Originální název - Fractured (Will Trent #2)
Autor - Karin Slaughter
Počet stran - 368
Vydáno - 2009
Nakladatelství - Domino
Recenze

GBI se ujímá případů jen v případě, že jsou o pomoc požádáni, anebo jako v tomto případě, pokud jsou v něm zainteresovány vlivné osoby. A popravdě, do tohoto domu Will opravdu vstoupit nechtěl. Na podlaze pod schody leží mrtvý mladík, v dívčím pokoji ubodaná a pravděpodobně znásilněná dcera známého prodejce aut, se kterým Will vyrůstal. Ale nic není tak, jak to na první pohled vypadá a atlantská policie si pořádně zavařila. Mrtvou dívkou není Emma, ale její spolužačka a mladík byl pravděpodobně Emmin přítel, který mohl říct, co se v domě vlastně stalo.

Na přetřes se dostává i Willův handicap – dyslexie. Přestože si to nechce připustit, jeho problémy nejsou jeho selhání. Nicméně mu to komplikuje práci. A nejen jemu, ale i Faith, která si některé jeho chování nedokáže vysvětlit. Sama ale čelí vlastním strašákům z minulosti. V třiatřiceti má na vysoké škole dospělého syna, s čímž se někteří špatně smiřují. Pro Faith je to připomínka toho, jak jeden krok vedle dokáže změnit celý život. A to si uvědomuje i ve chvíli, kdy jí Will požádá o něco, co by jí mohlo zničit kariéru. Rozhodnutí je jen na ní.

V druhém díle série s Willem Trentem je Will postaven před situaci, kdy se na přetřes až moc často dostává jeho minulost. Autorka nechává čtenáře pomalu nahlédnout pod uhlazený vzhled precizního, i když neortodoxního vyšetřovatele. Dostává ho do situací, kde se naplno projevují jeho nedostatky, ale také schopnost vcítit se do podezřelých i obětí. Celý příběh je nabitý napětím, střídá se bezradnost s odhodláním nenechat pachatele uniknout. Čas na záchranu oběti se krátí a všichni si uvědomují, že to nedopadne dobře. Ať už Emmu najdou živou nebo mrtvou.
„Já nevím, Wille. Když jsem vás viděla naposled, spěchal jste na kopírku vůli Kaylině toyotě. Ta je pro nás klíčová, ale teď tady spolu tlacháme skoro deset minut a vy jste mi o ní ještě nic neřekl,“ opáčila Faith.
„Promiňte,“ omluvil se Will, i když věděl, že tím jí moc neuklidní. „Máte pravdu, měl jsem vám to říct. Víte, nejsem zvyklý…“
„Pracovat v týmu,“ dokončila za něho. Tón jejího hlasu naznačoval, že jí jeho výmluva začíná unavovat.
Jsem na ní hodně zvědavá. Triptych se mi líbil a doma mám ještě Démony, ale musím se nejdříve prokousat zbytkem série, kterou si musím hlavně nejdřív komplet pořídit, protože se mi tohle čtení moc zamlouvá :-)
OdpovědětVymazatJá jsem četla prvně Kriminálníka a moc se mi to líbilo. Musím říct, že jsem měla nějaké předsudky, ale přesvědčilo mě to. Teď má celou sérii doma, Démony jsem dostala k vánocům, takže začínám od začátku :) Abych si Démony užila nejvíc.
VymazatPááni, to vypadá rozhodně zajímavě! :) Připíšu na svůj seznam, a zanedlouho přečtu :)
OdpovědětVymazat