Review: Nepřítel mého nepřítele

Nepřítel mého nepřítele

Autor – Kateřina Petrusová

Počet stran - 360

Vydáno – 2013

Nakladatelství – Fragment

Anotace

Dluhy se musí platit. To ví i bývalá policistka Joan, která má závazek vůči samotnému králi drogového podsvětí. Ten se nyní hlásí o splacení dluhu a jako pojistku unese Joaninu malou dceru Amy. Zvládne Joan zabít Roberta Bavettu, jednoho z vůdců italské mafie, a dostat svou dceru zpět? Co když existuje ještě jiný způsob, jak Amy zachránit?

Recenze

Volné pokračování fenomenálního románu „Nebezpečná láska“ je konečně na světě a nezavdá si s prvním dílem. Robert Bavetta pokračuje v rodinné tradici „italské mafie“ v New Yorku a spolu se svým bodyguardem Johnym řeší běžné starosti firmy a charitativní organizace, pod kterou spadá i azylový dům pro matky s dětmi. Značný rozruch tam způsobila Joan, která se dostala do situace, kdy nemá na vybranou. Jako bývalá policistka musí zapomenout všechno, co ji říká její intuice a jednoduše je rozhodnuta zabít Roberta, jen aby získala zpět svou tříletou dceru od Tora. Není to jednoduché, ale pro svou dceru je ochotna udělat všechno, co bude muset.

Díky Torovu přičinění se dostává přímo do Bavettovy firmy, čímž se jí naskýtá jedinečná možnost jak ho oddělat a zdrhnout. Jenže Joan, tedy momentálně falešná Jane, je kromě matky také bývalou policistkou a to se nemění. Přes všechny šance se sama Robertovi vydá a požádá o pomoc. Nejnaštvanější v tomhle případě je ale Johnny. Jak si mohl k sobě a hlavně k Robertovi pustit někoho, aniž by jho prověřil? Ač Joan vlastně nezná cítí k ní něco, co k nikomu necítil a je rozhodnut malou Amy najít a Tora zabít.

Jsem moc ráda, že jsem se opět mohla „setkat“ s Page a Mikem. Bylo to jako bych se vrátila ke starým známým. Přestože byl děj zasazen do stejného prostředí neopakovalo se prakticky nic. Postavy jsou jiné, starší, dospělejší a i situace je jiná. Především vztahy hlavních protagonistů se liší. Robert byl přesně takový, jakého jsem si pamatovala. Jednoduše „Jekyll a Hyde“. Joan vůbec není bezbranná a jednoduchá, jako ostatní ženy v Robertově životě, což s ním dost mává. Bylo úžasné vidět ho jak se topí v pocitech, které nedokáže úplně identifikovat.

U téhle knihy od začátku do konce doufáte a věříte ve šťastný konec. Ale naštěstí nic není naservírované na podnose a kompletně je to prošpikované vtipem i napětím, které tomu všemu dodává to správné vzrušení. Všechny postavy mají své dobré i špatné stránky a jsou prostě normální, ať je v podání mafiána „normálnost“ cokoliv. Roberta jsem si zamilovala ještě víc než v Nebezpečné lásce. Tam jsem mu moc přála lásku a někoho, kdo by mu stál za to, aby se postavil na vlastní nohy. Mám pocit, že koncem nám autorka nechává maličkatou naději na další pokračování(?).

Katka ukázala, že ne jen tak náhodou je jednou z nejlepších mladých českých autorek. A že nominace Nebezpečné lásky na Knihu roku 2012 není jen pouhým štěstím. Sice jsem u téhle knihy neplakala, ale vůbec to nevadilo. Naopak jsem se nasmála dosytosti a i tak jsem po dočtení byla celá rozněžnělá.

„Spal jsi s ní?“ zeptal se Johnny. Ztuhl jsem, a to zaváhání mu bylo jasné. „Takže spal. Jenom spal?“

„Taky jsem s ní bděl,“ ušklíbl jsem se. Nespokojeně mlaskl: „Ty víš, na co se ptám. Vyřídíme Tora, ona se vrátí a pak co? Nic, doufám?“

„Nech mě na pokoji,“ doporučil jsem mu.

„Ty jsi fakt idiot,“ oznámil mi.