Originální název - Heart of the Matter
Autor - Emily Giffin
Počet stran - 400
Vydáno - vyjde 5. 2. 2014
Nakladatelství - Domino

Tessa žije s Nickem ve spokojeném manželství. Mají dvě krásné děti a všechno je tak, jak má být. Tessa je vděčná za to, jaký Nick je, obdivuje jeho práci plastického chirurga a nevyčítá mu náhlé odchody, pozdní příchody ani únavu. Věří, že to, co dělá je důležité a má být na co hrdá. Její manželství jí neskrývaně závidí její nejlepší kamarádka Cate. I když jí Tess vždycky říká, že nic není dokonalé, opravdu dlouho věří, že ona a Nick mají něco obdivuhodného. Až do telefonátu na výročí jejich svatby. Od toho okamžiku je všechno jiné.

V tomto románu se propojují životy Tessy a Valerie prostřednictvím Nicka. Ten se v nemocnici stará o malého Charlieho a pomáhá mu vyrovnat se s popáleninami, které utrpěl na obličeji a ruce. Pro Valerii se stává oporou a postupem času si víc uvědomuje, že se jejímu synovi, ale i jí samotné Nick věnuje mnohem víc, než by asi bylo nutné. Na druhé straně se Tessa vypořádává s faktem, že být s dětmi doma není takové, jak si představovala a že měla možná její matka pravdu. Do toho se užírá tím, že i když by neměla a někde ve skrytu duše se jí to příčí, tráví čas bezduchým tlacháním a pomlouváním druhých. A pak je konfrontována otázkou „Co bys dělala, kdyby ti byl manžel nevěrný?“

Emily Giffin se nesoustředí jen na hlavní postavy, ale také na ty vedlejší, které nenápadně dotvářejí příběh a vnášejí vlastní názory a zkušenosti na nastalou situaci. Ať už je to zahořklost po rozvodu, neutuchající láska po mnoha letech nebo tajemství a přetvářka zlaté klece. Jako by se snažila říct, že nic není stejné. Pokaždé se můžeme rozhodnout po svém, jinak než druzí a neznamená to, že je to špatně. Autorka ve mne zanechala pocit, jakési poselství, že „jít dál, neznamená opustit a zapomenout“.
Napomíná se, ať nepřehání. Že je to jen další muž, další kapitola jejího neutěšeného milostného života. Opakuje si, že je vždycky lepší vědět, než si něco namlouvat – dělat si plané iluze je to nejhorší, co se může člověku stát.
Ta knížka vypadá hrozně mile :) Tak uvidím, třeba si ji také jednou přečtu, až budu mít náladu!
OdpovědětVymazatMyslím, že to je milé a zároveň drsné. A je až neuvěřitelné, jak můžeš jednu postavu mít ráda a za chvilku jí přeješ, aby jí její chování neprošlo.
VymazatSouhlasím s Myanmar, vypadá mile :) nejspíš po ní hned neskočím, ale až jednou nebude co číst..:)
OdpovědětVymazat