pondělí 5. března 2012

Review: Smrt v Benátkách

Smrt v Benátkách – Der Tod in Venedig
Autor – Thomas Mann
Počet stran - 119
Vydáno – 2011
Nakladatelství – Mladá Fronta

Anotace

Stěžejní dílo nositele Nobelovy ceny za literaturu o spisovateli Gustavu von Aschenbachovi a jeho snaze uniknout každodenní rutině cestou. V Benátkách se osudově setkává se čtrnáctiletým Tadziem, který v Aschenbachovi probudí do té doby skrývané homosexuální sklony. Platonické milostné vzplanutí naruší stereotyp spisovatelova života, ale nepřeroste v čin. Na pozadí morové epidemie, která v Benátkách vypukla, zažívá Aschenbach dny největší radosti i strachu.

Recenze

Smrt v Benátkách patří mezi tu literaturu, kterou mnozí označují jako nudná, nicneříkající, složitá na čtení a zastaralá. S jedním musím souhlasit – není to oddechové čtení. Přestože se jedná o opravdu útlou knížečku, obsahuje mnoho myšlenek, nad kterými stojí zapřemýšlet.
Aschenbach je zvláštní muž středního věku, spisovatel, hledající inspiraci a odpočinek v Benátkách. Příběh je zasazen do malebného prostředí italského hotelu, kam se sjíždějí cizinci na odpočinek. Ačkoliv je Aschenbach člověk, který je sám k sobě přísný, má svůj řád, denní režim, z čistého popudu se rozhodne odcestovat a na nějakou dobu „vypnout“. Při procházce po německých ulicích spatří zvláštní postavu u hřbitova a díky ní se rozjíždí nečekané události.

Mann představuje Aschenbachovu touhu po krásnu, obnažuje jeho nitro a utváří zvláštní nevyřčené myšlenky a domněnky. V italských Benátkách se Aschenbach setkává s polskou rodinou, kde spatří objekt svého zájmu. Mladého, nečekaně bledého, blond chlapce ke kterému pocítí prazvláštní sympatie. Pozoruje ho den za dnem a Tadzio, onen chlapec, se stává jeho smyslem života. Během toho se v Benátkách objeví cholera, o které ale nikdo nemluví, jen se krajem line zápach dezinfekce. A ačkoliv Aschenbach zjistí, co se děje, nedokáže odjet a zanechat svou platonickou lásku zde. Prvotní touha ochránit ho, se změní v posedlost sledovat každý Tadziúv krok, a tak se ukrývá v podloubích, nenápadně ho sleduje z lehátka na pláži či od stolu v jídelně.
Poslední dny se ale Aschenbach necítí dobře, přesto se vydává na pláž v poslední den, než navždy ztratí svého Tadzia. Pozoruje ho jak vstupuje do moře a pak se setkají pohledem. V tu chvíli mu padá hlava na hruď a umírá.

Smrt v Benátkách je opravdu zajímavá kniha a zanechala ve mně opravdu znatelnou stopu. Především si myslím, že Tadzio byl pouhou fantazií nemocného Ashenbacha a že pravděpodobně i muž, kterého spatřil u hřbitova byl pouhý přelud a Aschenbach byl již v tu dobu nakažen cholerou. Jsou to jen mé dohady, ale myslím, že Tadzio byl předobrazem krásna, jakéhosi anděla, který provázel Aschenbacha na cestě za smrtí.


Jen krása, Faidře, pamatuj na to, jen krása je božská a zároveň zjevná, a tudíž je cestou pro smysly, chlapče, je cestou umělce k duchu.“ T. Mann

6 komentářů:

  1. Smrt v Benátkách jsem četla a bylo to nádherný! Docela mě překvapila tvoje myšlenka, že si Aschenbach Tadzia pouze vysnil, to by mě nikdy nenapadlo. Asi si to zase přečtu znova :D Teredo

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mě to jen tak napadlo, jak ho tam popisuje a pořád ho sleduje. Myslím, že by si toho někdo všiml, ale kdo ví. :o) Co je ale zřejmé je Mannova orientace, to myslím je jednoznačné. V jeho dílech se to objevuje pořád.

      Smazat
  2. Vypadá to rozhodně zajímavě! Myslím, že se k tomu dostanu ještě tento měsíc :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nevím jestli se ti to bude líbit, mě moc nenadchla (ne že by byla špatná), ale je to klasika a tu by si měl přečíst asi každý. :o) Je to celkem zvláštní kniha, zvláštním způsobem se staví k pojednání o lidské bytosti a jejím bytí.

      Smazat
  3. Podle obálky bych to odhadla na něco trochu jiného, ale i tak to nezní špatně. Poohlídnu se po ní v knihovně. Zrovna čtu taky něco netradičního a moc mě to neoslovilo, tak fakt nevím :( Na druhou stranu jak říkává náš učitel češtiny ,,pořád se musíte rozvíjet a nečíst stejné knížky" :DD

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A co čteš? Já pořád doufám, že k některým knížkám "dospěju", ale na některé už jsem prostě stará, což je škoda. Ale klasika se dá číst asi pořád :)

      Smazat

Hlavně slušně :)