sobota 17. srpna 2013

Letní dumání 2 - Knižní terorismus


Už se nám to blíží ke konci, ale ještě si nějaké to knižní letní dumání užijeme. Dnes na téma „Knižní terorismus“. Hodně jsem se těšila, až se dostaneme až sem. Jaké otázky má Syki? Kniha jako módní doplněk anebo kniha jako nejlepší kamarád? Jak vám je, když vidíte v časopisech a na internetu zničené knihy jen pro to, aby si někdo mohl vystříhat novou dekoraci do bytu? Jak se díváte na knihovničky, které jsou designově uspořádané tak, aby vypadaly jako dekorace a ne jako kniha? Považujete to za knižní terorismus?

Předně bych chtěla říct, že je pro mě jakákoliv kniha kamarád a kamarádům se neubližuje, tedy alespoň ne záměrně. A nejde o to, jestli tu knihu mám nebo nemám ráda, jestli se mi její děj líbil nebo ne. Prostě bych jí nemohla ublížit. Nicméně se mi opravdu moc líbí třeba papírové květiny jako dekorace. Celkem vzato si umím i představit, že bych něco takového vyrobila, ale jen v případě, že by byla kniha nevratně poškozená, třeba jí chyběly stránky (a za předpokladu, že si koupím novou). To pak ano. Ale stejně vidím jako lepší možnost třeba text naskenovat a vytisknout na papír, a ne hned ničit knihu kvůli touze mít zajímavou dekoraci. Jako další možnost bych viděla využít noviny nebo časopisy, u těch mi nevadí jejich zničení, ale kniha je pro mě téměř posvátná. Podle mě, by mohla být (a je) pěkná dekorace fotografie knih, knihoven a podobně, a to je pro knihu samotnou bezpečné.


Ale i když beru knihu jako kamaráda, je to i takový můj módní doplněk. Kdo mě totiž zná, ví, že bez knihy jsem vidět opravdu málokdy. No, když se nad tím zamyslím, tak jediná doba, kdy nemám v ruce knihu, je letní tábor, když jsem v divadle nebo mám koncert. A stejně když jedu na místo určení nějakou s sebou mám. Původně jsem chtěla říct, že když spím, ale to ji sice nemám v ruce, ale na sto procent se bude někde na dosah vyskytovat. Uvažovala jsem i o tom, že bych si pořídila látkový obal, abych jí tolik neohmatávala, ale zatím jsem se k tomu nedostala.

Co se týče knihoven, nechápu řazení dle barev. Je to hezké, zajímavé, to ano, ale já bych se v tom nedokázala orientovat. Připadá mi to zmatené. I když i já svým způsobem řadím knihy podle barev, ale jen co se týče knih jednoho nakladatelství. Třeba u Knižního Klubu mám knížky podle barev, protože mám většinou od nich jen dvě od stejného autora a mají podobný design. Takže tam se lehce zorientuju, ale jinde bych asi měla problém. A když to vezmu kolem a kolem, mám knížky převážně v černé, černé a černé barvě, potom nějakých deset v bílé a pár barevných, ale nakonec by to vypadalo, že mám jen ty černé. Ono je to i tím žánrem, který čtu.

Ale upřímně, ať si každý knihy řadí podle sebe. Pokud se v tom vyzná, tak je jedno, jestli jsou podle barev, velikosti, žánru, autora, nebo třeba počtu stran. Je to každého věc. Už jsem viděla i knihovnu, která měla knihy poskládané hřbetem dovnitř, takže nebylo vidět, co je to za knihu. A to pak opravdu donutí vzít ji do ruky, prolistovat.

Jako ale absolutní knižní terorismus považuji vpisování do knih. Pokud je to tužkou nad slovem, které neznáme v případě čtení v jiném jazyce, to jsem ještě schopná překousnout, ale psát si poznámky propiskou, podtrhávat nebo používat zvýrazňovač na zajímavé pasáže, to nerozdýchám. Pro takové účely mám stickers a používám je. Knihu to nijak zvlášť neničí, a pokud používáte speciální do dokumentů z papíru, nezanechává to stopy. Kdyby mi někdo psal do knih, asi bych ho zabila. No, přinejmenším bych ho donutila koupit mi knihu novou. (To se netýká „maleb“ dětí mých kamarádek. To jsou nehody a ne úmysl.)

Tak, to by bylo pro dnešek všechno. Už mě nic víc nenapadá, ale kdybyste k tomu měli cokoliv, napište komentář. Co považujete vy za vrchol knižního terorismu?


