastní píli a pomoci bohaté milenky dostane na hotelovou školu do Švýcarska, která mu otevře nový svět. Všechno se mu daří, rychle vystoupí na vrchol, ale pád je o to bolestnější.

Jeho vysněný svět má daleko k idyle. Lucas zjistí, že i ve světě boháčů se podvádí, podráží, likviduje a škodí. Na chvíli se nechá oslnit, nechá se ovládnout svým šéfem Tischem, který přišel k penězům velmi nevybíravým způsobem, propadne touze vyrovnat se mu, ale díky trpkým zkušenostem, podrazům, ale i kamarádovi si i on nakonec svou cestu najde. Osudy obou hlavních hrdinů se několikrát dramaticky protnou. Je možné, že nenávist se nakonec změní v lásku?

Recenze

Kdybych měla říct, proč jsem si vybrala zrovna tuhle knížku asi bych jen těžko hledala odpověď. Ale potřebovala jsem trošku „lehčí“ čtení a tak jsem v knihkupectví prostě sáhla po zajímavě vyhlížející knížce „Prosím, nerušit“. A udělala jsem dobře. I když romány tohoto typu zrovna nevyhledávám, začetla jsem se neuvěřitelně rychle a zhltla jí téměř jedním dechem.

Co se týče postav, líbilo se mi, že to nejsou přehnaně slušné, kladné, nebo naopak zlé, záporné postavy. Prostě to byli lidi, kteří mají své světlé i tmavé stránky a jejich jednání se odvíjelo od jejich minulosti. A ač mi byla postava Honor ve spoustě věcí sympatická, občas jsem si říkala, že by snad mohla použít rozum a nenechat se oblafnout sladkými řečmi. Ale, vlastně i to mi pomohlo přiblížit se k ní víc, než kdyby byla neustále rozumná a jednala správně. Co se týče Lucase, vnitřně jsem mu fandila od začátku, ale s kým by měl být jsem si jistá nebyla. Tak nějak jsem tušila jak to dopadne, nicméně těch postav se v knížce objevilo docela dost.

Střídání přítomnosti a minulosti bývá zrádné, ale tady bylo nadmíru dobře zpracováno a zasahovalo do děje tak nějak přirozeně. Doplňovalo přítomnost, objasňovalo jednání a utvářelo postavy. A co se mi obzvlášť líbilo, posun času. Žádné zdlouhavé plácání se na místě, ale kapitoly se odvíjely postupně, i když třeba najednou o šest dvanáct měsíců později, což dotvářelo pocit běhu života a hlavně opravdového růstu postav.

Nebudu tady popisovat dopodrobna postavy, protože každý by si měl představu udělat sám, ale za zmínku stojí fakt, že každá postava byla nějakým způsobem originální a každá měla svou hlavní linii, ve které odhalila sama sebe. S Honor jsem se ztotožnit nedokázala, zato se Sian ano a musím říct, že mi byla velice blízká, i když jí není věnováno tolik prostoru.

Autorce se podle mého také povedlo skvěle vykreslit prostředí bez přehnaného popisování. Už párkrát jsem zažila, že v domnění přiblížení prostředí se autorky dostaly k něčemu co by se dalo popsat jako „průvodce po …. “. Popis pokoje na dvě stránky, popis vzhledu na tři a tak podobně. Tady naštěstí nic takového není, i když Tilly dokáže každého popsat tak, že si jasnou představu uděláte.

Občas jsem narazila na nějaký ten překlep, ale co se dá dělat a jelikož jsem za knížku dala 129 korun a ještě jsem tu stovku našla venku na zemi, tak mi to vlastně ani nevadilo :o) Myslím, že kdo má rád napětí ve vztazích bude se mu knížka líbit, i když bych jí doporučila věkové kategorii tak od 16ti, jelikož toho sexu je tam dost.

„Labilní jsem já, nebo jsem alespoň byla. Byla jsem hloupá, že jsem ti věřila. Mé manželství je v troskách, nespali jsem spolu už roky. Ježíši, jak jsem ti na takovou pitomost mohla skočit?“