Už dlouhou dobu si říkám, že by nebylo na škodu zase napsat nějaký ten článek o tom, co se tady za uplynulou dobu dělo. Samozřejmě můžete sledovat, co všechno jsem přečetla díky recenzím, ale i tak bych se chtěla trochu ohlédnout zpátky. A taky se „zamyslet“ nad některými věcmi, které zaměstnávaly můj mozek :o)
Paradoxně od chvíle, co jsem nastoupila do nové práce, mám mnohem víc času na čtení. Je to především tím, že cesta tam a zpátky mi zabere skoro čtyři hodiny, a tak čtu – v metru, v autobuse, v tramvaji -, prostě všude tam, kde bych se ukousala nudou. Jen je to občas nebezpečné, protože si pak nedávám pozor na cestu, ale tohle považuji za „riziko povolání“ :o) . Mnohdy to co čtu, upoutává značnou pozornost. Taková kniha „Fifty Shades of Grey“ mne dostala do opravdu nepříjemné situace, kdy jakási paní v metru prohlásila, že mám porno číst doma. Umíte si představit, co takové sdělení udělá se spolucestujícími. Mě nezbylo nic jiného, než se usmát a nechat to být. Zaprvé jsem byla dost unavená na jakoukoliv konfrontaci s omezencem, jakým tato paní byla, a pak pro mě to rozhodně nebylo porno. Ale i jiné knihy způsobují pozornost. Ne svým obsahem jako svou velikostí. Určitě jste se setkali s nechápavými pohledy, když čtete knížku, která má přes pět set stránek, nebo má velký formát. Vždycky mě pobaví, jak ti okolo koukají a jak jsou fascinováni rychlostí, s kterou otáčím stránky. Přiznávám, že čtu hodně rychle, což někdy asi působí vtipně a až neuvěřitelně. Ale mám kamarádku, která čte ještě rychleji než já.
Po mnoha úvahách jsem rozšířila rozsah toho, co čtu. Stále zůstávám věrná svým „krvavým“ kamarádům v podobě thrillerů, krimi a detektivních, psychologických příběhů, ale sáhla jsem i po něčem více romantickém. A byla jsem mile překvapena, že i tohle se mi líbilo. Z tohoto žánru se mi hodně líbila kniha „Zítra začnu nový život!“ nebo i dost rozporuplně hodnocená kniha „Rozdělená srdce“. Je to něco jiného, takže mi ještě dělá problém psaní recenzí, protože nechci vyzrazovat děj a jak to všechno dopadne. Ale i tak jsem ráda, že jsem se nechala zlákat. Najednou ten svět kolem mě vypadá veselejší :o) . I když bych si přála, aby některý literární hrdina byl skutečný. Po takovém Christianovi bych skočila a nepustila bych se :o) :o)

Koukám, že jsem se dost rozepsala, a tak doufám, že alespoň někdo to dočetl až sem :o)
PS: Kdyby někdo věděl o nějaké vánočně zaměřené knížce sem s ní. Už dlouho se chystám přečíst si něco „zimního“.
Jojo, přesně takové pohledy znám. Čtu taky všude - na zastávkách, v šalině, v autobuse, na přednáškách... Stejně jako ty bych se jinak asi zbláznila nudou. :) Ale na knížky, které čtu, jsem dost háklivá, takže kdyby ta paní na mě něco spustila, asi bych se neudržela a něco jí řekla. :D
OdpovědětVymazatA nějaký tip na knížku s vánočnější tematikou bych taky brala, přece jenom se to na zimu hodí. :)
Já mám hubu nevymáchanou, ale měla jsem horečku, odseděla si deset hodin v práci a byla jsem tak fascinovaná tím, co Christian dělal, že jsem to nechala být. A asi to mělo i větší účinek, protože když jsem se na ní usmála, její úsměv docela zamrzl :D
VymazatJediná vánoční mě napadá Vánoční koleda, ale to je tak všechno. ;)