Letní dumání 2 - Knižní terorismus

Už se nám to blíží ke konci, ale ještě si nějaké to knižní letní dumání užijeme. Dnes na téma „Knižní terorismus“. Hodně jsem se těšila, až se dostaneme až sem. Jaké otázky má Syki? Kniha jako módní doplněk anebo kniha jako nejlepší kamarád? Jak vám je, když vidíte v časopisech a na internetu zničené knihy jen pro to, aby si někdo mohl vystříhat novou dekoraci do bytu? Jak se díváte na knihovničky, které jsou designově uspořádané tak, aby vypadaly jako dekorace a ne jako kniha? Považujete to za knižní terorismus?

Předně bych chtěla říct, že je pro mě jakákoliv kniha kamarád a kamarádům se neubližuje, tedy alespoň ne záměrně. A nejde o to, jestli tu knihu mám nebo nemám ráda, jestli se mi její děj líbil nebo ne. Prostě bych jí nemohla ublížit. Nicméně se mi opravdu moc líbí třeba papírové květiny jako dekorace. Celkem vzato si umím i představit, že bych něco takového vyrobila, ale jen v případě, že by byla kniha nevratně poškozená, třeba jí chyběly stránky (a za předpokladu, že si koupím novou). To pak ano. Ale stejně vidím jako lepší možnost třeba text naskenovat a vytisknout na papír, a ne hned ničit knihu kvůli touze mít zajímavou dekoraci. Jako další možnost bych viděla využít noviny nebo časopisy, u těch mi nevadí jejich zničení, ale kniha je pro mě téměř posvátná. Podle mě, by mohla být (a je) pěkná dekorace fotografie knih, knihoven a podobně, a to je pro knihu samotnou bezpečné.

Ale i když beru knihu jako kamaráda, je to i takový můj módní doplněk. Kdo mě totiž zná, ví, že bez knihy jsem vidět opravdu málokdy. No, když se nad tím zamyslím, tak jediná doba, kdy nemám v ruce knihu, je letní tábor, když jsem v divadle nebo mám koncert. A stejně když jedu na místo určení nějakou s sebou mám. Původně jsem chtěla říct, že když spím, ale to ji sice nemám v ruce, ale na sto procent se bude někde na dosah vyskytovat. Uvažovala jsem i o tom, že bych si pořídila látkový obal, abych jí tolik neohmatávala, ale zatím jsem se k tomu nedostala.

Co se týče knihoven, nechápu řazení dle barev. Je to hezké, zajímavé, to ano, ale já bych se v tom nedokázala orientovat. Připadá mi to zmatené. I když i já svým způsobem řadím knihy podle barev, ale jen co se týče knih jednoho nakladatelství. Třeba u Knižního Klubu mám knížky podle barev, protože mám většinou od nich jen dvě od stejného autora a mají podobný design. Takže tam se lehce zorientuju, ale jinde bych asi měla problém. A když to vezmu kolem a kolem, mám knížky převážně v černé, černé a černé barvě, potom nějakých deset v bílé a pár barevných, ale nakonec by to vypadalo, že mám jen ty černé. Ono je to i tím žánrem, který čtu.

Ale upřímně, ať si každý knihy řadí podle sebe. Pokud se v tom vyzná, tak je jedno, jestli jsou podle barev, velikosti, žánru, autora, nebo třeba počtu stran. Je to každého věc. Už jsem viděla i knihovnu, která měla knihy poskládané hřbetem dovnitř, takže nebylo vidět, co je to za knihu. A to pak opravdu donutí vzít ji do ruky, prolistovat.

Jako ale absolutní knižní terorismus považuji vpisování do knih. Pokud je to tužkou nad slovem, které neznáme v případě čtení v jiném jazyce, to jsem ještě schopná překousnout, ale psát si poznámky propiskou, podtrhávat nebo používat zvýrazňovač na zajímavé pasáže, to nerozdýchám. Pro takové účely mám stickers a používám je. Knihu to nijak zvlášť neničí, a pokud používáte speciální do dokumentů z papíru, nezanechává to stopy. Kdyby mi někdo psal do knih, asi bych ho zabila. No, přinejmenším bych ho donutila koupit mi knihu novou. (To se netýká „maleb“ dětí mých kamarádek. To jsou nehody a ne úmysl.)

Tak, to by bylo pro dnešek všechno. Už mě nic víc nenapadá, ale kdybyste k tomu měli cokoliv, napište komentář. Co považujete vy za vrchol knižního terorismu?