5 komentářů:

  1. Tak knihu by som, narozdiel od časopisov, rozstrihať nedokázala. No mne sa ani tie dekorácie vôbec nepáčia, takže k tomu ani nemám dôvod. Ale za "terorizmus" nepovažujem písanie si do kníh. Naopak, ak je tá kniha srdcová záležitosť, je podľa mňa krásne že si tam niekto vpíše vlastné myšlienky a postrehy. Mala som požičanú jednu knihu poviedok, kde mal dotyčný svoje poznámky a bolo to milé. Tá kniha mala svojím spôsobom väčšiu hodnotu. Samozrejme záleží aj od žánru tej knihy, do YA a podobnej oddychovej literatúry by som asi nenašla dôvod vypisovať, ale pri niektorých knihách si to viem predstaviť.

    A k tomu zoradeniu podľa farieb. Obe knižnice (jednu u rodičov, jednu už vo svojom byte) mám pár mesiacov zoradené podľa farieb a neviem sa na to vynadívať. Neviem sa dočkať, až to postupne všetko presťahujem do jednej knižnice a farby vyniknú ešte viac. S orientáciou nemám problém, ale mám zatiaľ len okolo 250 kníh a pamätám si, ktorá má akú obálku a kde ju mám uloženú. Možno až prekročím vytúženú tisícku, budem hovoriť inak :D.

    OdpovědětSmazat
  2. V podstatě souhlasím s každým slovem. Kniha je zkrátka kniha, má nějaký význam, a tím významem rozhodně není být rozcupována na kusy a vystavena na instagramu. Psaní do knížek je tak trochu kategorie sama pro sebe - já dlouho nemohla představu psaní do knih překousnout, ale pak přišla odborná literatura a v té aby se bez podtrhávání čert vyznal. A do anglických knih si označuji slova, kterým nerozumím. Rozhodně bych nikdy do knih bezcílně nečmárala, ale pro vzdělávací účely občas po tužce nebo dokonce zvýrazňovači zkrátka sáhnu.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Asi jsem to měla trochu rozvést :) Ano, odborná literatura je podle mě něco trochu jiného. Pokud slouží pro výuku, tak ano, ale beletrie jako taková ... když už se mi něco líbí, píšu si to do moleskine bloku, kam pak můžu za pár let nakouknout a kochat se. No a nebo kouknu na sebe :D něco mám i vytetované.
      Moc díky za názor.

      Smazat
  3. Já si třeba do knih rád píšu svoje myšlenky při čtení nebo poznámky. Beru to tak, že to je MOJE kniha a tím, že si do ní něco poznamenám, nebo podtrhnu, se stává MOU ještě víc. Dělalo se to už od pradávna, takže tohle bych za terorismus nepokládal.

    Je ale pravda, že knihy beru jako každé jiné zboží a rád vidím, že se používá, takže i rád ohýbám rohy místo záložek a u paperbacků miluju prohýbání hřbetu, aby tam vznikla taková ta bílá čára. Líbí se mi, když je na knize vidět, že se četla a používala. Jako by najednou obsahovala víc příběhů než jenom ten vytištěný v tiskárně.

    Někde jsem ale nedávno viděl, že si někdo knihy zabalil do bílého papíru, aby měl minimalistickou knihovnu. A to mi jednak přijde hrozně nepraktické, protože všechny knihy najednou vypadají stejně, a jednak mi to přijde jako znevažování práce autora obálky.

    OdpovědětSmazat
  4. Opravdu ošklivé mi připadají všechny takové ty "dekorace" z knih - prostě kniha je kniha, je krásná a dekorativní už sama o sobě. Můžou to být třeba i fakt nějaké polorozpadlé výtisky něčeho, co už nikdy nikoho nebude zajímat, ale to už je lepší podle mě takové zbytečné knihy dát do sběru než z nich vyrábět takový kýč.
    Ale musím uznat, že konkrétně ta růže se mi i vcelku líbí. :)

    Jinak ale jsem ohledně zacházení s knihami vcelku tolerantní. Stejně jako píše Radek, i já mám ráda, když je na knize vidět, že jsem ji četla. Právě to jí dělá jedinečnou mezi všemi těmi dalšími výtisky, se kterými se odešla z tiskárny. Takže nějaký ten ohnutý růžek mi vrásky nedělá. :) Na druhou stranu ale do knih nepíšu, maximálně do učebnic a odborných knih, a to obyčejnou tužkou. Nechápu, jak si někdo ale může jakoukoli knížku počmárat třeba zvýrazňovačem.

    Se řazením knih v knihovně se zatím moc nezaobírám. Pořád si ještě pamatuji, kde zhruba kterou hledat, takže má knihovna se rozrůstá čistě bez pravidel. :)

    OdpovědětSmazat

Hlavně slušně :)