Posuď knihu podle obalu #21

Nedělní meme od SYKI @Knižní doupě

Lovkyně informací - The informationist

Autor – Taylor Stevens

Počet stran - 320

Vydáno – 2012

Nakladatelství – Knižní Klub

Anotace

Vanessa Michael Munroeová má mimořádný talent pro jazyky (ovládá jich dvaadvacet) a za sebou tvrdý výcvik v zacházení s nožem. Obstarává informace, většinou v zemích třetího světa, pro firmy, vlády i jednotlivce. I proto, že se narodila v Kamerunu (manželům-misionářům), kývne na zakázku naftaře Richarda Burbanka, jehož adoptivní dcera Emily se nevrátila ze safari v Namibii...

Obálka

Nedělní meme je tu a tentokráte jsem si připravila knihu, o které jsem se tento týden již zmínila v jiném meme. Tou knihou je Lovkyně informací od Taylor Stevens.

Jako první budu hodnotit originální obálku. Na první pohled mě moc nezaujala. Není ošklivá, to vůbec ne, ale připadá mi taková moc obyčejná. I když, co si budeme povídat, mohlo by to dopadnout hůř. :o) Docela se mi líbí nápad s opakováním názvu, jen bych jméno autorky zakomponovala do schématu a nedávala ho přes. Osobně bych vybrala i jiné barvy.

Další obálka je americký paperback. Ten se mi oproti hardcover líbí mnohem víc. Rozhodně mě zaujal a po knize bych v knihkupectví sáhla. Líbí se mi, že odpovídá ději a je svým způsobem tajemná, nepředvídatelná a lákavá. Co mi připadá perfektní je písmo. Možná že bych dala jinou barvu u jména autorky, ale ten název je super. Nenápadný, lehce mizí a přitom tam je. Docela dlouho jsem přemýšlela, jestli postava jde "ke mě" do džungle, nebo "ode mě" tam někam do neznáma. Co myslíte?

Německý hardcover je opravdu povedená obálka. Po dlouhé době mohu říci, že se Němcům povedla. Sice si vybrali jiný název, respektive se zaměřili na to, že je to první kniha z plánované série, ale to nemění nic na faktu, že se mi tahle obálka moc líbí. Provedení je opravdu precizní. Nápad tohoto písma je značně originální a rozhodně přiláká čtenáře. Jen pořád přemýšlím, co je to červenočerné v písmenech S a N. Prvně jsem si myslela, že je to kulka, ale asi to tak není. A jako člověk mi to nepřipadá, ale kdo ví. Někdy jsou obálky záhadnější než samotná kniha :o)

Předposlední tady mám italskou verzi. No, i když není ošklivá, vůbec mne nezaujala. Není na ní nic, co by stálo za bližší zkoumání a popravdě, vidět ji, asi bych po ní nesáhla, protože mi připadá spíš jako nějaká knížka o náboženství. Ani nevím proč. A rozhodně proti náboženství nic nemám. Ale na téhle obálce mi chybí úplně všechno. Motiv, zajímavé písmo, provedení, nějaký ten hlavní "bod", něco, co by přilákalo mou pozornost. Jedině snad ty výrazné barvy, ale to je docela málo. A přitom je to taková zajímavá kniha.

 A poslední tu mám českou verzi. Ta mi připadá dokonalá. Nechci nám nadržovat, ale výjimečně se mi česká obálka líbí víc než originál. Ani nevím proč, ale uhranula mě. Možná je to tím obličejem, který nic neříká a zároveň prozrazuje úplně všechno. Ale jediné, co vím jistě, tahle obálka musí prodávat. Tuhle knížku prostě musím mít. Ale zpět k obálce. Konečně jsou tady barvy, které mi sedí. Velkým plusem je i písmo. Nejen v názvu ale i u jména autorky. Tam mi vadí jediné - ová. Je to maličkost, ale mě tohle počešťování připadá nevhodné. Copak se našim autorům v zahraničí bere - ová, nebo mění jinak jména?