Online to prostě nevoní ...

... mně prostě ne. Co to má znamenat, že? Je to jednoduché. Určitě všichni z vás rádi nakupují. V téhle komunitě bych se vsadila, že se tady najde 9 z 10 (10 z 10?), kteří milují nakupování nových knih. Je jedno, jestli je to jedna knížka, ta na kterou čekáme bezpočet nocí, než se dostane na pult, nebo jestli je to hromada dalších, které jednoduše nutně potřebujeme mít. Otázkou je “Kam pro ně jít?”. Jasně, do knihkupectví, ale kterého. 

Nebudu rozebírat značky a pobočky, nechci dělat reklamu, i když já osobně chodím prakticky jen do jednoho :-) Jde mi spíš o to, jestli zvolit tu “pohodlnější” formu objednávky online, nebo se vydat do kamenné pobočky. Neustále hledám pro a proti k oběma variantám, ale nakonec stejně skončím u té jedné samé odpovědi. Vítězí u mě jednoznačně kamenný obchod. Víte, je to jednoduché. Označila bych se prostě za “čumila”, vlezu totiž do krámu a čumím kde co mají. A pak se vyžívám v tom, že procházím mezi regály a přemýšlím, kterou tu krásku si odnesu domů. Věřte mi, že občas je to boj s mým vnitřním já a měsíčním rozpočtem, který tento měsíc asi hodně zapláče.

Víte, pořád jsem nepřišla na chuť tomu online nakupování. Samozřejmě bych asi změnila názor, kdybych četla v angličtině či jiných jazycích, ale to momentálně nedělám, takže nemám potřebu navštěvovat různé online bookstores. Vždycky koukám, co mají a co budou mít, ale pak stejně zamířím do krámu. Už jsem i přišla na to, proč tam chodím tak často. Zkusím vám to přiblížit. Jsem zaměstnaná a to znamená jakousi pevnou ( v mém případě částečně pružnou, ale to je fuk) pracovní dobu a teď v létě mi ale jezdí autobusy domů hůře, takže mám docela časovou prodlevu mezi odchodem z práce a časem, kdy mi to jede. 

Dalším důvodem je fakt, že většinou potřebuju něco zařídit, ať už je to poslat pohled nebo se s někým sejít a to se v 99% odehrává někde u Václaváku. A na tomhle místě (a blízkém okolí) se to knihkupectvími jen hemží. Což znamená, že prostě neodolám a musím tam alespoň nakouknout. A ještě jedna věc. Nestíhám si v tomhle parnu co je (bylo) dojít ani na koupaliště se trochu opálit, tak se tak courám z Karláku na Václavák a chytám bronz :-)

V to nejmenovaném knihkupectví už jsem jako doma. Občas mám pocit, že na mě koukají jako na blázna, protože jsem tam třeba 3 dny za sebou. A je blbé, když narazíte na ty stejné obličeje. Ne že by si v tom enormním množství mohli zapamatovat zrovna mě, ale kdo ví, sem tam bych řekla že snad i ano. A víte, jak mě dokázalo vyděsit, když mi předělali “moje” oddělení a já nemohla najít “své” autory? To vám řeknu, pokoušela se o mě srdeční slabost. Už nějakou dobu je to na stejném místě, tak jen doufám, že to tak ještě zůstane.

Ti z vás, kteří nakupují v kamenných obchodech a zároveň mají možnost přečíst si knihu třeba před vydáním se to možná už stalo. V dobré vůli se vás personál zeptá, jestli nechcete poradit či něco doporučit tu či onu knihu a vy jim odpovíte, že už jste ji četli, ačkoliv se zrovna dostala na pult. Jistá slečna mi jednou chtěla být nápomocna, protože jsem chtěla zkusit něco nového, ale ač se snažila sebe víc, všechno co mi ukazovala a vychvalovala už jsem měla přečtené. I když tehdy to asi ani nebyly novinky, spíš jsem na její vkus byla moc sečtělá. Ha, ano, čtu hodně, ale na velkou skupinu vás nemám ani v nejmenším. Vždyť já se babrám s limitem 70 knížek za rok a jsou tací, kteří to mají třeba za 3 měsíce.

Ale zpátky k dilematu online knihkupectví a kamenné. Já jsem usoudila, že prostě a jednoduše musím a potřebuji mít možnost si hned číst. Což znamená - zaplatit a pustit se do čtení. Nebaví mě čekat a v nejhorším případě počítat dny, kdy se dostanu na poštu a jak dlouho tam asi zase budu stát. I když balík z knihkupectví potěší vždycky :-) Takže, u mě jednoznačně vyhrává kamenné knihkupectví jakékoliv velikosti. A co u vás, čemu dáváte přednost?