Spousta z vás už nějaký ten report z Pražského knižního srazu četla nebo jste sami nějaký sepsali. Já jsem si nakonec řekla, že s tím chvilku ještě počkám, nechám si všechno hezky uležet v hlavě. Pro ty co nevědí, že vůbec nějaký ten sraz byl, tady je krátký přehled toho, o co vlastně šlo.
Knižní doupě, Knižní nekonečno a Euromedia plus Neoluxor uspořádalo obří knižní sraz pro blogery i čtenáře a zároveň to spojili s předpremiérovým promítáním velmi očekávaného filmu Mortal Instruments – Město z kostí. Sraz se konal 29. 8. 2013 v Kavárně Lucerna a následně bylo v kině Lucerna promítání již zmíněného filmu.
Pro mne to byl neskutečný zážitek. Přišla jsem asi tak pět minut po druhé a všude bylo plno. Měla jsem takový dojem, že jsem nakonec dorazila mezi posledními. A to jsem si myslela, jak budu mezi hrstkou prvních. Prý tam ale někteří byli od brzkých popoledních hodin. Původně jsem ani neměla jít. Především proto, že jsem nestihla registraci, a když jsem se hlásila jako náhradník, ani jsem nedoufala, že by to mohlo vyjít. Taky jsem nevěděla, jak to bude v práci, ale nakonec se to povedlo a já mohla dorazit.
Seděla jsem u stolu s holkama, které znám osobně už nějakou tu dobu, ale taky tam byly ty, se kterými jsem se třeba bavila jen po netu a bylo to strašně fajn mít možnost je konečně poznat. Ani nevím, jak dlouho jsme si s Bárou slibovaly, že se sejdeme. Jenže vždycky do toho něco přišlo. Takže jsme se takhle všichni sešli a než začala řízená zábava, neřízeně jsme se překřikovaly. :-) Olga z Neoluxoru to celé zahájila a pak předala slovo Petře = Syki. Doslova mě válcovala humorem. A pak přišla ta tak trochu řízená zábava. Ve skupinkách jsme hráli takovou tu hru „Myslím si …“ tentokrát s literárními postavami. Ač to může na první pohled vypadat nudně. Náš stůl se rozhodně nenudil.
Tak zaprvé, pokud šlo o mě, absolutně jsem se nechytala, takže mi jakákoliv nápověda typu „Jsi živá?“ „Ano“ „Máš kamaráda vlkodlaka?“ „Ano“ vůbec nepomáhala. Naopak když jsem si myslela já, chytala se snad jen Bára, Kačka, možná Krisstýnka nebo Terka. Ale i tak to bylo zajímavé. Opět se ozývalo v našem kruhu běžné „Jako tys to FAKT nečetla?“. Všichni si tuhle hru zahráli, všichni se bavili, ale nejhlučnější jsme byly jednoznačně my. Tím se nechci někoho dotknout, ale kdo viděl naši skupinku, musí uznat, že to tak bylo.
Následoval další řízený program typu prezentací a soutěží, kde jsem jakožto (ne)fanoušek YA a fantasy byla krapet „mimo mísu“, ale poznala jsem asi tři obálky – Terapie láskou, Hvězdy nám nepřály -, ještě jedna tam určitě byla :-). S Yanny a Týnou jsme zašly ještě na jídlo a vrátily se do Lucerny. Opravdu jsem si chtěla pokecat s dalšími, ale na to prostě nebyl čas. Ale pevně věřím, že se v nějakém tom menším komornějším počtu opět někde sejdeme. Třebas s takovým blogteamem z Luxoru bych ráda někde poseděla.
Po celém tomhle srazu následovalo ono očekávané promítání. Pro ty, co knihu četli, to bylo jakési vyvrcholení neustálého proklamování jak špatné/dobré filmové zpracování je. Obrázek jsme si mohli udělat sami. Na předpremiéru dorazili jak blogeři a účastníci srazu, tak výherci. Já jsem se s hrdostí mohla zařadit k těm, co neměli absolutně ani páru o tom, o čem film vlastně je. Nebo by měl být. Očekávání? Téměř žádná, tudíž jsem byla otevřena čemukoliv. Hlavní postavy mi celkově byly sympatické, jejich herecký výkon sice průměrný, ale nevadilo. Asi je to vkusem, ale postava Jace mě uchvátila. 
No ano, kamenujte mě, jak chcete, ale pro mě je to sexy chlap, i když trochu rachitický. Některé scény byly opravdu přehnané – bublající hafan, banda upírů, deštík a rozkvétající botanická zahrada? Nicméně, ať úmyslně či čirou náhodou – takhle vtipný film jsem dlouho neviděla. Měla to být komedie? Asi ne, ale na jedné straně byly opravdu plánovaně vtipné repliky, na druhé absolutně absurdní komunikace, kdy se smíchy třískalo celé kino. A když myslím celé, tak celé. Takže když to sečtu, mě se to líbilo. Ano, pro někoho, kdo nečetl knihy je dost nepochopitelné, že to tetování, co mají všichni na sobě, jsou jakési runy, ale budiž. Koho z vás nepobavila scéna s pánvičkou a lednicí?
Bohužel jsem po filmu musela jet domů, a tudíž jsem se neúčastnila After party, tak snad si to brzy vynahradíme.
Abych to celé shrnula. Sraz i film se mi líbil, jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit a ještě jedna věc. Pro ty, co mají twitter nebo instagram, koukněte na #nakniznisrazkterynemahashtag
Žádné komentáře:
Okomentovat
Hlavně slušně :)