středa 10. října 2012

Review: Potřeby pro sebevrahy

Potřeby pro sebevrahy – Le magasin des suicides
Autor – Jean Teulé
Počet stran - 144
Vydáno – 2011
Nakladatelství – garamond

Anotace

Neuspěli jste v životě? S námi se vám zaručeně podaří zemřít!
Komický román o tom, co se stane, když do rodinného podniku s potřebami pro sebevrahy, v němž vládne ponurá atmosféra a vrozený pesimismus, vtrhne nadšení a životní elán. V rodinném obchodě se totiž stane něco naprosto neočekávaného: z nepochopitelných důvodů se do tradičně pochmurné rodiny vedle nejstaršího Vincenta trpícího anorexií a migrénami a Marylin zatíženou snad všemi možnými komplexy narodí syn Alan, projevující od narození nespoutanou radost ze života a nezdolný optimismus. Na smutku založený rodinný podnik má své dny sečteny…

Recenze

Chcete se pořádně zasmát? Oprostit se od negativismu všude kolem sebe? Tak tohle je ta pravá kniha. Možná trochu černý humor, ale je to odpočinkové čtení na hodinku volného času. A o čem to celé vlastně je? Alan je úžasné roztomiloučké dítě, plavé kudrlinky vlasů se vznáší kolem obličejíčku, který se ustavičně usmívá. Co víc si přát, že? V Neužilových se smích, veselí a pozitivní myšlení netrpí. Proč by taky mělo, když rodinný krám se jmenuje „Potřeby pro sebevrahy“.

Na těchto několika málo stranách Alan roste společně se sestrou Marylin a bratrem Vincentem, kteří dělají svým rodičům jen „radost“. Jsou depresivní, svět vidí černě jak jen to jde a Alan je takovou černou ovcí rodiny. I když v tomto případě by se spíš mělo říct bílou, protože si neustále kreslí sluníčka, zpívá veselé písničky a dohání tím rodiče i sourozence k šílenství. Ale najednou se pomalu kolem něj postupně všichni mění. Jeho vliv je nenápadný, ale rodinný byznys se proměňuje něco úplně jiného, v něco pozitivního. Vincent začíná jíst, Marylin si najde přítele – správce hřbitova -, maminka Lukrécie třídí po vzoru Alana smrtící bonbóny na ty „sladké“. Jen otec vzdoruje. Alanova mise nakonec dopadne dobře a jako hrdina zakončí svou cestu.


Dějová linka je celkem jasná, nikoliv však předvídatelná. Jak se postavy postupně mění, získávají lidskost a sympatie, které donutí čtenáře soucítit s jejich nelehkým osudem. Příběh je zasazen do neurčité budoucnosti, kdy deprese a stres, neúspěchy vítězí, z nebe prší kyselý déšť, televize je schopna přenášet plně vjemové zprávy, kdy vám do obýváku dotáhne severskou zimu. To vše má na Neužilovi vliv. To vše Alan mění.

Já jsem knihu přečetla ani ne za hodinu a neubránila jsem se hlasitému smíchu, kdy Alan nařezává oprátky, vyměňuje otrávená jablka a podobně. Jeho sabotáže jsou dětsky roztomilé, a přitom tak fikané. Konec je rozhodně překvapující, ale zanechává jisté poselství. Bez rozdílu věku, vkusu, bych tuhle knihu doporučila úplně všem. Jen to zkuste. Určitě je to něco jiného, ale rozhodně to stojí za přečtení.

"Cesta, která vede k domečku s otevřenými okny a dveřmi pod blankytným nebem, kde září slunce …! To v té tvojí krajině nikde nejsou mraky a špína? Kde máš stěhované ptáky s asijskými nemocemi, radioaktivní záření a teroristické výbuchy? Úplně nerealistické. Pojď se raději pokochat tím, co Vincent a Marylin kreslili v tvém věku.
Pro matku je starší syn příklad:
Sebevraždu má v krvi. Pravý Neužil. Kdežto ty Alane …“

2 komentáře:

  1. Tak tohle zní jako dokonalá knížka pro mě! :D Dík za tip:D

    OdpovědětVymazat

Hlavně slušně :)