Life with blog #2

Už je to půl roku, co jsem se rozhodla blogovat o knížkách. Opravdu, plných šest měsíců jsem tady. Sama tomu nemůžu uvěřit, ale je to tak. Taky je pro mne hodně neuvěřitelné kolik jsem toho stačila přečíst. Do dnešního dne 34 knížek plus dvě básnické sbírky, kterými jsem si zpestřovala mezičas, kdy jsem neměla chuť pouštět se do čtení něčeho nového. A proč zase píši malé ohlédnutí? Protože si myslím, že je dobré se čtenáři udržovat "kontakt" i mimo recenze a meme.

Mnozí si jistě všimli, že v pravé liště uvádím cosi o "Cup of literature", což je pražský knižní spolek. Donedávna by se dalo říci dívčí, ale to se po posledním srazu změnilo. Přibyl k nám i muž. Ale zpět k našemu klubu. Spáchala ho Yanny a prvotní zájem byl až neuvěřitelný. Nakonec se nás sešlo šest a stalo se z nás takové "zralé jádro". Na druhém srazu počet zůstal, jen se změnilo osazenstvo a na  zatím posledním, třetím, nás bylo devět :o) Ač jsme každá (každý) jiný - věkově, povahově, vzhledově, názorově, a já nevím čím ještě se lišíme, holky pro mne znamenají neuvěřitelně moc. Sama jsem byla překvapená jak jsme si sedly. Asi přemýšlíte, jak to na takovém srazu knihomolek vypadá. Popravdě, pro někoho, kdo nás nezná, vypadáme jako cvoci ;o) Představte si naše první setkání. Postupně jsme se sešly v  Neoluxoru na Václaváku, každá něco málo řekla na úvod a vrhly jsme se na projednání, jak by to celé mohlo a mělo vypadat. Protože Yanny myslí na všechno, poprosila nás, abychom si vzaly s sebou knížku, kterou máme rády, kterou by jsme chtěly představit ostatním. I tady se naše rozdílnost projevila, což je jedině dobře.

Celý zbytek odpoledne jsme mluvily, mluvily, mluvily a mluvily. Samozřejmě jsme se neubránily ani jiným tématům - škole, životě, rodině, zájmům - ale většinu času jsme strávily probíráním knížek. Snad hodinu jsme se procházely po samotném Neoluxoru, překřikovaly jsme se o tom jak ta či ona knížka je úžasná a jak to, že ji některá z nás nečetla. Já jsem holky asi uzemnila tím, že jsem nečetla ani Harry Pottera ani ságu Stmívání, ale myslím, že mi to odpustily. Že jo, holky?! ;o) Takže teď vědí jak moc miluji všechno, co je protknuto mrtvolami, vraždami a záhadami. 

Jak vidíte, ze srazu máme i fotky, ale nebyly bychom to my, kdyby jsme neměly vliv na obsluhu. Nechápu čím to je, ale servírky nás nemají rády :o) Ale to nám nevadí. My si vystačíme samy. Pořád píšu že my děvčata, ale ono je to tím, že náš mužský člen neměl moc šanci se projevit. Za prvé, Chatrč, kterou jsme měly k rozebrání nečetl, a za druhé, představte si takový babinec. Když se rozjedeme, nejsme k zastavení. Ale je to tak neuvěřitelně naplňující. Sedíte vedle někoho, kdo vás absolutně chápe, komu nepřipadáte jako cvok, kdo s vámi soucítí, když jste probděli noc, jen aby jste mohli dočíst knížku. A co si budeme povídat, to jen tak někdo nechápe. Takže holky, moc vám děkuju, že jste!  

O co bych se dál podělila. Mám na vás takovou asi zvláštní prosbu. Už hodně dlouhou dobu sháním jednu knížku  - Smutné pondělí od Kathy Reichs. Bohužel, nikde není k sehnání a proto se obracím na vás. Třeba bude mít někdo z vás větší štěstí než já a v nějakém antikvariátu ji objeví. Pokud by se to někomu povedlo, dejte mi vědět. Kdyby to bylo v mých silách, dojela bych si pro ni, nebo bych vám ji zaplatila :o) Vím, asi jsem cvok, ale v říjnu vyjdou dvě poslední které nemám a chyběla by mi jen tahle.

Napsala jsem toho až až, pokud jste to zvládli přečíst, gratuluji. Jinak si užijte krásné prosluněné léto, čtěte, bavte se a mějte se krásně. Budu ráda za jakýkoliv kometář :o) A taky nezapomeňte - do 15.7. můžete soutěžit v Summer Romantic Giveaway o knihu Prosím, nerušit!